Když reklama lže víc, než je zvykem
Přestože v dnešní době jsou podvod a klam základními prvky reklamy, kampaně dvou kosmetických značek ve Velké Británii podle britské rady pro reklamu překročily slušnou hranici lhaní. To když dvě krásné ženy – herečku Julii Roberts a modelku Christy Turlington- tak počítačově vylepšili, že každá smrtelnice musí při pohledu na ně mít nutkání spáchat sebevraždu, protože je jasné, že tak dokonale nikdy vypadat nebude. Ani když vykoupí a vymaže na svůj obličej všechny jimi propagované kosmetické výrobky.
Křišťálová lupa|Firmy tedy obrázky dokonale bezchybných žen stáhly. Ve Velké Británii. Všude jinde již tak od přírody půvabné ikony dál vytahují peníze z kapes okouzlených žen. Výrobcům kosmetiky je to, že na britských ostrovech musejí Julii Roberts přiznat vrásky, jedno. Nikde jinde lidem jejich lež nevadí. Tržby se nezmenšily. Protože se lží v reklamě počítáme. Nevadí nám. Naopak to podle údajů výzkumných agentur, jež sledují naše nákupní zvyklosti, většině z nás vyhovuje.
Před pár dny dokonce i renomovaná česká organizace provedla test jogurtů s tzv.probiotickými kulturami. Se stejným výsledkem jako před lety Britové – je to podvod. A nestalo se vůbec nic. Apelovat na zdravý rozum a jednoduchou logiku je paradoxně v současné společnosti, která je dobrovolně postavená na klamu, to největší zlo. Lidé se na vás zlobí. Tak jako se lidé zlobí v Británii, že už se nemohou dívat na krásné tváře, ale že i Kate Winslet je jim nově předkládána jako obyčejná žena s vráskami. I když hezká a inspirativní. Chceme být klamáni a podváděni. Stále víc a víc. Pak se ale nesmíme divit, když bublina – a nejen ta reklamní – praskne. To bude rána.