Rozvod mě vyřadil z komunity věřících. Přesto se chci dostat do nebe
„Dobrý den, moje první manželství bylo oddáno v římskokatolickém kostele a trvalo deset let. Po čase jsem vstoupila do druhého manželství, které je perfektní a hluboké — avšak přineslo nepříjemnosti v podobě zákazu svátostí a vyřazení z komunity věřících. Chápu jasně těžký hřích bez možnosti zpovědi. Jsem v roli jakéhosi kostelního turisty. Po zjištění, co obnáší katolický rozvod, jsem si řekla, že do toho nejdu. Celá situace je bludný kruh. Co poradíte bývalé poměrně dobré křesťance, která nechce být pouze pozorovatel, ale aktivně svést boj o volná místa v nebi? Marie“
Alex Doležalová|Pokud tomu správně rozumím, tak nebe je nějaké velmi malé místo, kam si nemůže odejít jen tak někdo, kdo si zrovna umře. A jestli to dobře chápu, tak k tomu, aby se mrtvý člověk do nebe dostal, musí ještě zaživa dodržovat mnohá pravidla, jež jste Vy svým druhým manželstvím zásadně porušila. No nevím. Vzhledem k faktu, že v komunitě věřících – z níž jste byla poněkud nemilosrdně vyloučena – zůstalo ještě mnoho lidí, kteří si nové manžely nepořizují, a daná pravidla tudíž neporušují, dovoluji si tvrdit, že Vaše šance na získání volného nebeského místa jsou spíše mizivé.
Ale abyste v tom měla jasněji – dobrá manželka je vždy po vůli svému manželovi (tedy konkrétně s ním má sex, kdykoli se mu zachce, a poskytuje mu rozličné sexuální služby, kdykoli on po nich zatouží), dobrá manželka dobře vypadá (aby s ní její muž ten sex vůbec chtěl), dobrá manželka pravidelně uklízí, pere, žehlí (nejen košile, ale i ponožky, kapesníky a trenýrky), nakupuje (udržuje plnou lednici i mrazničku), připravuje výživné svačiny, vaří (denně teplé jídlo), myje okna (a to nejen po každé bouřce, ale i po malé jarní přeháňce), stará se o chod domácnosti (objednává instalatéry, zahradníky ..) a v neposlední řadě dobrá manželka chodí také do práce, aby tak zvyšovala životní úroveň své domácnosti.
Vím, asi je pro Vás velmi obtížné vzdát se Vašeho vytouženého nebe. Avšak vzhledem ke krutosti lidí, kteří Vás vyloučili ze spolku věřících, Vám nic jiného stejně nezbude.
ALEX DOLEŽALOVÁ HROUZKOVÁ
Jan Jandourek|Milá Marie, jsou věci, jež si musíte a smíte vyřešit s Bohem sama. Je potřeba rozlišit dvě věci, jedna je, co je hřích, a druhá, kdo je hříšník. Vy jste v situaci, kdy máte s církví právní problém. To je všechno. Nic víc, nic míň. Sama říkáte, že to nechcete řešit pomocí tzv. církevního rozvodu, jde nejspíš o prohlášení manželství církevním soudem za neplatné od samého počátku. Běžný člověk asi neví, o co jde. Tak jen na vysvětlení pro další čtenáře. Existuje církevní právo, které znamená vnitřní předpisy katolické církve. Mám z tohoto oboru několik semestrů, takže vím, oč běží. Jednou mě od zkoušky vyhodili, byl to strašák na studenty teologie. Manželské právo bylo nejstrašnější, z toho se vyhazovalo nejvíc. Takže pokud máte v této věci potíže, vítejte do klubu. :-)
Osobně se domnívám, že prohlašování manželství za neplatné je poměrně ponižující procedura. Církevní právníci nebývají špatní lidé, často se snaží lidem pomoci, jak to jde. Já to jen sám přirovnávám k tomu, že někdo se snaží vyhloubit dovedně tunely v kopcích, jež sám předtím nasypal. Na Vašem místě, ale já nejsem na Vašem místě, bych se na to vykašlal. Koneckonců církev po Vás nechce, abyste dělala, co nemůžete, chce po Vás jen dodržování pravidel. Pokud je dodržet nemůžete, tak to prostě nedělejte. Nejvyšším zákonem je Vaše svědomí. Pokud máte fungující manželství, máte si ho chránit a uchovat. Náboženství je pro člověka, ne člověk pro náboženství. Jinak to nedává smysl. Svátosti jsou jednou duchovní cestou z mnoha. Pokud ji nemůžete využít, abyste neporušila nějaká pravidla, využijte jinou. Nikdo Vám nemůže zakázat se duchovně vzdělávat, meditovat, modlit, setkávat se s lidmi a řešit s nimi problémy.
Jak se říká, jeden člověk s Bohem tvoří vždycky většinu. Co Vám kdo může?
JAN JANDOUREK