Zeman a Gottwald, prezidenti z mokré čtvrti aneb Krátký exkurz do alkoholismu hlavy státu
„Nic na světě se nemění, jen kostýmy a kulisy!“, konstatuje často ve svých knihách Zpětné zrcátko a běh života jeho slova potvrzuje. Srovnávat však dnešní situaci na Pražském hradě k atmosféře jeho chodeb a sálů v letech 1948 až 1953 není přesné.
Prezident Klement Gottwald se zpíjel do němoty nejen z latentně pozitivního vztahu k alkoholu, ale hlavně z důvodu setrvávající neviditelné hrůzy bez logiky, což mohlo být svým způsobem uchopitelné. Nucen ráno podepisovat zatčení, mučení a popravy svých včerejších přátel a kamarádů, kteří se přes noc stali nepřáteli země, krvavými psy a válečnými štváči, byl paralyzován obavou, kdy se muži s přízvukem objeví i za jeho dveřmi. Nebylo těžké sledovat, jak se smrt jako kobra plíží stále výš do pater tuzemské moci, která přitom byla jen lejnem na podrážkách sovětských poradců. Byl to tradiční bolševický antisemitismus, díky kterému mohl ministr propagandy – rudý Goebbels – Václav Kopecký, pošeptat jednoho dne kumpánu Gottwaldovi s úlevou větu: „Je to dobrý, Klémo, vzali si toho zrzavýho kluka židovskýho!
Na rozdíl od této hrůzy, která se dala zmírnit jen přivedením vědomí k nevědomí, má alkoholismus Strakovy akademie a Pražského hradu posledních třiceti let původ jen v roztlemenosti a její kombinaci s životem o samotě bez přátel. Pro toho, kdo patří mezi ony „dobré holuby, kteří se vracejí“ je alkohol nezbytný tím, že vytváří po dobu sání iluzi přátelství a spojenectví, zvyšuje zdánlivě důležitost i oblibu konzumenta, překonává krátké krize vědomí vlastní zbytečnosti a posunuje čas růžovými obláčky bezvědomí. Hranice rozpadu osobnosti se neustále posunuje a každý další krok za ni se dá slavit zpěvem rudé hymny „Kupředu levá, zpátky ni krok“!
Každá nová dávka alkoholu je pro oběť obklopující parazity šancí na její ovládnutí. Jako u každé závislosti se veškerý zájem oběti soustředí na získání další dávky a nabídka parazitů na vykonání jejích původních povinností je v alkoholickém rauši považována za důkaz přátelství a pomoci. Miloš Zeman, namyšlený suverén, pohrdající těmi, kteří mu podlézají a nenávidící zbývající, kteří s ním nesouhlasí, si takový okruh parazitů a svých katů kolem sebe vytvořil. Stal se tak tvůrcem i obětí svého životního sebezničení v nejméně posledních pětadvaceti letech, protože jediné, čeho se obával, tak jako jeho kumpáni, byl strach, zda bude pro příští rok rozpočet Kanceláře prezidenta republiky navýšen natolik, aby kancléř Mynář nemusel další nákup kořalky financovat vracením lahví a učit se balit Tarase Bulbu.
V něčem si je osud Gottwalda a Zemana přece jen podobný, i Klémovo zdraví bylo tajemné jak hrad v Karpatech. Velkou roli hrál jeho celoživotní problém s alkoholem i láska k němu a společný je u nich obou strach z lékařů a zanedbaná lékařská péče. Není divu, komu by se chtělo do nemocnice, kde se nenalévá.
Hlavní příčinou smrti Klementa Gottwalda byla tvrdohlavost, s níž odmítal rady lékařů. Roli Vratislava Mynáře sehrál Gottwaldův zeť Alexej Čepička, který vytáhl z trezoru zprávu o prodělané výduti prezidentovy aorty, o níž lékaři dosud nevěděli, až když měl Gottwald nehmatný puls, Poslední Klémův den byl na smrtelné posteli spojen se silnou dávkou morfia, pivem, vývarem a jablečným pyré. Tak kdo tady tvrdí, že na ARO nepodávají buchty s meruňkami a vinnou klobásu s bramborovou kaší.
Vedoucí kanceláře prezidenta Vratislav Mynář uvedl, že jediným, kdo ho může odvolat, je prezident Miloš Zeman, který je současně hospitalizován v Ústřední vojenské nemocnici na jednotce ARO. Dobrovolně odstoupit nemá v plánu. Razantně se k věci vyslovila kancléřova manželka Alex. Na otázku, jak vnímá situaci kolem svého muže vnímá a zda by podle ní měl odstoupit, odpověděla SMS zprávou přímo a jasně: „K tomu se vůbec vyjadřovat nebudu.“ Lépe si to umí spočítat poradce Miloše Zemana Martin Nejedlý, který bez keců vrátil na výzvu ministra zahraničí diplomatický pas. Jak jinak, je ekonomickým poradcem!
„Dnes jsem pas odevzdal do Kanceláře prezidenta republiky, ta by jej měla společně s průvodním dopisem předat MZV ČR. Já na rozdíl od jiných plním zadané úkoly hned,“ natřel v závěru Nejedlý Mynáře. MZV ČR požádalo Nejedlého o pas proto, že zastává názor, že jej prezidentův poradce už nepotřebuje, když aktuální informace z ÚVN Praha nenasvědčují, že by si pan prezident v nejbližších dnech někam vyrazil, ani že by jej Martin Nejedlý kamkoliv doprovázel. Zatímco Martin Nejedlý se po ukončení své mise nejspíš vrátí k pracovnímu stolu ve své kanceláři v moskevské Lubjance, Vratislav Mynář letos pravděpodobně stihne lyžařskou sezónu na jednom ze svých vleků. Je čas zapnout sněhová děla! Nejhorší budoucnost ovšem čeká Jiřího Ovčáčka, který se vrátil na církevní dráhu. Jako bývalý redaktor komoušských Haló, noci i bulvárního Blesku přitom musí vědět, co se děje v sakristiích ministrantům… Autor vystupující pod pseudonymem GhostBuster v únoru 2015 na serveru Echo 24 uvedl, že Ovčáček v době působení v komoušských Haló novinách (2002–2004) napsal celkem 443 článků, které svědčí o Ovčáčkově fascinaci komunismem. Všechny zmíněné články byly otištěny vlevo dole.
Smutné jsou na událostech i rozpačité protesty jak opozice, tak veřejnosti. Nedávná večerní demonstrace asi dvou set lidí na Hradčanském náměstí pod okny Pražského hradu musela Mynářem, Nejedlým a Ovčáčkem otřást. Skutečně se její organizátorka Edita Šramotová domnívá, že za okny se během protestu všichni tři členové skupiny organizovaného zločinu a protistátní rozvracečského centra hrůzou? Zvláště poté, co na úvod svého proslovu Edita Šramotová všem účastníkům poděkovala za účast a vyzvala je ke klidu. Demonstranty požádala, aby se zdrželi jakýchkoliv vystoupení, vulgarit i násilí, a hlavně neopomněla připomenout protiepidemická opatření, jako jsou bezpečné rozestupy a zakrytí dýchacích cest. Hlavně ty rozestupy, přátelé!
Transparenty „Stop svévoli prezidentských úředníků“ a „Táhněte do Moskvy“ rozeštkaly ministranta Jirku, který se s hlavou hluboko zabořenou v klíně otce Vratislava kál ze svých hříchů, volaje přitom sebekriticky: „A nihilo nihil!“
Poté se vrhl k lůžku prezidenta Zemana, potěšeně mlaskajícího po snídani nad umaštěnou kanylou, kterou mu byl před chvílí podáván flambovaný bůček s vejci a snažil se dosíci jeho prozření výkřiky: „Abstinere debet aeger!“
Jediný, kdo na situaci reagoval, byl otec Vratislav, který pozorně sledujíc sněhové zpravodajství s pohledem na lůžko Lazara jen tiše zamumlal: „Abi in pace!“
Mezitím v koutě vytáčel papežský legát Martin na červeném telefonu marně číslo skryté v jeho notýsku pod kryptogramem Vovka a opakovaně se něj marně snažil předat zprávu: „Abyssus abyssum invocat!“
Nakonec položil na stolek diplomatický pas a pronesl tajemné heslo: „Vichr z hor!“ Poté, co nikdo z přítomných nereagoval, zakroutil legát Martin hlavou a mezi dveřmi jen tiše poznamenal: „Asinus manebis in saecula saeculorum!“
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
