Vladimír Mertlík: Kdo si hraje, nezlobí aneb Co Čech, to samožer
Zpětné zrcátko nijak zvlášť nesleduje statistiky pandemie koronaviru. Nečiní tak proto, že by bylo k situaci lhostejné, ale je si vědomo, že s tím stejně nehne. Naopak, co může pro sebe a okolí učinit, je dodržovat nařízení zmatené vlády. Její zmatenost je logická, neboť řízena jako podnik narazila na své limity.
Není divu! Byla v nějakém podniku někdy pandemie? Stávka, to jo, ale pandemie?! A tak představitelé této země připomínají děti na hřišti v předmobilní a předpočítačové době. Miloš skotačí na zahrádce v Lánech s kamarády Vráťou, Martinem a Jardou při jeho oblíbené hře „Zajíček v své jamce sedí sám, co, zajíčku, co je ti, že nemůžeš skákati!“ Při slovech „Chutě skoča vyskoč!“ všichni výskají a dělají Milošovi radost tím, že se od něj nechají snadno doběhnout a chytit.
To Andrej má nejraději „Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku…“, kterou může hrát neomezený počet kamarádů. Trápí ho jen to, že zatím nepřišel na to, jak to, že se všichni stačí jím vyvolané barvy chytit. Přitom volá pokaždé nečekaně: „Červenou!“
Honzík, donedávna ironicky oslovovaný jako Mirek Dušín, přestal chodit na písek v oblečku, s kamarády hraje jeho oblíbenou akční hru „Král vysílá své vojsko…“
Ani děvčata nezůstala pozadu. Zpočátku se sice nemohla dohodnout, na co si hrát – Alenka si chtěla hrát na princeznu, Klárka na medvěda a Janička na paní učitelku. Nakonec se ale s chutí pustily do hry, která je baví všechny: „Polívka se vaří, maso na talíři, přijde na to, sežere to…“ A jak jim to jde!
„Svět už nikdy nebude takový, jak jsme ho znali,“ tvrdí filozof Václav Němec. Jde o dobře znějící floskuli, která příštím slovům toho, kdo ji vyřkl, dodává dramatickou závažnost. Proč by ale měla současná – lhostejno, zda epidemie či pandemie – změnit naráz svět? Nezměnily ho morové rány, třicetiletá válka ani dvě války světové. Nezměnil ho atentát na Kennedyho ani 11. září… Svět se stále vyvíjí, ale neděje se tak skokově a nekontinuálně. Ano, i budoucí zítřek se stane pozítří včerejší minulostí, protože dějiny nikde nezačínají ani nekončí a nic na světě se nemění, jen kostýmy a kulisy. Vždy však zůstane naším světem, z nějž si budeme pamatovat nejen „Co jsme dělali, když…“
Česká společnost má tradičně tendenci heroizovat své činy, idealizovat vlastnosti a na druhé straně tabuizovat své nedostatky. Jde o vir samožerství, projevujícího se ve chvílích krizí, kdy nahrazuje razantnější kroky, jež měly být učiněny, případně zvedá nijak vysoké sebevědomí společnosti. Zpětné zrcátko se nemůže ubránit dojmu, že této tendenci podlehl i jinak zdravě kritický Václav Němec, tvrdí-li, že v krizových situacích je česká společnost schopna výjimečných projevů solidarity a vzájemnosti. Zpětné zrcátko je vnímá spíš jako atavismus reakce určité skupiny před hrozícím nebezpečím.
„Dosud jsme čelili několika krizím, teď přišla další,“ říká filozof, „A všechny vysílají jasné signály, že svět už nikdy nebude takový, jaký byl!“ Nešlo ale jen o akceleraci procesu vývoje společnosti? „Ekonomická krize (před časem) nás upozornila,“ říká Václav Němec, „že současný socioekonomický západní systém není udržitelný.“
A jaká jiná cesta než trvale se vyvíjejícího kapitalismu s přirozenými a ozdravnými krizemi je před námi? Cesta rudých zločinců s programem rozvratu, v němž se dá rabovat, byť je to nazýváno budováním socialismu?
Mluvit o uprchlické krizi v zemi, kde na součet uprchlíků stačí ruka nešikovného tesaře, je poněkud k smíchu. Lze ovšem souhlasit s tím, že je třeba vybudovat účinný systém mezinárodního práva, který by zabránil barbarským zločinům, jimž svět přihlíží devět let v Sýrii. Pak ale začněme na Pražském hradě u politiky jeho přátel. Kdo fouká do plamenů syrské nečitelné války? Nejde v ní ani o naftu, ani o náboženství. Mimo strachu Turecka z Kurdů je větší problém ruská snaha získat základny ve Středomoří. Expanze začala rozvrácením Ukrajiny, obsazením Krymu, a tím ovládnutím Černého moře. To má v hledáčku ruských cílů ale velikost rybníku Jordán. Zato Sýrie je klíč ke Středozemnímu moři, k Gibraltaru a cestě do Atlantiku, která Rusku strategicky chybí. V tom, naší volbě u voleb a v našich srdcích i duších hledejme příčinu uprchlické krize a s ní se vezoucí vlny ekonomických uprchlíků.
Ve třetí části Václav Němec vyslovuje dojem, že koronovirová krize probudila vlnu solidarity i nezištné pomoci a ukázala i tradiční českou vynalézavost a improvizaci.
Ta se podle Zpětného zrcátka ale často objevuje jako záplata na nepodařené dílo a místo elegantního termínu „budeme improvizovat“, nese název „nějak to zbastlíme“.
Je prý typické, že se Čech ujímá iniciativy ve chvíli, kdy jeho politické vedení selhalo. To má být plus? Není příčinou oné iniciativy strach o život, když vláda není schopna zajistit ochranné pomůcky. Není taková samoobsluha spíše skvrnou než ozdobou. Není lepší místo samovýroby filtrů z konzerv a roušek z prostěradel volit schopnější vůdce než ty, kteří trvale projevují neschopnost nebo naopak schopnost učinit cokoliv? Jak se po projevu hradní zombie ukázalo, je „neviditelnost“, jak jeho stav nazval Václav Němec, jediným pozitivem, které nám může Miloš Zeman nabídnout. Jinak Němcův dojem, že prezident netuší, co se v zemi děje, není dojem, je to fakt!
Také přední český odborník na psychologii krizí, katastrof a traumatu, psycholog Štěpán Vymětal, vidí v nouzovém stavu řadu pozitiv a ukázku povahy a síly české společnosti. „Při této krizi vyplouvají na povrch dobré stránky českého národa,“ tvrdí Štěpán Vymětal. „Mnoha lidem se mění žebříček hodnot, sílí emoční vztahy, a naopak klesá na nižší hodnoty zaměření na majetek a finance. Zpětné zrcátko, ač nerado, nevidí věci tak růžově, jako oba pánové. Začít bychom mohli u jiné typické české vlastnosti – nedisciplinovanosti. Jsou-li Češi v něčem mistry světa, pak je to v obcházení pravidel a zákonů.
„Jsme výjimeční, umíme táhnout za jeden provaz!“ promlouvá bývalá biatlonová hvězda Gabriela Koukalová k Čechům pomocí videa na sociální síti a dodává: „I když je to někdy těžký, je potřeba udržet si nadhled a optimismus!“ No, však by Gábininy kolegyně z reprezentačního týmu mohly vyprávět, že?!
Z jednání vlády unikly informace o připravovaných krocích ve prospěch upevnění vztahů v rodinách, v nichž lidé zůstávají společně doma v rámci omezení či karantén. Vláda se rozhodla podpořit tyto rodiny namísto chybějících roušek a respirátorů dodávkou ochranných pomůcek II. generace – prezervativy pro mladší manželství, a naopak přípravky stimulujícími zkvalitnění erekce s rychlým nástupem účinku.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
