Nemít moře? Nevadí: Z Česka se stává surfařská velmoc
Jedu na jihozápadní pobřeží Francie, ke španělským hranicím, k oceánu. Chci zažít pár dní, které budou úplně jiné než ty, co znám z Prahy. Žádné schůzky, naplánované večery a snídaně v koloně po cestě do práce. Chci si užít pár dnů, jejichž náplň určuje oceán, vlny a vítr.
Celá situace je trochu absurdní. K nejbližšímu oceánu máme z Čech na tisíc kilometrů daleko, a přesto je u nás čím dál tím víc lidí, co chtějí surfovat na jeho vlnách. Jsme suchozemský stát, a přitom kolem dálnic visí desítky reklamních billboardů s nejznámějšími surfaři světa, o kterých většina řidičů ani z D1 ani z D5 v životě neslyšela. Triko od surfařské značky, popřípadě konfekční variantu s nápisem Surf California, má ve skříni mnoho Čechů. U francouzského města Hossegor, centra evropského surfingu, máme v červnu dokonce i Česko – Slovenské Mistrovství v surfingu a několik českých surfařských kempů. V létě jsou tu parkoviště plná českých dodávek s českými surfaři, kteří se vrhají do vln v té nejméně vhodné době a, pokud možno, zásadně do cesty lokálním jezdcům.
Surfařský kemp Surf-Trip je přímo na pláži, schovaný za písečnou dunou. Jeho účastníci bydlí v plážových bungalovech. Mokré neopreny schnou na konstrukcích plážových stanů. Společně se mnou bydlí třicetiletý programátor Roman, momentálně nezaměstnaný. Už dva roky jezdí po světě a surfuje. Životnímu stylu surfařů propadl a po létě si založí vlastní firmu, aby mohl po internetu pracovat ze všech pláží světa. Dále je tam patnáctiletá slečna z Brna. Další spolubydlící je také programátor. Surfovat jezdí každý rok na týden. Vedlejší bungalov patří rodině z Brna. Tatínek přes den surfuje a večer pracuje na počítači, maminka se stará o dvouleté dítě. Bydlí s nimi vědec Jarda, který ve vlnách odpočívá od laboratorního výzkumu nanorobotů.
Celkem je nás tu dvacet, za červen a září se tady vystřídá až dvě stě lidí. Co je žene tisíce kilometrů na místa, kde s nimi pak mořský proud mlátí o dno? „Tohle je něco jako čtrnáct dní ve filmu o životě, který je vzdálený tomu, co máme doma,“ říká soudkyně, která o surfařských značkách sice nemá ani ponětí a přesto už je tu na prkně podruhé. Není sama, kdo se sem vrací. Takovýhle film chce čas od času zažít čím dál tím více lidí.
Autorka je trojnásobná mistryně Česka v surfingu.
