Vladimír Mertlík: Láska českého lidu po zajících skáče
Poslední týden května byl časem tří velmi významných výročí českých dějin. Tím zajímavějších, že přes stejný původ vzniku, volbu prezidenta ČSR Tomáše Garrigue Masaryka ve dnech 27. května 1920, 24. května 1927 a 24. května 1934 odrážejí vývoj dějin země.
Pro zesílení pointy ale nesmíme i pominout i čtvrtou událost – první volbu Masaryka aklamací 14. listopadu 1918 na dálku. Až po ní, v pátek 20. prosince, překročil TGM v Horním Dvořišti hranice vlasti. Po projevu v Českých Budějovicích vystoupil druhý den na dalších místech při cestě do Prahy. Po projevu na Wilsonově nádraží ho uvítal Alois Jirásek a po kantátě Sláva Tobě, Masaryku!, začala triumfální jízda Prahou na Malou Stranu. Obdivné projevy střídaly jiné, ještě obdivnější, až ve Sněmovní ulici Masaryk konečně složil slib prezidenta republiky. Přišel čas všedních dnů republiky, otců zakladatelů i těch, kteří se stali občany. Čas velkých událostí i malicherných střetů, období rozchodů těch, které dosud spojoval jeden cíl. Ústava Republiky Československé je hotova v 02:30 hodin dne 29. února 1920 a schválena 2. března jako první ze všech ústav nově vzniklých států!
Ani 27. května 1920, když je Masaryk zvolen podruhé, není o jeho volbě pochyb, ale zároveň se šeptá o starostech, které vzbuzuje jeho zdraví. Obavy se potvrdí rok poté, kdy je 81letý symbol státu zasažen trombózou a je několik dní v ohrožení života. Znovu vážně onemocní v roce 1923, kdy organizmus, oslabený smutkem nad úmrtím manželky, zasáhne zápal plic. Díky jeho vůli ale přichází brzy rekonvalescence a on znovu křižuje republiku i svět s cílem představit ČSR jako moderní vyspělý stát. Je podporovatelem časopisu Přítomnost Ferdinanda Peroutky – to je ten, kterého Masarykův "následník" Miloš Zeman jednou odhalí jako kryptonacistu (sic!). Ještě v roce 1926 – v 76 letech (!) – dojíždí TGM denně na koni Hektorovi z Pražského hradu na strahovskou pláň, aby dohlédl na dostavbu Sokolského stadionu v Praze a v témže roce se účastní po celou dobu konání i vojenského cvičení v Milovicích. Ale přes jeho aktivitu se špitá, co bude až jednou…
V květnu 1927 je TGM zvolen potřetí, ale tentokrát je to volba složitá! Ale nakonec se nenajde nikdo, kdo by měl odvahu vystoupit jako jeho protikandidát. Věci i politická atmosféra v zemi jsou ale velmi komplikované. Množí se i hlasy o klesající popularitě TGM díky jeho úporné snaze, kdy: „Vida dočasnou nemožnost Benešovy kandidatury, chce vlastním tělem hřáti proň prezidentský stolec ještě tak dlouho, až rány spolupracovníka a důvěrníka (roz. Beneše) se zahojí a vlny jeho nepopulárnosti opadnou“, tvrdí oponenti v kuloárech. Kandidaturu ale rezolutně odmítl i Antonín Švehla, mistr kompromisu. Na schůzi agrárníků dal svůj postoj najevo více než důrazně slovy: „Presidentem jest a bude T. G. Masaryk. Kdo je proti tomu, zaslouží pár facek a já jsem ochoten mu je sám dát.“ A na další výzvu jen odsekl: „Neslyšel jsem, že by Masaryk umřel.“
Přes vítězství ve volbě se útoky vůči Masarykovi, který byl ještě před necelými deseti lety vítán jak anděl z nebes, množí a sílí. Nepřátelské zákopy, z nichž se palba ozývá, leží na linii opozice – tisk, zatímco v očích lidu je TGM s ohledem na věk středem obdivu. K nenávisti i obdivu přispívá jeho neutuchající politická, duševní i fyzická aktivita a chuť problémy nejen vnímat, ale i vstupovat do nich řešením. Jeho fyzická síla v 77 letech je obdivuhodná, stejně jako jeho životní styl. Když dá najevo podporu dostihovému sportu tím, že jezdí shlédnout závody ve Velké Chuchli z Hradu sám na koni. Triumfem vůle jsou i jeho jízdy 1926 a 1932, kdy na koni Hektorovi přijel na VIII. a IX. Všesokolský slet na Strahově. Co říci k 15. výročí ČSR 28. října 1933, které oslavil v neuvěřitelných 83 letech poslední projížďkou na policejním koni Prahou v čele vojska od Národního muzea až po Rudolfinum.
Marně se ale pokouší bránit polarizaci domácího politického jeviště, tím méně pak jeviště evropského. Někdy dokonce tvrdohlavým trváním na principech humanismu a patriarchálně řízené politiky polarizaci vyvolává. Největším problémem je a hlavně bude jeho trvání na výběru následníka. Beneš vadí velké množině kolegů politiků a brzy se ukáže, že nemaje Masarykovo charisma, je zahleděn více do vize své role ve světové politice než do vize budoucnosti země. Svět se za posledních patnáct let ale zcela změnil a někdy to vypadá, že TGM si to nechce připustit. Fakt, že se na opačné straně stolu objevují i ti, kteří mu dříve stáli po boku, to jen potvrzuje.
Z jara 1934 přichází série Masarykových zdravotních kolapsů. Při prvním záchvatu dojde k přechodnému oslepnutí díky podkrvení mozkových cév, Masarykův stav se dramaticky zhoršuje a dokonce ochrne na pravou polovinu těla. Přesto v zemi není jiná sjednocující osobnost. To je hlavní důvod, proč je TGM zvolen 24. května 1934 i počtvrté 327 hlasy z celkových 418. Volbě se postaví jen komunisté, kteří důstojný státní akt narušují skandováním: Ne Masaryk, ale Lenin! – přesto, že ten leží již deset let vycpaný v mauzoleu. Proti TGM se postavili i Hlinkovi luďáci, maďarští socialisté a nacionalisté, liga Jiřího Stříbrného a národní demokraté Masarykova věčného oponenta, Karla Kramáře. Zásadní roli hraje to, že není vůle akceptovat přání i odkaz TGM rovný příkazu – uvést do funkce Edvarda Beneše. Hlavně proto se Masaryk stane prezidentem i tentokrát, tváří v tvář své soše z bílého mramoru a bez ohledu na svůj špatný zdravotní stav. Během ceremoniálu musí být 84letý Masaryk podpírán premiérem Malypetrem a kancléřem Šámalem. Nejistou chůzi i pohyby umocní fakt, že mu slova přísahy musí být napovídána. Také setkání se zástupci diplomatického sboru musí být rychle ukončeno pro Masarykovu časoprostorovou indispozici. Jeho stav je vysvětlován vyčerpáním po chřipce a o skutečném stavu prezidentova zdraví neví ani většina členů vlády. Z důvodů ambicí některých vůdců koalice i odporu ke kandidatuře Edvarda Beneše, je tedy TGM nucen obětovat se povinnosti. Činí tak v boji s nemocí, k níž se přidá i neschopnost mluvit či někdy jen anglicky. Jen zvolna vede pracovní jednání a přijímá soukromé návštěvy, dává si předčítat denní tisk a sleduje literaturu, zvláště historickou a politickou. V tomto módu 7. března 1935 tráví Masaryk oslavy 85tých narozenin v Lánech, kam za ním přijíždějí delegace sněmovny, státních úřadů a korporací, aby mu vzdaly hold. Ještě jednou jeho bezmezná vůle zvítězí. Koncem srpna nastává zlepšení, ale prezidentovy projížďky na koni lánskou oborou či Prahou, stejně jako „sokolování!, jak nazýval prostná cvičení, jsou pryč.
Zprávy, které k němu přicházejí, jsou horší, než ty, co podává lékařské koncilium o jeho zdravotním stavu. Z řady atentátů a převratů je jasné, že za situací stojí kruhy italského fašismu a německého nacismu. Evropa stojí před další světovou válkou a prezident vydává 28. prosince 1934 rozkaz o prodloužení vojenské presenční služby.
Parlamentní volby 1935 vyhrála drtivě Henleinova Sudetoněmecká strana, se ziskem více než 1,2 milionu hlasů je v zemi největší politickou stranou a bez ní pracně sestavená vláda vydrží jen jako listí na stromech. Dne 22. listopadu oznamuje TGM definitivní úmysl rezignovat na úřad, ale s výslovným přáním, aby byl prezidentem zvolen Edvard Beneš. Následoval měsíc konfliktů, bojů, hrátek, podrazů, dohod a politických kšeftů. Měsíc, který ovlivní dějiny země na dalších 55 let! A možná nejen! Shrnuto: Prezidentská volba 1935 není vůbec nic pěkného!
Dne 14. prosince 1935 TGM ze zdravotních důvodů abdikuje a zůstává na odpočinku v lánském zámku. Na začátku roku 1937 vážně onemocní a jeho stav se trvale zhoršuje. V pondělí 13. září v noci vzdávají lékaři boj o jeho život a Tomáš Garrigue Masaryk umírá 14. září 1937 v 03:29 hodin v kruhu své rodiny.
Paraboloidní křivka obliby TGM je podobná i jiným kariérám českých dějin – od zbožňování přes chlad až po nelibost a nevůli. Připomeňme Jana Lucemburského – „krále s tváří anděla“ na začátku jeho vlády až po „krále cizince“. Podobnou křivku opisuje i obliba Václava Havla, který – mimo jízdy na koni – měl s TGM společnou vůli, odvahu i odhodlání i řadu slabostí. Věřme, že parabola jeho obliby se ve většinovém vnímání znovu změní v sinusoidu stoupající fáze, jak tomu bylo u jmenovaných předchůdců.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
