Japonsko: radioaktivita - Libye: ostré boje - Fotbal: drama!
Malej a velkej ožívají po zimním spánku a své oblíbené týmy i svět kolem sebe nalézají ve stavu, s nímž se musí něco dělat!
Zimní přestávkový spánek, milý Luďku, trval strašně dlouho: když máš zadnici tři měsíce ponořenou v sestupových vodách a místo soutěžního hraní ti sportovní webovky vnucují nicneříkající přípravy a spekulace, jestli klub koupí mafián I anebo mafián II, je ti skoro jedno, co dostaneš pod stromeček od manželky.
Milda Tesař|
Říkal jsem si, že únorová sranda-výhra ve Splitu s Hajdukem je krásná věc, nicméně body si za ni nekoupíš. Jenže ty šmudlani fakt na jaře zabrali. Už čtyři kola v lize neprohráli (naposled v Olomouci) a dosažené deváté místo je aspoň opticky (když ignoruješ bodovou našlapanost od osmého do patnáctého místa) šalebně uklidňující.
Při vší úctě k třesoucí se japonské zemi, k odvaze francouzských letců nad Lybií, k vynalézavým kritikům, kteří musí psát inteligentní články o filmu Odcházení s tím, že mají zakázaná slova jako Nudný, Zastaralý, Oživlý a Obraz, poslední dny mě v novinách zajímá pouze a jen jméno, které otřese červenobílou historií. Může znamenat buďto let do oblak, ledabylé přehrabování v přestupovém supermarketu v oddělení superhráčů, anebo cestu pustým lesem.
Fanoušek musí být optimista. Vzpomínám si na scénu z filmuGóool, kde do pubu v Newcastlu dorazí strejda v dresu za svými druhy a udýchaně se zeptá: „Jak to hrajeme?“ „O:O, ale celej zápas je tlačíme,“ ozve se od baru. „A kolikátá je minuta?“ zeptá se opozdilec. „Druhá…“
Milan
Ahoj Mildo,
Luděk Staněk|
Popravdě, pokud ti něco upřímně závidím, je to zimní přestávka v české lize. Jistě, má to nevýhody, o kterých mluvíš, na druhou stranu ber to tak, že nečinnost nepřináší změnu. A pokud se věci nemění, znamená to, že se logicky nemohou měnit ani k horšímu.
Pak nás přehrál ManU v FA Cupu a tak březen fanouška Arsenalu zase jednou vypadá jako v tom filmu Na Hromnice o den více, ve kterém se Bill Murray, ať zkouší cokoli, opakovaně probouzí do toho samého dne, v němž se vše stane jako o den dříve a uprostřed toho pobíhá jakýsi debilní sysel nebo svišť. Fanoušek Arsenalu to má tak, že ať se sezona vyvíjí jakkoli a Arséne Wenger opakovaně ubezpečuje, že tohle už je ta sezona, kdy něco vyhrajeme, přijde březen. Stejný jako loni i předloni i předpředloni. Ze všech soutěží jsme venku, výpis naší marodky se táhne jako zástup italských turistů na Staroměstském náměstí a po hřišti stále pobíhá v našem dresu ten debilní Denilson, kterého by líným nazvali i v Drnovicích.
Takže, jinými slovy - v tabulce jsme sice druzí, ale jen díky tomu, že ostatní hráli v některých částech sezony stejnou tužku jako my. Vyhrát titul znamená dohnat a předehnat ManU, které jsme nedokázali porazit v poháru, i když měli víc zraněných než my. Naši obránci jsou sbírka klaunů, v bráně je to podobné. Poslední dva ligové zápasy jsme remizovali, poslední dva pohárové zápasy jsme prohráli. Zkouším být optimista. Někdy to zvládám vydržet i deset minut denně.
Luděk
PS: Teď sis mi přes stůl stěžoval, že přeháním, abych ti udělal radost. Že Arsenal je pořád Arsenal, druhý nejlepší klub v Anglii. A že pokud já nadávám na obránce, co bys měl říkat ty… Na to mám jedinou odpověď. Gól na 2:0, který jsme dostali od West Brom Albion. Dokáže tohle tvoje Slávie?