Vladimír Mertlík: Panoptikum české politiky
Prezidentská kampaň pro první přímou volbu hlavy státu v roce 2013 slibovala být napínavou volbou mezi dvěma póly politické scény – konzervativně pravicovým Karlem Schwarzenbergem a agresivně levicovým Milošem Zemanem.
Oběma jejich pozice přiřkl osud. Kníže Karel se do své role narodil tak jako jeho předci v průběhu staletí a dějin této země. Tak jako se do její historie nesmazatelně zapsal každý z nich, nabídl své služby – jakmile to bylo možné – i kníže Karel. Učinil tak bez ohledu na to, že svého času musela vláda této země vymyslet speciální zákon, aby jeho rodinu mohla okrást. Přesto nabídl své kontakty, známosti a schopnosti, jimiž zemi dodal úctu a důvěryhodnost před mocnými tohoto světa v jejích začátcích. Škodil si tím, když se domníval, že věci už lze nazývat pravými jmény. Navíc, protože ho lid z této země – jeho domova – v dětství vyhnal, mluvil legračně česky. Čechem byl přitom víc než většina těch, kteří se mu doma smáli. Nikdy se nikdo ale nesmál ve světě – ani jemu, ani nám!
To Miloš Zeman přijal roli levicového rebela proto, že na něj v hodině H jiná nezbyla. Jeho pozitivní čas skončil dobrým řečnickým přednesem aktuální statistiky a účastí v pár debatách. Pak už jen – i když dlužno přiznat, že zručně – škodil ve jménu svého prospěchu a úspěchu. Také on přinesl své kontakty, známosti a z nich nechal této zemi Šloufy, Grosse, Paroubky, Špidly, Hašky a jiné výtečníky. Jeho prezentace ve stylu „zeman Miloš Sláma z Bot“ bylo zpočátku legrační, než začalo být ostudné. Ať už byl přitom opilý svou domnělou důležitostí či chytrými kalíšky, zbavil zemi posledních zbytků lesku bývalé úcty a důvěry, kterou ve světě měla po Václavu Havlovi. Od prvních dnů, kdy se ujal funkce prezidenta, aniž by ji v reálu vykonával – natož ve prospěch země – se mu dařilo akcelerovat její rozeštvání až závodním způsobem. Jsou-li dnes vystoupení Miloše Zemana často groteskní klauniádou, je třeba mít na vědomí, že se často obratem věty mění v tragikomedii a směšný klaun v hrůzného Jokera.
Často se vede denunciační debata o pražské kavárně, která uráží „obyčejný lid“. Ten je prezentován jako cosi úžasného, zatímco kavárna za „elitu“ s uvozovkami náležitě zdůrazněnými při vyslovení toho slova. Měřítkem hodnot by ale měl být výsledek volby a následný stav země i společnosti. Vývoj událostí a kroky i projevy existencí, které se považují za představitele státu, ale připomínají panoptikum. Žánrový rozptyl je od talk show či stand up, přes grotesku, frašku, komedii, tragikomedii a kabaret, až po burlesku, travesti show, striptease a live sex show. Vstupenkou jsou volební lístky za pár stovek získaných za ztrátu sebeúcty a sebevědomí. Má-li pak divák-volič pocit nevolnosti z toho, jaké pitomce ze sebe účinkující dělají, pointou hry je zjištění, že mnohem většího dělají celou dobu z něj. V cizině pak při dotazu na zemi původu se sklopeným zrakem šeptá jméno země, která byla před sedmnácti lety obdivovaným záviděníhodným zářícím majstrštykem a dnes pouťovou fraškou. Její trapnost je dána figurami protagonistů, jejich děsivost dobrovolnou volbou diváků.
Nechme stranou zakladatele státu T.G.M., který špatně odhadl, jako tehdy celý svět, schopnost přežití bolševického režimu. Nikdy předtím v Evropě totiž žádný státní aparát neužil metody, které byl pro své přežití schopen použít bolševický režim. Lze vyčítat Edvardu Benešovi vstřícnost vůči komoňům i chorobnou ctižádost dosáhnout met svého učitele T. G. M. Lze to v roce 1935 pochopit jako jeho omyl v přesvědčení o vlastní mazanosti a jejím využití. Také Emil Hácha se bláhově domníval, že sliby se mají plnit nejen o vánocích, a proto přijal po nátlaku roli oběti. Když Beneš činil tutéž chybu podruhé v letech 1943 a 1948, byla na vině jeho touha smazat chyby minulosti (1943) a pomsta dřívějším odpůrcům (1948) i jeho zdravotní a duševní stav. V tom smyslu má k němu dnes Miloš Zeman velmi blízko. Ale nikdy v historii této země se k ní žádný z prezidentů nezachoval tak hanebně jako Miloš Zeman. I jeho poslední projev na téma Vrbětice lze přirovnat jen k projevu Emila Háchy po atentátu na Reinharda Heydricha. Přesto ale nelze Emila Háchu obvinit z vědomé kolaborace s nepřátelskou mocností. V případě Miloše Zemana je takové podezření jistotou. Pravda je, že v posledních měsících je hádankou, co ještě vůbec je v činech Miloše Zemana činností vědomou. Věnujme tomu pozornost v příští volbě. Cestou nápravy není ani volba typu „Česko hledá super star!“, ani jakobínské odsudky minulosti kandidátů. Podstatné je, aby je svět bral vážně. Nikoliv to, co byli, ale to, co jsou a zřejmě budou.
Panoptikální scénu české politiky doplňují i ostatní členové souboru. Babišovy talk show se téměř vždy mění ve stand upy, jejichž humor je ale většinou nechtěný. Zde výkřiky ze hry Šašek a královna: „Neumíííí čeeeský!“ nevadí, neboť stačí umět hezky česky vyslovit: „Přidáme vám pět tisíc!“
Hodnotit výstupy Jana Hamáčka, dalšího, kdo má u socanů sexy mozek, je nelehká úloha. Jeho autorská komedie „Jak Hamáček do Moskvy nejel aneb Jak ani do Moskvy nikdy jet nechtěl“ se v průběhu představení mění z komedie ve frašku a divák jen s napětím očekává, že ve finále vyvrcholí v travesti show.
Velkou pozornost budí i výstupy hvězdy současné burlesky Aleny Schillerové. Jak známo, tento literárně-dramatický či hudebně-dramatický žánr zobrazuje komické a fraškovité příběhy zlehčující nebo zesměšňující realitu. K dosažení cíle autoři užívají i formy žánru varieté a striptýzu! Proto jsou budoucí výstupy jmenované umělkyně očekávány s napětím.
Velká očekávání momentálně budí i připravovaná swingers party Jany Maláčové. Ta trvá na zkrácení čtyřdenního pracovního týdne, aniž by se lidu snížila mzda.
„Snížení pracovní doby ze 40 na 35 hodin usnadní život matkám, aby si mohly sladit pracovní a rodinný život. Slibujeme si od toho i zvýšení porodnosti!“ vysvětlila Maláčová a dodala, že Češi nevyužívají velkou část pracovní doby dost produktivně. Bude zajímavé sledovat tento sociální krok a jeho výsledky, které přinese pět hodin týdně navíc na soulož. Odborníci aktuálně řeší, zda bude povinnost soulože povinná a jak se s novinkou vyrovnají soukromé firmy či podniky s vícesměnným provozem. Doufejme, že nová metodika přivede Čechy k zodpovědnému využití času na soulož v době určené dříve práci, kterou ovšem zaměstnanci trochu jebali.
Ruská federace zakázala vstup na své území činitelům Evropské unie včetně české místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové. S odkazem na ruské ministerstvo zahraničí o tom informovala agentura TASS. Věra Jourová se cítí tímto rozhodnutím zasažena, protože měla v úmyslu strávit v Rusku dovolenou. Rozhodla se ale vyřešit problém přijetím jedné ze dvou adekvátních nabídek na dovolenou snů, kterých se jí vzápětí dostalo – Korejské lidově demokratické republiky a Somálska.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
