Vladimír Mertlík: Eutanazie, nová služba Českých drah a haptefobie, fenomén manželských vztahů po Covidu
Poté co vlaky Českých drah udržely v sérii srážek, havárií a vykolejení denní průměr 1,3 katastrofy, odmítl arciministr Karel Havlíček provokaci České televize, skrytou v dotaze: „Není toho už přece jen příliš?“ Brouk Pytlík české politiky v odpovědi redaktorům připomněl, že ročně dochází na českých železnicích k více než tisíci nehodám, a z tohoto pohledu, máme letos ještě co dohánět! Zdůraznil také, že se nejedná o systémovou chybu, ale že i v tomto zatím posledním případě způsobilo nehodu lidské selhání, když strojvůdce projel návěstidlem na červenou. A na to se napijem´!
Ale všechno špatné je pro něco dobré! Dle informací uniklých ze Strakovy akademie se zdá, že po letech bojů zákonodárců proti povolení euthanasie i v této problematice tají ledy. Motorem změn je – jak jinak – arciministr Havlíček, který nabídl vizí, jak stabilní počet železničních katastrof využít. Spojením jeho ministerstev strojírenství a dopravy s ministerstvem zdravotnictví převést problematiku eutanazie do gesce ministerstva dopravy, jmenovitě pod Správu železniční dopravní cesty (SŽDC).
Nevyléčitelně nemocní, jimž stav již neposkytuje plný komfort životních funkcí, a kteří si přejí ukončit dobrovolně své utrpení, tak budou ušetřeni podávání žádostí o povolení euthanasie. Proces její realizace zahájí jen nákupem jízdenky na kterýkoliv z vlaků Českých drah a své rozhodnutí potvrdí nástupem do vlaku. Novela přinese také legislativní změny, podle nichž bude označování vlaků jmény cílových stanic zjednodušeno na jednotný název Konečná. Změna poznamená i personální politiku ČD, neboť na řízení těchto vlakových souprav – označených EU – budou nasazováni výhradně barvoslepí strojvůdci, zatímco dosud se tak dělo náhodně. A to se vyplatí! „Euthanasie povolena! Česko – svoboda volby!“, to jsou titulky, které můžeme záhy očekávat jako headliny světových médií.
Legislativní smršť způsobil v Poslanecké sněmovně ministr čehokoliv Karel Havlíček i ekonomickým rozborem ve prospěch udržitelného rozvoje železničních neštěstí a jejich přínosu. Další zvyšování počtu katastrof přinese podle Havlíčka masivní odklon dosavadní klientely nudně luxusních švýcarských železnic a její příliv na české železnice hlavně z řad dobrodruhů a lovců adrenalinových zážitků. České dráhy v té souvislosti proto vypsaly výběrové řízení na reklamní kampaň s názvem: „Survive travel with ČD - mission impossible!“
Pod titulky „Velké srovnání příjmů v Česku a Evropě – Platoví otloukánci“ přinesla MF DNES text, který měl zodpovědět: „Proč Češi berou méně než na Západě?“ Na otázku, v MF DNES podpořenou grafy, tabulkami a názory expertů je přitom prostá odpověď: „Protože jsme si už ve volbách v roce 1946 dobrovolně vybrali poválečnou cestu!“
Vše ostatní – odmítnutí Marshallova plánu; odevzdání obřích zásob uranu – jež z nás mohly prodejem udělat středoevropský Kuvajt – Sovětskému svazu na atomové bomby; vyhnání – produktivitou velmi silné – třetiny (3 miliony!) obyvatelstva německé národnosti, vč. osobností, jakou byl mj. Ferdinand Porsche (nar. 3. září 1875 ve Vratislavicích n. Nisou (dnes část Liberce), autor legendárního VW Brouk a. Konstrukcí automobilů se zabýval i jeho syn Ferry , zakladatel továrny Porsche na výrobu sportovních vozů.
Pikantní poznámka – obyvatelé Vratislavic n.N. si ještě v roce 2013 vzpomněli, že Ferdinand Porsche byl v SS a NSDAP a peticí rozhodli, že všechny připomínky slavného rodáka odstraní a provedou jeho posmrtné vymazání. Návrhy na likvidaci rodinné hrobky byly zatím odloženy. Masový vrah Klement Gottwald byl čestným občanem města ještě dlouho poté. Přičtěme si k uvedenému i devastaci ukradených sudetských majetků, měst a vesnic; likvidaci tamního lehkého průmyslu na úkor ingotů a oceli na tanky a děla; stejně jako ukončení výroby všeho, co mělo světový zvuk – motocyklů Jawa a ČZ či leteckých motorů a automobilů Walter a Aero a mnoha dalších fenoménů.
Nezapomeňme na desetitisíce příslušníků elit – pověšených, uvězněných a uprchlých po roce 1948 i 1969 do emigrace. Proč zapomínat i na nedávný nesmyslný výprodej zlata ze státních rezerv, které nyní – světe div se - letí vzhůru?! Vrstevníci Zpětného zrcátka pamatují bankovky s nápisem „bankovky jsou kryté zlatem“, po bankrotu státu v roce 1953 vyměněné za rublům podobné bankocetle s nápisem „bankovky jsou podložené prací“.
Zde všude leží odpověď na otázku, proč nemáme platy jako v Německu. Nemáme je proto, že jsme se tak po roce 1946 sami opakovaně rozhodli v letech 1948, 1968, 1969, 1989 a volíme si tuto cestu znovu dnes i zítra nejen svou volbou představitelů, ale i svou prací. Arciministr Havlíček v minulých dnech slíbil, že do deseti let zamíříme mezi nejlepších dvacet zemí. Lze mu to věřit, v mrtvých na železnicích jsme světová špička už teď. Neříkal ale už Václav Klaus st. cosi o dohnání Německa a Rakouska?
Bohužel stále platí parafráze vtipu z Rakouska-Uherska. „Jak je ti, Rakousko?“, volal český vlastenec v Rakousku-Uhersku přes šumavské hvozdy v roce 1918. „Ouzko…ouzko…!“, odpovídala mu ozvěna alpských stěn. Po vítězství pracujícího lidu doznal vtip malý posun. „Jak je ti, Rakousko?“, volal československý občan přes plot železné opony v roce 1948. „Ale jo, docela to jde!“, odpovídala mu ozvěna alpských stěn.
Jako vtip tak vyznívá i text mfDnes přes správnost čísel. Nelze srovnávat jen platy, je třeba srovnat i ceny zboží, bytů, nájmů a dalších životních nákladů. Především ale i výsledky naší práce, její produktivitu, počty darmožroutů ve státních službách, placených jen za jistotu jejich volebního hlasu – zkrátka vše, co souvisí s tolikrát Zpětným zrcátkem citovanou bolševickou písní: „Tak už máme, co jsme chtěli.“
Nemáme stejné platy také proto, že vláda soclumpů Miloše Zemana prodala hnědouhelné doly kumpánům za tuzér a později totéž udělala s OKD, když je za další bakšiš prodala Bakalovi. Z něj pak udělala lumpa, když nechtěl provozovat doly, které se vzhledem ke světovému vývoji staly jen černou dírou. Dnes vláda již ví, že zastaví OKD nejdéle v roce 2022! To je mi překvapení! Poté, co jsme několik let to cosi, co nikdo dávno nechce, platili z vlastních kapes! Díky tomu asi si s básníkem Antonínem Borkovcem můžeme zarecitovat dílo z roku 1955 „Sbíječka zpívá“:
Nesvítí sluníčko, nezpívá skřivan,
nevoní luhy.
Jenom ty, sbíječko, a s tebou kahan,
jste mými druhy
v podzemní říši.
Kahan mi zazáří, sbíječka zpívá,
zavoní uhlí…
Umazanou tváří štěstí zachvívá,
starosti zmizely,
mám radost z díla…
A zatímco Tondovi Borkovcovi zpívala sbíječka, západní Německo tehdy – pouhých deset let po válce! – v níž bylo málem vymazáno z mapy, prožívalo hospodářský zázrak! Ptáme se, proč máme menší platy než v Německu? Není čas se ptát, zda s tím spíš něco neuděláme?
Podle italského listu Le Figaro je prý po pandemii koronaviru novým fenoménem fobie z fyzického kontaktu – haptefobie. Je otázkou, zda je na vině jen Covid-19, když zlí jazykové tvrdí, že chorobný strach z fyzického dotyku se projevuje zvláště a nejvíc v případě manželek a jejich kontaktu s manželi.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
