Zpětné zrcátko: Česko hledá premiéra, premiér hledá pitomce
Ani v posledních hodinách před volbami se nic nezměnilo. Andrej Babiš i nadále oslňuje své voliče tím, že jim servíruje peníze, které jim předtím sebral, a jako bonus přidává veselé historky z natáčení.
Nejnovější se týká nákupu luxusních nemovitostí na Côte Azur za peníze, které putovaly z místa na místo podivuhodnými zákruty napříč celým světem mezi třemi firmami, které měly jedno společné – majitele. Tím k všeobecnému překvapení není nikdo jiný než Andrej Babiš sám.
To bylo tak! Do zcela nové firmy Andreje Babiše přitekla spousta peněz, „kde se vzala, tu se vzala“, aby vzápětí odtekla do druhé, která je půjčila té třetí za velmi slušný úrok, který kasíroval bez zdanění… Hádejte kdo? Bingo! Andrej Babiš!
Díky tomu je „naše malá zemička“ opět „best in“ – tentokrát „best in fraud“. Jméno Babiš a Česko září z headlinů světových deníků.
Nejzábavnější je premiérův komentář k události, k jehož plnému pochopení se ale musíme vrátit několik let zpátky do světa fotbalu. V roce 2007 byla parta fotbalových reprezentantů v čele s Ujfalušim, Jankulovským, Rosickým a Barošem přistižena, jak „pozdě v noci k ránu“ konzumuje rozpustilé nápoje v obklíčení stejně rozpustilých dívek z klubu „Veselý clitoris“. Po vyšetřování ze strany vedení týmu byli zlobiví chlapci donuceni se na tiskové konferenci omluvit, ač večírek, natož přítomnost „clitorisek“ na pokoji nadále sveřepě zatloukali.
Legendární se ale tiskovka stala až v okamžiku, kdy obhájce kolektivu Ujfaluši, který dle důkazů novinářů objednávku a konzumaci rozkoše na místě uhradil, vstoupil do dějin nezapomenutelnou hláškou: „Nic jsem neplatil, a navíc ta částka absolutně nesouhlasí!“ (sic!)
Babišovo vyjádření k obvinění ze strany Pandora apers stran nákupu nemovitostí ve Francii je stejně nesmrtelné, všechna čest, jako sebeobrana Ujfalušiho.
„Žádnou nemovitost ve Francii nevlastním a nákup mi doporučila realitka!“ zvolal premiér v 11:43 v pondělí 4. října. Krása! Zvláště když ve 13:33 téhož dne nákup řady nemovitostí přiznal, stejně jako pocit, že to nebyl pro politika nejlepší postup.
Zpětné zrcátko navíc nemohlo přehlédnout, že již v čase mezi 11:43 a 13:33 byly sítě a servery plné fotografií, na nichž premiér v bazénu le château de Babische vesele řádí v gumovém člunu na „Zemana“ s nohama do praku. Škoda, že se premiér Babiš neřídí příkladem Ujfalušiho i dnes. Když se totiž tři roky poté rozstřel reprezentantů na penalty soupeřek opakoval, účastníci swingers party byli z repre týmu vyřazeni a Ujfaluši ukončil reprezentační kariéru. Vrátil se do okresního přeboru, kde kdysi začínal, a tam si dnes jen pro zábavu chodí každých čtrnáct dní zakopat. Nebyla by to inspirace i pro další kariéru Andreje Babiše, kterému jeho nesmrtelnou větu, stejně jako Ujfalušimu už nikdo nikdy neodpáře?
Zdálo by se, že by po takovém skandálu měla jednoho hanba fackovat, jenže to máte tak… Koho by trápily včerejší státníkovy sněhožluté spodky, když napříč politickým spektrem řádí úplavice!
Minulé týdny přinesly řadu formátů předvolebních debat, vždy v zásadě se stejnými protagonisty – ANO (25 %), Spolu (22 %), PirStan (21 %), SPD (9 %), KSČM (5,5 %), Přísaha (4,5 %), ČSSD (4 %), Trikolora (3,5 %), Volný blok (1,3 %) a Zelení (1,1 %). Pokud laskavý pozorovatel není politický analfabet, nemohly mu debaty přinést mimo festivalu zbytečných řečí a rituálních tanečků pro fan kluby žádné překvapení.
Kritizovaný formát pop show cirkusu TV Prima CNN News pod názvem „Česko hledá premiéra“ byl nakonec realitě nejblíž. Stesky, objevující se v komentářích politologů na absenci programových vizí a prohlášení ve vystoupeních příštích Masaryků a Rašínů nikoho nezajímají. Většina jich žádné programy nemá a menšina ví, že na ně nikdo není zvědavý. Sliby, kecy, sliby, kecy, jen tam vzadu je slyšet sliby, které jsou kecy. Nadávky, urážky, křik a chování hodné řeznického psa ze strany takzvané levice, vlastenců i bojovníků za práva lidu připomínají v debatách zápasy chytráků MMA.
Posílení tzv. tradičních liberálních formací a jejich pokusy o argumentaci a komunikaci témat? Koho to zajímá! Přidali nám pětikilo – to je téma! Poměr sil je stejný jako minule i předminule – jako vždy! Zelení zaujali jen tím, jak jsou zbyteční poté, co jim dávno všechna dvě témata vzali Piráti. Dřívější učitel, pak obchodník s bídou, nynější primitiv kolem sebe shromáždil hrstku podobných chytráků bez ohledu na pohlaví a domnívá se, že v případě volebního fiaska dveře do sněmovny prostě vykopne. Stojí za úvahu, zda by v zájmu školních dítek neměl být do sněmovny raději kooptován, aby nepojal úmysl vrátit se k výuce.
Totéž platí pro „soušku“ Semelovou, která zaujala úvahou, že spekulantům, kteří mají byt navíc za své zdaněné peníze jako investici či pro děti, by byty prostě sebrala. Na otázku, zda jim ústava nezaručuje ochranu soukromého vlastnictví, rudá Marta opáčila, a to dá (komoušský) rozum, že soukromé vlastnictví platí jen „vocamcaď pocamcaď“. Od zabavení bytů je jen kousek k rozdělení zbývajících příčkami a jejich obsazení vícečlennými rodinami. Nakonec zbývá už jen pověšení majitelů více než jednoho pokoje se společnou toaletou a kuchyní.
Také soudruh Grospič se rozpálil, že nikdo nevzpomněl památky strážmistra SNB Honzátka, kterého zabili členové skupiny bratří Mašínů během odbojové akce. Kdyby soudruh Grospič četl i jiné listy než Parlamentní, seznal by, že události se věnovalo několik nezanedbatelných serverů, zřejmě v jiném formátu, než by se Grospičovi líbilo. V Grospičově oblíbeném tisku ale Zpětné zrcátko naopak nezaznamenalo ani písmeno o tehdy už dávno se na šibenici houpajícím generálovi Heliodoru Píkovi a desítkách dalších zavražděných. Možná by měl soudruh Grospič vzpomenout i umučenou matku bratrů Mašínů, která se provinila tím, že byla jejich matka.
Co bylo v debatách k vidění dál? Šedivý, těžko srozumitelný Šlachta, který ztěžka drží korouhev bojovníka za právo, kterou převzal po Věcech veřejných, ANO 2011 či socanech, kteří kdysi v rámci akce Čisté ruce přivedli do tepláků jediného zločince, shodou okolností vlastního ministra, ke všemu se jmenujícího Svoboda!
Podlézt futro se pokouší huhlající Hamáček, kterému prapor strany už dávno vyrvala Zběsilá Jana s narcisem Matějem. Tomio Okamura, který připomíná projevem zaseklou vinylovou gramodesku se nejspíš příležitosti konečně dočká jako záchranná kotva z porážky hysterického Andreje Babiše.
Nejpravděpodobnější obsazení vládních křesel vlády: premiér Andrej Babiš, ministryně spravedlnosti Marie Benešová, ministr zahraničí Tomio Okamura, ministr vnitra Robert Šlachta, ministr sebeobrany Lubomír Volný, ministryně školství Marta Semelová, ministryně dluhopisů Alena Schillerová, ministr obchodu Jaroslav Faltýnek, ministr místního rozvoje Vratislav Mynář, ministr energetiky Martin Nejedlý, ministr kultury Jiří Ovčáček, ministr zemědělství Miroslav Toman, ministr zdravotnictví David Rath, ministr dopravy i doleva, průmyslu, dolů i nahoru a všech zbývajících ministerstev Karel Havlíček. Ministři budou jmenováni u polohovacího lůžka prezidenta Miloše Zemana na oddělení JIP Ústřední vojenské nemocnice.
Pro nevěřící Tomáše si Zpětné zrcátko připomíná volby do Ústavodárného shromáždění ČSR, které se konaly v neděli 26. května 1946. Šlo o první volby v ČSR po 2. světové válce, jediné do nástupu komoušů k moci a poslední vůbec. Z neznámých důvodů bývají označovány jako poslední svobodné demokratické volby na dalších čtyřicet let.
Zpětné zrcátko proto raději připomene realitu. V zemi české a moravskoslezské byla podána jednotná kandidátní listina Národní fronty obsahující po 40 kandidátech za čtyři politické strany (KSČ, Čs. strana národně socialistická, ČSSD a Čs. strana lidová.) Ostatní předválečné strany byly zakázány! Dále bylo vyhrazeno 40 kandidátských míst pro zástupce tzv. všenárodních organizací: 10 za Ústřední radu odborů, 8 za Jednotný svaz českých zemědělců, 2 za Ústřední svaz obchodu, 2 za Ústřední svaz řemesel, 4 za Ústřední radu družstev, 3 za Ústřední národní tělovýchovný výbor, 3 za Svaz české mládeže a 8 za jiné významné složky veřejného života. Výsledek 3 061 235 jen za komouše a socany ze 7 130 143 voličů celkem, tedy 43,3 %. Inu, každý národ má takovou vládu, jakou si nejen zaslouží, ale po které i touží! Tak na shledanou v neděli 10. října 2021.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík.
