Vladimír Mertlík: Jak bude po viru aneb Vítězové virtuální války
Jak posvátná mantra se linou veřejným prostorem věty: „Už nic nebude jako dřív! Co bude po koronaviru? Jak budeme žít? Jaký bude náš svět?“ Otázky, které denně kladou titulky médií čtenářům a audio a video headliny posluchačům a divákům. Činí tak všechna média, včetně těch, která by měla jít proti této soutěži o počet obětí a co nejpesimističtější prognózy. Hysterii tak podlehla média bez ohledu na to, zda jde o Žvanírnu Jaromíra Soukupa, Události či speciální vysílání ČT 24. A lhostejno, zda záměrně nahrávají politické garnituře, pro niž je panika vláhou sazenicím lží, podvodů a činů hodných trestního stíhání. Šarlatáni politického suterénu, funkcemi však v nejvyšších patrech, pak snadno arogantně ignorují vlastní nařízení a zákazy.
Hranice vkusu a úcty k válečným obětem překračují výroky o válce, kterou vedeme s koronavirem. Navíc tyto výroky musí při chování našeho vrchního velitele, jeho pobočníků i vlády děsit i jen průměrně inteligentní občany. Příčinou jejich obav není útok virového nepřítele, ale děs, co by se opravdu dělo, kdyby země byla vtažena do skutečného válečného konfliktu. Vybaveno zkušenostmi nejen minulých dnů Zpětné zrcátko vytvořilo modelovou fikci.
Vrchní velitel poté, co byl zdravotníky vynesen do stanu generálního štábu v první frontové linii, hned první otázkou k náčelníkovi genštábu: „Nu, pane generále, popelníček by byl?“ naznačil, že strategií boje s nepřítelem bude vyčudit ho. Vzápětí v projevu k národu prezident pourážel velení armády a zvláště čučkaře z tajných služeb, které již dříve odhalil nepříteli. Velení svěřil exministru sebeobrany Jardovi Miliardovi, který na tiskové konferenci třikrát rezignoval, aby vzápětí rezignaci vždy odvolal a s pláčem prozradil, že mu jde někdo po krku. Kancléř Mynář byl s ohledem na absenci bezpečnostní prověrky, ale znalosti poměru majoránky a česneku pověřen zásobováním vojska, především masem sviní, které chcíply na strašnou nemoc nebo pošly hlady, a v kooperaci s Martinem Nejedlým také přímým stykem s nepřítelem.
Ministr obrany Metnar dostal za úkol i pro další roky likvidaci páté kolony, vedené Kalouskem pod krycím názvem „liberální opozice“. Metnar tak i přes nedávný neúspěch znovu učiní pokusem o schválení zákona zavedení diktatury s heslem „Jedna země – jeden systém (a jinak ani hovno)!“
To ministr Vojtěch bude zvedat náladu frontových veteránů písní „Dělám stojky“ v kostýmu Bereniky Kohoutové. Ministr vnitra Jan Hamáček ať si hlavně kouká sehnat novou mikinu. Nejvíc úkolů na sebe vzal premiér, který mimo krizového řízení vlády přislíbil zajištění patron a jejich rozvoz do zákopů, kde jich bude nedostatek. Obavy z rušení komunikačních sítí hackery neznámé národnosti ruského původu přivedly vládu k pověření ministra Havlíčka vedením dalšího úřadu – Holubí pošty.
Financování válečných operací, výstrojních skladů a maskování speciálních ženských oddílů Diblík převzala Alena Schillerová. První úspěšná akvizice byl nákup natáček, které vybavily speciál oddíly na boj žena proti muži zblízka. Osobní zkušenost paní ministryně vedla i k zavedení nové kamufláže – místo dosavadního maskování tváří uhlem je zaváděno maskování pudrem, po němž členky ženských oddílů nevypadají na první pohled jako mastná kobliha. Výcvik ženských komand neznajících slitování povede Nela Boudová, jejíž bojové umění „Ukážu ti roušku, hajzle!“ dovedlo desítky nepřátelských vojáku v bitvě u Grupáče k šílenství.
Z postu ministra zahraničí se ale poroučí ministr Petříček a pozice – spolu s funkcí vyjednavače – byl svěřena starostovi Pavlu Novotnému, v diplomatických kruzích známému jako Mr. Compromise.
KDU-ČSL zasáhne výrazně do bojů osobou kardinála Duky jako polního kuráta, byť se zákazem využívat při bohoslužbách ministranty mladší 62 let. Druhým žolíkem strany je její předseda v roli parlamentáře. Dotyčný bude mít trvale k dispozici bílou kapitulační i českou vítěznou vlajku, které bude užívat v souladu s tradiční politikou strany – buď, anebo taky ne – na základě konspiračního hesla: Vystrčil – Zastrčil.
Co se komoušů týká, stráví válku jako obvykle v Moskvě nácvikem slavnostního programu k osvobození České republiky v ruštině a pro jistotu tajně i v čínštině, němčině, angličtině a maďarštině. Tomio Okamurovi byla s ohledem na rasově civilizační podtext konfliktu svěřena speciální úloha cvičného terče při výcviku nováčků, zatímco jeho bratři zůstávají v záloze. Ostatní členové SPD budou v plném počtu devíti využiti jako regulovčíci, protože takové voly nelze nikde přehlédnout.
Zbavme se strachu, tuhle válku nemůžeme prohrát a zatím jsme vyhráli tu koronavirovou. Důkazem je, že i premiér Babiš se opět v minulých hodinách a dnech několikrát bez falešné skromnosti pochválil, když řekl: „Děláme to moc dobře, všem jsem vzorem a všichni nám mě závidí.“
V té souvislosti podává ministr školství do sněmovny lidu návrh změny osnov pro jazyk český, podle níž bude k vybraným slovům přiřazena i skupina zvláště vybraných slov: Samochvála, Samožer, Samovládce, Samohana, Samovazba, Samoobsluha, Samopal, Samovražda, Samostatnost a Brano zavírá Samo.
Ministr všehomíra Havlíček prohlásil v televizním interview, že v politice aktuálně působí politici druhé až třetí třídy, protože ti dobří si nechtějí zadat. Přesto se většina z nich chová jako prvotřídní idioti, dodává Zpětné zrcátko, což považuje za nový důkaz relativity a nepřímé úměry. Havlíčkův výrok ale klade i několik otázek:
1.Kde se tedy v politice vzal ministr Havlíček?
2. Do které třídy řadí sebe?
3. Ví o jeho hodnocení současných politiků i guru Andrej Babiš?
Vraťme se však k úvodu. Odpovědi na položené otázky jsou jednoduché. Všechno bude jako dřív, jen o něco poučenější nabytými zkušenostmi. Někteří z nás si pořád budou častěji mýt ruce a nebudou prskat a chrchlat na okolí. Řadu věcí budeme řešit jednodušeji, technologiemi, které už dávno máme a ovládáme, jen jsme byli líní. Řadu problémů vypustíme ze životů, protože se ukázaly být na hovno! Budeme si pamatovat, s kým nám bylo dobře po dobu karantény a s kým nelze být ani vteřinu. Budeme si pamatovat, kdo nefňukal, nebyl hysterický a bez keců učinil kroky, které pomohly těm, kteří naši pomoc potřebovali. A budeme si pamatovat hajzly, kteří rouška nerouška nám svými činy plivali do ksichtů. To ale dělají celou dobu, jen jsme si to nechali líbit!
Včerejší Zpětné zrcátko komentovalo fakt, že problém české politiky není jen v počtu předsedů či stran, ale v tom, že ani jeden z předsedů není vůdce (myšleno s malým „v“). Komentovalo také fakt, že vyjma touhy být u korýtka – byť s dobrými úmysly – nemají stávající formace žádný plán či vizi, co konat. V pátek 24. dubna představil projekt „Spolu silnější“ generál Petr Pavel, muž s nesporně velkými šancemi se vůdcem stát. Jde o to, zda bude ochoten k těmto šancím přidat i své ambice. Vzhledem k jeho angažmá ve prospěch České republiky na nejvyšších postech světa, kam se neodvážili pohlédnout ani největší Jájínkové, je to dokonce možná i jeho povinnost.
Aniž by se generál Pavel pokusil přes známosti z NATO nakoupit a prodat hadříky, pomáhá dlouhodobě těm, kteří pomoc potřebují, ale nemají známosti. Jeho politické ambice šly stranou, doufejme, že zatím. Každopádně Petr Pavel ukázal i v civilním sektoru sílu vůdce, schopnost a cit stratéga i nadhled člověka, který už na vrcholu byl. Právě proto je velkou nadějí i velkým nepřítelem. Jak pro koho! Nejde o to, ke komu se přidá, jde o to, kdo se přidá k němu.
Jak říká básník (Svatopluk Čech): „Sláb jen ten, kdo v sebe ztrácí víru, malý ten, kdo zná jen malý cíl!“
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
