Vladimír Mertlík: Farma zvířat po česku a jiné bajky
V minulých ohlédnutích Zpětné zrcátko opakovaně věnovalo pozornost osudům prvních tří prezidentů České republiky a posledním dvě československým, myšleno zvoleným. Začátek druhé poloviny listopadu vůbec přinesl podivuhodnou shodu textů se stejným obsahem, v nichž se porovnání tří prezidentů samostatné České republiky věnovala i další jiná, v očích Zpětného zrcátka s úklonou respektovaná – Česká televize a internetové Fórum 24. Kořeny této shody vyrůstají zřejmě z potřeby reflektovat v čase výročí 17. listopadu 1989 vývoj naší společnosti – budící v Evropě přinejmenším rozpaky a na domácí scéně pak u slušných soudných občanů stud a obavy z dalšího pokračování.
Pondělní Zpětné zrcátko „Byl Emil Hácha hnusný zrádce nebo naivní oběť?“ pak navazuje kritickým pohledem na autorovy předešlé texty a knihy (mj. Lví silou, vzletem sokolím, První republika - Mýtus a realita).
Ve Zpětném zrcátku dějin se ukazuje, že v listopadu 1989 dohnil bolševický režim do stadia, kdy se pitomostí svých reprezentantů začal hroutit i zevnitř. Jeho struktury, které si viděly dál než na špičku odznaku KSČ na klopě teflonového saka, začaly tehdy zvažovat – s ohledem na hroutící se sovětský a východoevropský bolševismus – jak se zbavit starých sviní způsobem, který nepřivodí zánik celého prasečince. Ani jim však nedošlo, že taková vize je v samém základě protimluv, neboť bez sviní není prasečince a prasečinec bez sviní je jen slušný vepřín. Kupodivu byla na tuto situaci překvapivě připravena a ochotna ujmout se role vedení statku plného hnoje skupina hbitých koníků, kteří již dávno věděli, že Orwellova Farma zvířat může existovat jen v literatuře.
Nakonec se k nim nečekaně, ale s nadšením přidala i ostatní zvířátka pod vidinou alpských pastvin, rustikálních stájí a seníků, harmonicky znějících zvonců kraviček a úžasných postrojů lipicánů vídeňské Spanische Hochreitschule, které budou mít i oslíci. Málokdo tak věnoval pozornost tomu, že se k novému hospodaření velmi ochotně přidalo i mnoho bývalých čuňat a podsvinčat. Dokonce i řada starých sviní začala náhle řehtat, klusat, pohazovat falešnou hřívou a tvrdit, že jejich snem byla vždy především účast na Velké pardubické. Dvůr byl pln skotačení a ze všech stran se ozývalo veselé řehtání, bučení, kdákání, štěkání i mňoukání.
Málokteré ze zvířátek napadlo, že bude občas třeba i táhnout káru do kopce, dodávat své produkty na společný stůl i do společné spíže a bude-li špatný rok, uskrovnit se, aby zbylo na jaro k zasetí. S tím vším bylo hodně práce a starostí, které už byly méně legrační a veselé než skotačení. Všechna zvířátka tak s radostí přijala nabídku sviní, které pod novým jménem „svině plus“ ostatním nabídly, že se budou o nevděčné úkoly starat, protože s tím mají velkou zkušenost z dřívějška a jsou nejlepšími hlídači i hospodáři, proto jsou ze všech zvířátek nejvyžranější! Díky krátké paměti zvolala zvířátka Hosana a věřila, že bude líp. Málokteré věnovalo pozornost tomu, že svině berou ze zásob hlavně do svého korýtka, ostatně stodola se zdála být stále plná a do jara bylo ještě daleko. Občas dostala některá hloupější zvířátka od sviní pod nožičkou i něco navíc, aniž by si všimla, že svině nerozdávají ze svého, ale ze zásob, které vytvořila zvířátka. A tak většina dvora s nadšením zvedala pacičky, kopýtka i pařátky v souhlasu s dalším hospodařením sviní.
Čas plynul a jak hřebci a koníci, kteří se hospodaření ujali původně, zestárli, objevila se potřeba předat řízení farmy nové generaci starostlivých. Zvířátka ale neměla zájem o vedení farmy, však to přinášelo jen starost a ubíralo čas na sledování třetí řady výpravného seriálu Zvířátka a Petrovští. Kvalitního mláta bylo v korýtkách stále dost, žlaby pro kravičky i vraníky byly vrchovatě plné voňavého sena z dovozu oněch alpských luk. Také zrní pro slípky i ostatní drůbež bylo – kam oko dohlédlo. A tak se vraníci raději věnovali účasti na závodech a parkurech, krávy Influecerky všech váhových kategorií dávaly selfíčky na odiv své tučné zadky a snahou slípek bylo, aby na zdobně ochmýřenou kloaku nalákaly některého z vyfintěných kohoutů, kteří však byli zahleděni hlavně do sebe. Svině – jak známo, nejmazanější ze všech – velmi brzy vycítily příležitost, a jakmile pominulo nebezpečí jimi kdysi očekávané zabijačky, zastesklo se jim po starých pořádcích, v nichž se měla tak, jak se prasata mít mají, tedy jako v žitě.
Nebylo tak těžké z dřívější rudé zrůžovět či přidat odstín oranžové a zmínit bývalé zásluhy o vedení farmy. Vyšší a levnější teplo ve stájích a chlívech, když bylo všude nasráno, stejné množství krmiva pro všechny, zvláště ve chvílích, kdy žádné nebylo. Netrvalo dlouho, než se ty staré svině staly nejprve poradkyněmi a nakonec se znovu a definitivně v roce 2021 ujaly vedení farmy. Měly přece tolik zkušeností… Opravdu bajka skončí jako většina pohádek?
„Byla velká hostina, všichni jedli a pili, a pokud neumřeli, jedí a pijí dodnes.“ No, uvidíme!
Často bývá od bajky k realitě blíž než se jeden naděje a hned je háji naděje. Ve výše zmíněném on line magazínu se také objevila titulní fotografie Václava Klause st. a Miloše Zemana. Byla dřívějšího data, nicméně velmi signifikantní pro vykreslení politického i morálního charakteru obou mužů. Shrňme nejprve několik black outů ze života obou reprezentantů domácí ruské a čínské páté kolony. Zatímco na oslavy 17. listopadu přijde jeden z nich jen proto, aby ukázal, že roušku nosí jen pod bradou, druhý tam nechodí vůbec, protože šetří síly na přehlídky na Rudém náměstí. Na recepci a žranici na ruské ambasádě si ale čas najdou, oba s obří svatojiřskou pentlí, symbolem ruského imperialismu. Klaus hledící obdivně na Zemana, který je ve stavu, který sice ještě nestačí na zneuctění korunovačních klenotů, ale z výrazu tváře je jasné, že za chvíli na někoho udělá aligátora a vzápětí rozezní svůj hlas v jeho nejoblíbenější písni: Pusť vsjegda búdět solnce…!
Co že je na tom divného? Nic, pokud není divného ani na tom, pokud by oba čeští exprezidenti přijali účast na recepci, kde by si nechali ozdobit sako říšskou orlicí, svírající věnec s hákovým křížem, symbolem to německého nacionalismu. Jinak je vše v pořádku.
Když totiž dva dělají totéž, není to totéž, jak ukáže i další příběh. Bdělá, pořádek i zdraví občanů chránící Policie o víkendu nekompromisně zasáhla. Komando, doprovázené vozidly speciálního bezpečnostního i zdravotního určení přepadlo ilegální párty v luxusní restauraci Rios na pražském Vyšehradě. Policie vyrazila před půlnocí beranidly dveře nelegální párty přibližně dvaceti lidí, kteří v prostorách vyšehradské kapituly popíjeli, bavili se a domlouvali nelegální kšefty při řízení státu. Zadrženi organizátoři akce skončili na policejní služebně, aby Faltýnek a ministr zdravotnictví podali vysvětlení. Majitel restaurace bude potrestán dle zákona pokutou 3 miliony korun za porušení zákazu o uzavření restaurací a zákazu vycházení. „Jak vidno ze zásahů v Praze, policie kontroluje dodržování vládních opatření a zasahuje proti těm, kteří je porušují. Bude v tom pokračovat i nadále“, uvedl ministr našeho nitra a předseda ČSSD Jan Hamáček.
Pokud se laskavý čtenář domnívá, že to bylo trochu jinak, možná se nemýlí, ale to je tak. Na holotu musí být přísnost a co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi.
Policie šetří sedm lidí, kteří vylákali od stovek občanů víc než 290 milionů korun, když jim slibovali investici do firmy z Nového Zélandu se zhodnocením 5% měsíčně! Zpětné zrcátko se domnívá, že vyšetřováni by měli být sami „investoři“, protože jen debil si může podobnému návrhu věřit, nemluvě o tom, že návrh je v hodnotě nelegálního hazardu. Řešení je jednoduché! Ti, co investici nabízeli, nechť odevzdají získané prostředky po navýšení o 50% do fondu solidarity zdravotní péče na léčení nemocí, které pojišťovny nehradí. Debilové, co jim peníze dali, nechť jsou odsouzeni za spoluúčast na připravovaném bankovním podvodu k peněžitému trestu ve výši 50% „investované“ sumy. Jako doplňkové tresty „oloupeným“ navrhuje Zpětné zrcátko odebrat jim občanský průkaz, pas, řidičák a svéprávnost a volební právo. Dotační budou nadále podléhat povinné měsíční kontrole stolice, protože nemůžou mít zdravé ani hovno.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
