Pryč s jadernými elektrárnami. Energetickou krizi vyřeší otroctví
Jaderné katastrofy a problémy se solární energií znamenají, že možná budeme muset hledat zcela bezpečnou a skutečně alternativní energii. Jedna taková existuje.
Po většinu dějin lidstva se velmi osvědčovala práce otroků. Samozřejmě to tak viděli především majitelé otroků, ale protože otroci nebyli tolik považováni za lidi, ale za jakési věci, tak se to tak nebralo a nikdo se jich na nic neptal. Otrok jako zdroj energie předběhl v mnohém svou dobu. Předně je zcela interaktivní. Nemusí se programovat, je schopen komunikace. Nesmíme si otroka představovat jen jako primitiva v okovech. Starověký otrok nejen otáčel žernovem a nosil kameny, ale byli i vzdělaní otroci, kteří vodili děti z lepších rodin do školy. Nebylo třeba je programovat. Protože mnozí otroci se do otroctví dostali jako zajatci, přišla daná společnost zadarmo k know how, náklady jehož pořízení nesl někdo jiný.
Otrok je víceúčelový. Byli otroci lékaři, kopáči i otroci, kteří sloužili jako dnešní motory, nosili nosítka s pány a vozili náklady. Výhodou otroků je, že se v zajetí mohou dále reprodukovat, což třeba elektrárny, motory a solární panely nečiní.
Je pravda, že otroctví má i některé drobné nevýhody. Tak například je nemorální, protože lidem bere osobní svobodu. Tato námitka do značné míry padá, protože jak ukazuje historie, lidé lpí na svobodě často méně, než na přísunu potravy. (Navíc sebrat lidem peníze na stavbu mamutích elektráren a pak od nich ještě brát další prachy za proud je taky divné.) Nicméně do otroctví by bylo možné se zavázat dobrovolně (pak už by to ale bylo napořád). Odhaduji, že potenciál těch, kdo by se na otrockou dráhu dali, je někde mezi třiceti až čtyřiceti procenty populace, jistě by jich nebylo méně než dvacet. Usuzujeme na to podle toho, že zhruba tolik lidí volí dobrovolně strany, které prosluly otrokářským přístupem k lidem, jen se tomu říkalo jinak. Také by se ozvali obhájci lidských práv. Vůči nim by bylo nutno zvolit strategii, která většinou zabere, bylo by potřeba věc přejmenovat. Místo otroctví by se říkalo "osobní a trvalý altruistický závazek přispívání na čistou energii" spojený s "konstruktivním sebeomezením a zrušením egoismu západního člověka".
A nakonec jen jako poslední bod můžeme dodat, že by se vyřešila důchodová reforma, protože otroci by žádný důchod nedostali.
Lidstvo jednou přijde na to, že toto je cesta. Musíme si to uvědomit včas, protože jinak dojde k přechodu na otroctví chaoticky a nevědecky.
