Češi patří k nejhorším řidičům, i když si myslí opak
Můžeme se navzájem přesvědčovat siláckými řečmi o tom, jak jsou Řekové či Turci neukáznění, jaký chaos plný troubení je typický pro Italy či Španěly nebo jak nepředvídatelně jezdí Francouzi a Egypťané. Omílání těchto legend však nemůže změnit fakt, že v naší republice se jezdí hned po Rusku nejagresivněji a tedy nejnebezpečněji.
Po prvních kilometrech centrem Athén či Istanbulu se totiž každý i jen průměrný řidič uklidní: chaos a zmatek je jen navenek, jinak zde platí základní pravidlo stejně jako v Palermu, Madridu i Paříži: hlavní je dostat se co nejrychleji a v pořádku k cíli. A všichni respektují, že tento cíl mají i ostatní řidiči.
Ano, troubí se častěji než u nás. Ale zvuk klaksonu nikde jinde než v České republice a Rusku neprovázejí sprostá gesta a nadávky. Všude jinde se troubí proto, aby se na něco upozornilo: pozor, budu nečekaně měnit směr, pozor, podívej se do zrcátka – zdá se, že o mně nevíš apod. V Praze, Brně i Ostravě je troubení synonymem nadávky a výhrůžky.
To se na dálnicích třeba v u nás pověstně chaotické Itálii stát nemůže. Přestože na severu Itálie je provoz ještě silnější než na naší D1. Tam si kamion nedovolí jen tak vjet do rychlého pruhu, stejně jako ten, kdo má silnější auto plně respektuje, že ten před ním se rozhodl jet pomaleji než on. Prostě pár kilometrů počká, však on mu uhne. Protože v Itálii stejně jako ve Francii je řidič pomalého auta úmyslně blokující ty rychlejší velmi řídký jev – na rozdíl od našich končin.
Jezdit mimo Českou republiku jakýmkoliv směrem, kromě Ruska, kde platí stejná pravidla džungle jako u nás (kdo se cítí silnější a je agresivnější, kdo ohrožuje na životě ostatní, ten má přednost), je totiž mnohem příjemnější. Ano, i v hlučných Athénách či přeplněném Palermu. Řidič prostě musí stále dávat pozor. Což je přece pravidlo, které by mělo být automatické i u nás. Na cestě by mělo i u nás platit, že hlavní je, abychom se všichni dostali do cíle. A že máme všichni stejné právo tam dojet živí a v pořádku. Ale to bychom nesměli být tak bezohlední a jízda autem by pro nás nesměla být terapií agresí.
