gangsteři

gangsteři Zdroj: Profimedia.cz

Jak prát špinavé peníze? Chicagští gangsteři vám poradí

Jan Berwid-Buquoy

Navzdory tomu, jak je vypodobňují mnohé hollywoodské filmy, byli skuteční „chicagští gangsteři“ v USA 20. let minulého století mnohdy „poctiví zločinci“, kteří drželi pohromadě.

 

Hlavními zdroji příjmů chicagských gangsterů byl alkohol, prostituce, ilegální dovoz tabáku a „praní špinavých peněz“. To tehdejší zákony USA přísně zakazovaly. Účinnou ochranu proti nátlaku omezujícího státu nemohl organizovat jeden jediný člověk, a tak se tvořily syndikáty. Jak ale ochránit příjmy před daňovými zásahy státu? Tak, že vznikla „velká prádelna“ ilegálních peněz. Problém byl v tom, že bossové jako Al Capone, George Moran, Frank Costello, Ike Bloom i další byli sice úspěšnými pasáky, pašeráky alkoholu a tabáku, ale finančnictví nerozuměli ani za mák. Tak se objevil na scéně zakladatel „praní špinavých peněz“ muž jménem Meyer Lansky.

 

 

Tato bytost se stala předním neitalským esem v tom, co se nazývalo „chicagský syndikát“. V oněch dobách byl známým a uctívaným účetním celého gangu v USA a dodnes se na něj vzpomíná jako na svatého patrona „propíračů špinavých peněz“. Není bez zajímavosti, že Lansky sice jako první začal tuto činnost v USA provozovat, ale pojem „praní špinavých peněz“ nevynalezl on. Výraz jako takový se objevuje v tisku teprve v roce 1973. Kdyby nejvýznamnější gangy USA pracovaly proti sobě, jak se nám to občas pokouší podsouvat béčkovější filmová tvorba, neměly by společného „účetního“ a vzájemnou „velkou prádelnu“ peněz.

 

Proč byl Lansky pro gangsterské bosse tak důležitý? Jednalo se o syna polských židovských rodičů, kteří se počátkem 20. století vystěhovali do USA. Tento drobný mužík vychodil sice v New Yorku necelých devět tříd, ale byl to matematický genius. Vytvořil si teorii, že všechny peníze, o kterých finanční úřady USA nevědí, jsou opomenuty, a tím jsou - deduktivně viděno - nezdanitelné. Na základě této logiky začal pátrat po způsobech, jak výhodně ukrýt nápadně vysoké částky v řádu desítek milionu dolarů před bdělými zraky státu a jak tyto finance bankovními spekulacemi legalizovat.

 

 

Při této příležitosti poznal výhody účtu u švýcarských bank vedených pouze pod čísly. Posléze se Lansky stal účetním a finančním poradcem vedoucích gangsterů USA. Jeho metoda „velké prádelny“ byla jednoduchá a současně geniální: milionové částky ze syndikátu byly vyváženy zvláštními kurýry do Švýcarska. Tam se ukládaly na bezejmenné účty, vedené pouze pod evidenčními bankovními čísly. Odtud byly převáděny do italských bank na účty příbuzných  jednotlivých bossů dotyčného amerického gangu. Z Itálie putovaly „proprané“ finanční prostředky zpátky do USA, jako „legální“ peníze italských příbuzných, „podporujících“ své rodinné příslušníky za „velkou louží“.

 

Narozdíl od padělatele bankovek, jemuž jde výhradně o to, aby své nepravé peníze dostal do oběhu, potřebuje propírač vtěsnat dotyčnou měnu do bankovního systému. Jde mu o to, aby se mohl spolehnout na bankovní účty, poštovní peněžní poukázky, cestovní šeky a jiné proplatitelné zdroje. Tento Lanského systém „velké prádelny“ fungoval bez zádrhelu prakticky až do začátku II. světové války. Bylo to možné pouze proto, že gangsteři postupovali solidárně a úzkostlivě dbali na to, aby na sebe zbytečně neupozorňovali – tedy žádné velké přestřelky, slabomyslné pouliční automobilové honičky a absurdní likvidace nočních podniků, které jim přece patřily v rámci syndikátu.