Padá dron, něco si přej! Pár důvodů, proč si příští rok užijeme s drony spoustu (neveselé) legrace
Vymýšlet nové technologie je úkol vděčný asi jako plácání masařek na obličejích wrestlerů. Jakmile člověk vymyslí něco, co lidstvo posune dál na cestě k... no, ať už se to lidstvo řítí kamkoliv, může si být jistý, že ta stejná věc, která bude pro jednoho symbolem pokroku, bude pro druhého znamením toho, že se od toho má vzdálit co nejdál a pak ještě hodně, hodně dlouho utíkat.
K té druhé skupině patří od úterního slalomu v italském Madonna di Campiglio také čtyřnásobný šampion ve světovém poháru Marcel Hirschner, kterého se na svahu pokusil sestřelit dron. A to není řeč o nějakém dronu té kategorie, které posílá do různých zapadlých koutů světa americký prezident. Dron, který si za svůj cíl stanovil slalomujícího Hirschnera a vrhnul se na něj s odhodláním pilota kamikadze, byl zcela neškodný zpravodajský dron s přimontovanou kamerou vcelku vysokého rozlišení.
Co přesně se dronu honilo jeho mizerně zadrátovanou hlavou předtím, než si na temeno Hirschnerovy helmy namaloval černou desítku, ví v tuto chvíli jen mechanický pánbůh. Přitom nešlo o první incident, kdy se poletující dron rozhodl proměnit sportovní událost v další díl filmové série Transformers. V červenci roku 2014 se jiný dron vydal střemhlav k místu, kterým v Austrálii právě probíhal závod Endure Batavia Triathlon. Krátce po australském incidentu se objevila dvě kontroverzní témata: jednak nebylo úplně jasné, jestli dron osobně zasáhl atletku Raiju Ogdenovou, kterou z místa odvezli s krvavým poraněním hlavy, nebo jestli se roztříštil o asfalt kousek od ní a její zranění tak způsobil nepřímo. Druhým tématem bylo, že altletobijeckému dronu před pádem na krátkou chvíli „přeskočil kanál“, protože se do něj někdo, možná nevědomky, „vboural“ nějakou nezvanou frekvencí.
Chudáci drony. Stovka jich vyletí do oblak a v pohodě zase přistane, pak jeden někoho zbombarduje a hned mají škraloup. Dřív, než si na ně ale zvykneme stejně, jako jsme si zvykli na auta, ve kterých už se dnes zabíjíme s jakousi dekadentní samozřejmostí a bez větší pozornosti médií (přitom jen za první pololetí letošního roku na českých silnicích zemřelo skoro 350 lidí), se ale budeme ještě nějakou dobu setkávat s podobně drastickými zprávami z několika různých směrů.
Jedním z nich bude kromě mediálního využití dronů nepochybně i zcela fyzické prolamování soukromí. Četnost případů, kdy nahým opalujícím se dámám nakukují bzučící drony vybavené kamerou přes plot, roste už pár let a neexistuje důvod, proč by měla zrovna tahle křivka poklesnout.
Zajímavou oficiální disciplínou, kterou bude příští rok u dronů stát za to sledovat, bude pak jejich závodní využití. Kategorie takzvaného „first-person view racing“, čili závodění z vlastního pohledu, se už nějakou dobu rozvíjí například v Anglii, kde se dronoví závodníci předhánějí v ultrarychlých létajících honičkách. Každý z nich, zatímco jejich drony sviští nad krajinou, má přitom na hlavě helmu nebo brýle, které jim umožňují sledovat závod z pilotní kabiny. Čili už žádné modelářské zírání k oblakům. Tohle je kyberpunk jako vyšitý – a létá to zatraceně rychle.
A je to příliš velká jízda na to, aby toho brzo nebylo víc. V Americe (a na YouTube) se těší velké oblibě dronové šampionáty National Drone Racing a rozvíjí se i další formáty, jako je třeba internetový pořad Game of Drones.
A to je řeč jen o zkušených pilotech dronů. Drony jsou ale samo sebou dostupné i nadšeným amatérům a ačkoliv se na ně v různých zemích vztahují různé zákony a omezení, z potravinového řetězce spotřební elektroniky už je nikdo nikdy neodpáře, protože... „power to the people!“
A tak možná už letošního Silvestra bude mít někdo (při troše dobré vůle nikoliv inspirován tímhle článkem) podobně geniální nápad jako někteří technofilní občané USA, kteří se rozhodli trochu upgradovat princip ohňostroje a i během letošních oslav 4. července přimontovávali petardy přímo na své drony a dělali z nich tak takové malé bitevní kvadrokoptéry.
Série idiotských nápadů skončila sérií idiotských havárií – ale lidé jsou nepoučitelní; statistiky pro Velkou Británii hovoří za uplynulý rok o masivním vzestupu „incidentů“ s účastí dronů (většina z nich se přitom točila právě kolem dronového šmírování) – a rok 2016 má evidentně v zásobě pár zbrusu nových kategorií dronocentrických průšvihů, o jejichž povaze teď ještě nemáme ani tušení.
Víme jen to, že mnozí z jejich protagonistů najdou svůj osud pod stromečkem právě dnes.
