Nevěrný manžel: Vyměnit ho za milence, nebo si nechat oba?
„Dobrý den, jsem vdaná už přes deset let a mám dva syny. Můj manžel byl nevěrný několik let a zřejmě stále je. Celou dobu jsem zůstala věrná, ale loni jsem si začala vážnější vztah. Manželovi jsem to řekla, ale on rozvod nechtěl a já taky ne kvůli dětem, i když jsem s novým partnerem začala plánovat budoucnost. Nedávno jsem dostala velmi dobrou pracovní nabídku pracovat v zahraničí, což partner nebyl schopen akceptovat a rozešel se se mnou. Pak se mi ale ozval s tím, že mě opravdu potřebuje a není beze mně schopen existovat... Chtěla jsem se s vámi poradit, jak mám reagovat. Upřímně, i když je mi líto, že se to rozpadlo, cítím úlevu, protože, i když byl úžasný chlap, byl na mě trošku tvrdý a s tendencemi mě kontrolovat a zachránit, a to mi nebylo moc příjemné. Děkuji moc za pomoc.“ (redakčně kráceno)
„Největším břemenem na světě je bytost, kterou jsme přestali milovat,“ napsal irský dramatik Richard Brinsley Sheridan a Vy nyní na vlastní kůži poznáváte, co těmito slovy tenkrát asi myslel. Ano, prožila jste se svým milencem několikaměsíční románek, na jehož počátku jste si malovali společnou budoucnost. Věřte však, že podobné plány spřádá v mileneckém loži naprostá většina dvojic chystajících se k souloži. Avšak – podobně jako jiné nevěrnice – jste i Vy po čase zjistila, že cítíte úlevu z toho, že jste se svého milence zbavila. Jak ale zhrzenému milenci vysvětlit, že je lásky konec?
Píšete, že zejména kvůli dětem jste se ani na začátku mileneckého vztahu nechtěla rozvést se svým manželem. Domnívám se, že toto je již dostatečné vysvětlení, proč svého milence už nechcete vzít zpátky. Není tudíž na čase milenci zavolat či napsat, že jste si po rozchodu najednou jasně uvědomila, jak je pro Vás důležitá rodina a že je pro Vás důležitější než cokoli jiného na světě? Co takhle mu napsat, že přestože on se Vám zaryl do srdce, tak v tuto chvíli si ho tam už chcete nechat jen jako krásnou vzpomínku, protože se chcete plně věnovat své rodině, než odcestujete do zahraničí?
ALEX DOLEŽALOVÁ HROUZKOVÁ
„Abych to hned na začátku řekl jednou větou: Bude nejlepší nového partnera nechat být a nechat si rodinu a novou pracovní šanci.
Víc než deset let v jednom manželství a k tomu dvě děti, to není málo. Pokud tenhle vztah trval i přes oboustrannou nevěru, něco ho nejspíš drželo pohromadě. Na nějaké velké hodnocení nemůže mít nikdo takhle na dálku dostatečné informace, ale obecně platí, že není dobré si plést role. Manžel je manžel a milenec je milenec. Kdo nemá milence a je zcela věrný, ušetří si spoustu problémů. Praxe je ale taková, že podle jednoho českého průzkumu nevěru přiznalo 34 procent vdaných žen a 55 procent ženatých mužů. Protože sex dělá většinou jeden s jednou, někde visí nějakých dvacet procent. Těžko to vysvětlit tím, že by některé ženy byly jaksi povětrnější, spíše si to dovedou nějak omluvit. Ale na tom nezáleží, prostě je to hodně. Kdybychom přidali nevěru jen myšlenkách, pak není věrný skoro nikdo.
Rodina je mimo jiné něco jako fabrika, romantické vztahy bych do toho netahal. Ale nesmí to být fabrika jako za socialismu - s vymlácenými okny a počuranými stěnami a s omlácenou omítkou, ale fabrika jaksi v baťovském slova smyslu. Fabrika jako vášeň. Fabrika jako láska a smysl života, i když pracovat se tam musí. Dnes jsou vztahy hrozně pokažené tím, že podle jazyka získaného z bulváru každý hned „miluje“ nebo už „nemiluje“ a podobné srágory. Zkrátka nejjednodušší by bylo žádného milence nemít. Když už ho máte, nechat si ho jako milence a nedovolit, aby se vám to moc pletlo do rodinného života. Za životního partnera bych si vybral spíš toho, který mě pustí do zahraničí, než toho, který mě tam nepustí. Některé věci se rozhodují rozumem, na poryvy lásky bych se nespoléhal.
JAN JANDOUREK
