Důvod k celonárodní depresi: Chybí nám upřímný a čestný loupežník
Současná deprese a politická nevyváženost naší vnitřní politiky je způsobena i tím, že nemáme historické lidové osobnosti (ať fiktivní nebo skutečné), o které bychom se mohli morálně opřít.
V našich dějinách dominují pouze mučedníci – sv. Ludmila, sv. Vojtěch, Jan Hus, sv. Jan Nepomucký, Jan Palach… Jsem hlasem zoufale volajícím na poušti: „Kde je náš upřímný a čestný loupežník? “ I když, upřímně řečeno, lupičů jako takových máme dost.
O Jánošíka, coby národního hrdinu („bohatým bral a chudým dával“), jsme nepřišli pouze odtržením Slovenska v roce 1993. Již předtím si ho nárokovali Poláci (jeho matka, rozená Anna Czesnekowa, byla Polka) a Jánošík s úspěchem loupil i na polské straně Tater, neboť zbojníkova mateřština byla polština. Otec Martin byl patrně slovenský Maďar. Syn „Juraj“ je veden jako György Jánosík (1688 – 1713) a původně sloužil v maďarské armádě. Ať Polák, Slovák nebo Maďar – Jánošík českým národním hrdinou není.
Ani s Nikolou Šuhajem loupežníkem na tom nejsme o nic lépe. Ivan Olbracht si sice se svým románem na dané téma dal bezesporu velkou práci. Pilně si vymýšlí, kde se dá, ale nic naplat: Nikola Šuhaj (1898 – 1921) byl přeci jenom Ukrajinec. S tím se prostě nedá hnout – Ukrajinec není Čech – i kdyby se lhalo, až se trámy prohýbají…
Prostě, schází nám udatný, čestný lupič a násilník typu Robina Hooda (Anglie - patrně nikdy neexistoval), Wilhelm Tell (Švýcarsko - rovněž smyšlená osoba), Andreas Hofer (Rakousko, 1767 – 1810), Johannes Bückler, zvaný „Schinderhannes“ (Německo, 1779 – 1803), atd. Ačkoli někteří z nich skutečně žili, jejich příběhy v literatuře jsou naprosto vybájené. Nelže se tím pádem pouze v Čechách. Ostatní národové to umí také!
Kdo nese vinu na našem národním debaklu, že nemáme historický příklad typu „bohatým bral a chudým dával“? Upadáme do celonárodní letargie a permanentních depresí, odrážejících se ve spiritu našeho nejen pracujícího lidu! Nebo chtěl by snad normálně myslící občan tvrdit, že např. Václav Klaus někdy „bohatým bral a chudým dával“? Vím, kdo je viníkem a mohu na něho ukázat prstem: Jsou to naši neosvědčení sedmilháři typu Václav Hájek z Libočan, František Palacký a Alois Jirásek. Proč si nevycucali z prstu národního hrdinu – čestného, upřímného, tak jako hodného lupiče, násilníka o kterého bychom nyní mohli opřít naší otřesenou vnitřní i mezinárodní reputaci a jenž žádné tužky nekrade?
