Vladimír Mertlík: Tožička do kapely Ortel, Tvrdík na Hrad, Mynář do karantény!
Pirátský kandidát Tomáš Tožička se vzdal kandidatury do Senátu, když na něj praskl jeho deset let starý post na sociálních sítích, v němž tento liberál hipsterského střihu sdílel vlajku Izraele s hákovým křížem. Prý na protest proti izraelské operaci Lité olovo, v níž šlo o bombardování cílů organizace Hamás v pásmu Gazy. Zákeřný útok byl „prý odvetou“ za spravedlivé minometné a raketové útoky palestinských bojovníků na izraelská města a vesnice. Sto bomb na 50 cílů zničilo během čtyř minut mírové základny Hamásu, výcvikové tábory, velitelství a kanceláře ve všech městech Gazy. Útoky byly bestiálně vedeny i na bezbrannou civilní infrastrukturu Hamásu, včetně mešit a islámské univerzity, kde bojovníci Hamásu skladovali rakety a zbraně, ale jen proto, že jinde nebylo místo. Hamás proto ještě zintenzivnil ostřelování Izraele a zlepšil dostřel střel až na 40 km od pásma Gazy.
„Forma (Tožičkova) vyjádření na sociálních sítích není pro nás přijatelná,“ uvedli Piráti v prohlášení, „ale odmítáme, že by byla projevem antisemitismu!“ Bodejť, mohou si za to Židáci sami! Mají se řídit křesťanským: Když dostaneš na držku, nastav i tu druhou!“ Piráti nesouhlasí ani s kritikou Tožičkova statusu: „To neospravedlňuje urážlivé reakce proti panu Tožičkovi, které překročily hranice slušného chování. Kandidát celoživotní prací v oblasti sociální a rozvojové pomoci dokládá hluboké humanistické cítění a je za ním celá řada úspěšných projektů!“ uvedla strana v prohlášení. Správně!
Stejně tomu bylo v případě doktora Mengeleho a jeho pokusů, které moderní medicínu posunuly o mílové kroky. Ale žerty stranou. Tožičkova idiocie je jen špičkou ledovce latentního šovinismu a antisemitismu, který v české společnosti existuje. Své si za svého života s těmito charakterovými vlastnostmi užil i zakladatel našeho moderního státu – Tomáš Garrigue Masaryk – jehož narozeniny si připomeneme 7. března.
Rakousko-uherské vyrovnání a vznik Rakouska-Uherska roku 1867 přinesly stav, v němž se Češi cítí opomenuti ve svých právech. Těžko připouštějí, že velikost, dějinná váha i obranná důležitost Uherska je nesrovnatelně větší než ambice českých historických zemí žádajících práva, jakých se dostalo Uhersku. Neumožňuje to ani národnostní různost zemského uspořádání a vyhrocenost vztahů mezi etniky v českých zemích. Češi nechtějí pochopit, že právě konfliktní vztahy s českými Němci jsou překážkou, která císaři brání i jen nechat se korunovat českým králem. Problémy mají společného jmenovatele, který se dá definovat slovem národ.
Často je ale tento pojem využíván jako prostředek k prosazování zájmů skupin, které mimo jazyk spolu nemají nic společného. Napětí, vyvolané radikálním nacionalismem, hledá ventil a jedním z nich je i vzrůstající český antisemitismus. Češi v tom nejsou sami, jen jsou trochu opoždění. V září 1899 je ve Francii po pěti letech omilostněn kapitán Alfred Dreyfus, jehož proviněním bylo to, že byl Žid. A jen týden předtím je v Kutné Hoře zahájen monstrózní proces s Židem Leopoldem Hilsnerem, který je odsouzen za údajnou rituální vraždu Anežky Hrůzové. Proces je hostinou pro bulvární tisk i tradiční listy a rozpoutá masivní protižidovskou kampaň. Popularitu získá díky pověstem o rituálních motivech vraždy, byť o nich při projednávání ani v rozsudku nepadlo ani slovo. Stačí úniky informací, formující náladu ulice. Údajné vykrvácení zavražděné, fakt, že Anežka byla křesťanskou pannou a že k její vraždě došlo během židovského svátku pesach. To nahrává pověrám o užívání křesťanské krve při židovských obřadech.
Noviny na jedné straně vítají století pokroku, železa a páry, ale středověké pověry se šíří jako blesk a potvrzují nenávist vůči Židům. Jen pár intelektuálů, mezi nimi i profesor a budoucí československý prezident T. G. Masaryk, se proti neprokázané verzi motivu vraždy postaví. Je označován za židomila a fyzicky inzultován studenty univerzity. Hilsner je oficiálně obžalován za vraždu se sexuálním motivem – jen na základě svědectví a nepřímých důkazů, které u druhé jemu přiřknuté vraždy (Marie Klímové) dokonce chybí. Nikdy se nepřiznal. Ale lid si myslí své, protože lid si vždycky myslí své, že?! Před popravou Hilsnera zachrání císař František Josef I., když mu v roce 1901 změní trest smrti na doživotí.
V káznici na Pankráci Hilsner strávil osmnáct let, než ho v březnu 1918 omilostnil poslední rakouský císař Karel I. Rozsudek nebyl nikdy revidován a Hilsner se těžce nemocný protlouká jako podomní obchodník pod jménem Heller. Finančně jej podporuje vídeňská židovská obec a osobně prezident Masaryk! Jeho zásadové postoje v hilsneriádě i předtím v kauze Rukopisů z něj učinily morální autoritu. Postupně i vůdce všech českých snah, aniž o to zvlášť usiloval. Dokázal to odvahou postavit se za pravdu proti režimu i většině. Masaryk bojoval proti provinčnímu českému vlastenectví a fangličkaření i za cenu, že byl nenáviděn a označován za vlastizrádce a židomila. Jen o dvacet let později byl zbožňován a zván tatíčkem. Nic na světě se nemění, jen kostýmy a kulisy – a českého lidu láska po zajících skáče!
Jan Hamáček se rozhodl navrhnout vládě vyhlášení nouzového stavu! Je otázkou, zda tak neměl učinit hned po volbách a uzavření koaliční dohody a zda teď již není pozdě! Zasedání bezpečnostní rady státu přineslo ale večer rozhodnutí, že stav nouze vyhlášen nebude, protože podle zákona lex blaničtí rytíři ještě není nejhůř! No, nazdar!
Čínský dopis Zemanovi, srovnatelný s výpraskem na holou, řešil i ministr zahraničí Tomáš Petříček, který ho označil za velmi nestandardní. „Domluvili jsme se, že bychom to (dopis) měli řešit na schůzce nejvyšších ústavních činitelů. Jsem přesvědčen, že bychom na to měli reagovat jednotně!“ uvedl Petříček. Zpětné zrcátko upozorňuje, že vstupenky na tuhle komedii jsou již v prodeji v síti Ticketpro.
Šéf zahraničního výboru Senátu Pavel Fischer ještě předtím žádá vysvětlení, „za jakých okolností vznikl skandální dopis a proč na něm Kancelář prezidenta šest týdnů seděla a nic nedělala! Ptám se: věděl o dopise prezident? Proč neinformoval ministra? Proč nevykázal čínského ambasadora do patřičných mezí?“ řekl Fischer.
Zpětné zrcátko se ptá: „Ví pan senátor, že většinu času pan prezident ani neví, že je ještě prezident, a že se nachází v jiném časoprostoru?“
Situaci, jak Zpětné zrcátko informovalo, byli už v Číně řešit Tři králové (M+N+T) z Pražského hradu, kteří by nyní podle pravidla „padni, komu padni“ měli být posláni do karantény a zůstat v ní, dokud nebude vyšetřen poslední Číňan. Koronavirus by tak mohl mít i své pozitivní dopady. Jak se ukazuje v případě karantény prezidenta, trvající již více než rok, fungování státu takový postup neohrozí. Navíc lze, jak bývá pravidlem, povolovat krátké vycházky s omezeným výběhem.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík.
