Zahýbá mi, rozcházíme se, přesto chci jen jeho!
„Můj příběh asi nebude nijak ojedinělý, jen nevím, jestli z něho ven, nebo jestli je to jen vývojem a pak bude vše dobré. Seznámili jsme se na střední, byl o rok starší, ale chodil do nižšího ročníku. Já v druháku, neuběhl ani čtvrtrok a začali jsme spolu chodit.
První láska, poznávání, vše spolu, až jsem já ztratila nejlepší kamarádku. V tu dobu mi to nevadilo, měla jsem jeho. Asi po čtyřech letech byla krize, já našla útěchu jinde, jezdila jsem daleko na víkendy, ale jinak jsme se stále s přítelem vídali, i když jsme to považovali za rozchod. Nevydržela jsem (trvalo to s přestávkami rok) a vrátila se. Bez řečí mě vzal zpátky a my fungovali dál … Bohužel se mi tato situace opakovala ještě jednou a já znovu po problémech odešla ... stejná story, vše se vrátilo zpět a my byli opět spolu.
Oba máme rozdílné koníčky. On jezdí často pryč, já taky a kvůli práci, která je s tím u něj spojená, bylo naše žití založené na trávení večerů doma u počítače nebo televize, což mně jako aktivní sportovkyni naopak sice nevyhovovalo, ale miluji ho, a proto jsem chtěla trávit co nejvíce času s ním. Věčné dohadování, kdo kam jede, zase se míjíme atd. ... no v tuto chvíli je situace taková, že jsem zjistila z jeho strany roční ,vztah‘ s holkou o sedm let mladší, než jsme my dva. Příliš jsme se o tom nebavili, protože by asi došlo na vyčítání a scény, která mi nějaká ta ulítla, to přiznávám ... ale dál by to stejně nikam nevedlo, bylo by to akorát horší a horší. Faux pas je, že slečna je taky bůhví odkud, a tak se vidíme sem tam, což tedy nebyl takový problém přede mnou utajit.
V tuto chvíli je situace přesně taková, jako jsem měla kdysi já, jenže z opačného pohledu. Odstěhovala jsem se, ale stejně neuběhne týden, abychom se aspoň jednou nebo dvakrát neviděli anebo si nepsali ... a má otázka zní: ,Je možné, že tím, že jsme spolu od šestnácti let a byli jsme těmi svými prvními devět let, a my si tím museli projít, zjistit, jaké je to jinde ... nebo je to už zničený vztah a mělo by se to utnout?‘ Jen podotknu, že jsem chtěla, vydržela jsem to i půl roku, ale vždy se stane něco, co donutí můj názor změnit a já opět toužím jen a jen po něm. Pokud je to kravina, ani neodepisujte, jen zkouším radu ... děkuji moc aspoň za přečtení.“
Gábina
To, jestli jste „zralá na psychologa“, můžete ovšem posoudit jen Vy sama, protože jen Vy sama víte nejlépe, jak moc Vás bolí Vaše duše a jak moc s tím chcete něco dělat. S trápením na duši je to podobné jako s trápením na těle – když Vás bolí záda nebo zub, taky jen Vy sama poznáte nejlépe, kdy je pro Vás ten pravý čas dojít si na masáž nebo k zubaři.
Ale k věci. Po devítiletém soužití s Vaší první láskou prožíváte vztahovou krizi, která se od předchozích krizí liší v tom, že tentokrát si neužíváte s jinými muži Vy, ale s nějakou jinou ženou si užívá Váš přítel. A věřte, že momentálně nemá příliš smysl řešit, zda jste si všemi těmi krizemi museli projít, nebo ne.
Pokud správně počítám, je Vám 25 let, s přítelem jste již prošla kus života a nyní nastal čas, abyste se zamyslela, jak se svým mládím chcete dále nakládat. Chcete si užívat nabyté svobody a začít si dopřávat nezávazný sex? Chcete začít budovat nový, perspektivní vztah s nějakým novým partnerem? Chcete se brzy vdávat, nebo naopak o svatbě ani neuvažujete?
Nutno však podotknout, že vzhledem k tomu, že je to nyní Váš přítel, kdo míchá kartami a rozhoduje o budoucnosti Vašeho dlouhodobého vztahu, Vaše možnosti jsou poněkud omezené: 1. se svým přítelem můžete i nadále udržovat kontakt a mezitím se zároveň rozhlížet po někom, s kým byste si mohla užít sex, případně po někom, s kým byste mohla započít zcela nový vztah, 2. s přítelem můžete přerušit veškeré kontakty a stejně jako v předchozím bodě můžete začít hledat buď občasný sex, nebo zcela nový vztah.
Avšak jak již napsal švýcarský dramatik Friedrich Dürrenmatt: „Žena se zamiluje do muže spíše ze žárlivosti na jinou ženu než z obdivu k němu,“ tak nyní možná zjišťujete, že je to právě Váš přítel, za koho byste se jednou chtěla vdát. A v tom případě Vám nezbude než o svého přítele s jeho milenkou začít pořádně bojovat.
ALEX DOLEŽALOVÁ-HROUZKOVÁ
Jste samozřejmě svobodní lidé a můžete si dělat, co chcete. Nikde také není řečeno, že člověk musí být zachráněn. Nemusí. Nebe je dobrovolné, peklo je dobrovolné, jen život a smrt jsou jaksi povinné, protože máte buď jedno, nebo druhé, blbě se to mixuje. Tak to je jen povinná dávka duchovna, když má kolegyně Alex zase ty Freudy a podobné veličiny.
V případě vztahů je to trochu jako u soudu. Těžko o něčem mluvit, když není slyšena i druhá strana. Protože my to udělat nemůžeme, možná by vám stačilo si poslechnout, co Vám k tomu říkají tak asi tři lidé z Vašeho okolí, kteří Váš vztah znají. I když se mohou mýlit, bude na jejich názoru nejspíš něco pravdy. Nejhorší je, že často bývá nejjednodušší vysvětlení to nejpravdivější. Přenosili jste to. Přenošené děti už někdy musejí násilím ven, protože se začnou trávit plodovou vodou. Samy o sobě by si tak plavaly a plavaly, až musí přijít agilní doktor s injekcí, aby dítě nebylo buď mrtvé, nebo přinejmenším blbé.
Všechno na světě má nějaký rytmus a fáze a to by se nemělo rozbourat: start letadla, pohlavní styk, televizní seriál a tak dál. Jak to pokazíte, nepovede se to a jen se tak zmítáte jako postřelené zvířátko a děláte u toho hezké oči.
Upřímně řečeno, pokud Váš vztah připomíná ruiny, je jistě pravda, že svět se obdivuje často ruinám, neboť i ty mají svůj půvab. A ještě za to lidé platí, aby to viděli. Nebo to připomíná výluky v dopravě. Dost to štve, ale žít se s tím dá. Nikdo však nechce žít v ruinách, a ještě mít výluku třikrát týdně, to je na blázinec.
Normální by bylo partnerovi říct, že je Vám už tolik a tolik, že se chcete do půl roku vzít, mít během příštích čtyř let dvě děti – to všechno samozřejmě plus minus. Pokud to odmítne, slušně mu dejte kopačky, ponechte si hezké vzpomínky a jděte dál.
Podle Aristotela má všechno začátek, střed a konec. Tedy aby to bylo umění. Podle křesťanství existuje něco jako dějiny, totiž že je důležité, co bylo dřív a co potom, a nedá se to přehodit a nemáme se motat v kruhu.
Podle toho, co říkáte (ale slyšel jsem jen jednu stranu), bych to na Vašem místě dál tak nedělal.
Ale abych se tu znovu neopakoval, já nejsem na Vašem místě. Každý si musí sníst svou kaši, ten druhý Vám do ní může maximálně jen foukat, aby nebyla tak horká.
JAN JANDOUREK
