Vladimír Mertlík: Dobrá značka zvuk neztrácí a každá svině je nějak poznamenaná
Cesta Zpětného zrcátka po USA denně potvrzuje, že americkou veřejnost v pohledu na prezidenta Joea Bidena i v hodnocení jeho činnosti dělí propast nejen hluboká, ale i trvalá. Dlužno přiznat, že Biden sám svými vystoupeními do ohýnku konfliktu olej spíše přilévá, než aby jej hasil.
Na klíčovém summitu ve skotském Glasgow o hrozbě klimatických změn a možných katastrofálních dopadech byla s napětím očekávána právě reakce prezidenta USA. Joe Bidena zaujal diskutovaný problém natolik, že se při projevu Eddieho Ndopua zamyslel tak hluboce, až ho ze zamyšlení probudil jeho asistent. Stalo se tak právě ve chvíli, kdy aktivista apeloval na souhlas publika v sále slovy: „Vyzývám vás, abyste se souhlasem zavázali ke konkrétním krokům, které zastaví ničení této velkolepé planety!“ Pád hlavy Joe Bidena na prsa vypadal v tu chvíli jako důrazné přikývnutí tomuto apelu.
Téměř na den přesně před pěti lety, 18. listopadu 2016, uvedlo Zpětné zrcátko ve svém ohlédnutí úvahu, že nadsázka přívlastku Spokojené státy americké přestává po volbě Donalda Trumpa prezidentem platit a USA byly napůl spokojeny i zděšeny. Skončená prezidentská kampaň přinesla vzájemné urážky kandidátů a nenávist táborů jejich přívrženců. Volby přinesly vítězství outsidera a porážku bookmakerů. Každý, kdo tehdy uměl v Česku napsat celou abecedu, řešil a vydával komentáře, zda jde o výsledek dobrý či katastrofální. Zpětné zrcátko se tomu vyhnulo, podotýkajíc, že vše ukáže čas, vždyť v kampaních se jen řeči vedou a voda teče. Stalo se tak do písmene!
Je pozoruhodné, že aktuální názor tří set třiceti tří milionů obyvatel USA na situaci cca rok po posledních prezidentských volbách a pohled na současného představitele největší světové mocnosti je možné komentovat stejnými slovy jako před pěti lety.
Až potud by tedy nestálo za to se k událostem vracet. Skutečnou bombou se ale tenkrát stal dopis českého prezidenta Donaldu Trumpovi. V něm Miloš Zeman amerického prezidenta už ve druhé větě upozornil, že domácí oponenti Zemana nazývají český Donald Trump a pak dopis pokračoval výčtem kroků, které by Miloš Zeman na místě Donalda Trumpa podnikl.
Objektivně bylo třeba uznat, že existovala řada věcí, které z obou mužů dělaly téměř jednovaječná dvojčata. Připomeňme společnou sexuální nenasytnost, potvrzenou přiznáním znásilňování žen zemany, jak uvedl Miloš Zeman v české kandidátské debatě. Srovnání snesly také byznysové schopnosti obou vůdců, vzpomeneme-li na čínské mnohamiliardové investice do trenýrek pražské Slavie. Nelze pominout ani změnu české politické orientace z podoby „mostu“ mezi Východem a Západem, o kterém snil už Edvard Beneš, na „rohožku“ východních orientálních mocnosti, kterou se z Česka snaží dlouhodobě udělat Miloš Zeman. Výčet dalších sarkasmů by mohl pokračovat a zmizení Zemanova poradce kdesi v kobce čínského stranického tábora pro převýchovu kádrů by bylo tím nejmenším.
Dodatek po pěti letech: Pokud je Zpětné zrcátko na něco alergické, pak na snahu zvednout si sebevědomí přívlastkem „český, česká, české“, když o sobě někdo říká, že je český Někdo a ještě se tím chlubí. Jako by nestačilo, že je dost toho, co je ryze samo ryze tuzemské – třeba české Jelito!
„Hyeny českého politického prostředí“, tak nazval Mirek Dušín české politiky Vojtěch Filip ty české politiky, kteří podle něj údajně útočili na Miloše Zemana během hospitalizace nařčeními, že v jeho případě nejde o onemocnění, ale poslední fázi celoživotní alkoholické anabáze. Série Zemanových viróz, včetně té nad korunovačními klenoty, přitom jasně dokazuje, že nemohla skončit jinak než současnou chronickou bronchitidou. Přesto prezident pokračuje v plnění slibu, který dal lidu před říjnovými volbami, že k rozhodnutí, koho pověří řízením státu, bude přistupovat zodpovědně a s rozmyslem.
Zdravé síly napříč domácím politickým spektrem nepochybují o tom, že tak učiní okamžitě, jakmile zjistí, že je prezident nebo aspoň Miloš. Zatím se ale zdá, že se česká politika řídí tradičním pravidlem „Sovětský svaz (Rusko) náš vzor!“, kde v čase vrcholícího stejného onemocnění Borise Jelcina vládla v Rusku jeho „rodina“. V tuzemské verzi bohužel vládnou Česku místo rodiny jen špatní kumpáni. Přechodná hospitalizace Miloše Zemana byla ale pochopitelná i s ohledem na nutnou deratizaci Pražského hradu od vší, ruských švábů a štěnic, o pavoucích na stěnách, kterým padají nohy, jak upozornil prezident Miloš Zeman, ani nemluvě. Kancléř a vlekař Vratislav Mynář také uvedl, že podle něj je prezident v dobré kondici i náladě. Potřebuje údajně jen posílit motoriku a svaly rychlejšími průjezdy vozíku v zatáčkách Pražského hradu. Náladu pak spraví pár panáků.
Ruská státní tisková agentura TASS přinesla zprávu, podle níž ruští policisté našli nedávno v autoservisu v centru Moskvy automobil, který byl před lety ukraden v České republice. Jeho současný vlastník tvrdí, že auto koupil před čtyřmi lety na internetu, aniž by tušil, že je kradené. Zpětné zrcátko navrhuje, aby se ruští policisté pozorněji rozhlíželi i ve vzdálenější minulosti, nejen v autoservisech. Budou se zřejmě divit, co vše z Československa a České republiky ukradené v Moskvě najdou. Nejvyšší úspěšnost při hledání zaručí spolupráce s členy KSČM, soudruhy Filipem, Skálou, Grospičem, kteří se aktuálně rozhlížejí po nové životní náplni.
Konečným krokem k dovršení vítězství komunismu v Česku je signifikantní zvolení Kateřiny Konečné konečnou předsedkyní KSČM. Výzva konečné předsedkyně Konečné komoušům, ke zvednutí se z prachu hanby a zapomnění, se odráží i v novém hesle strany. Stoleté heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“ má být zaměněno za aktuální „Poslední zhasne!“.
Dnešní ohlédnutí by mohlo v závěru sledovat linii toho, není-li Miloš Zeman spíš český Joe Biden s jeho usínáním, častým klopýtáním, stále menší sebekontrolou fyziologických procesů těla. Není však o co stát. Výjimečnost Miloše Zemana je v tom, že veškeré jeho kroky, činy a výroky ve chvílích, kdy je přítomen, jsou vedeny jen čirým zlem, které je v něm v krystalické podobě a snažit se o jeho pochopení je zbytečné. Jak chápat někoho, kdo své zlo používá jako odvetu za celoživotní nezájem či dokonce nelásku. Někoho, kdo je přitom natolik bystrý, aby pochopil, že chvilky zdánlivého přátelství či dokonce lásky jsou jen kulisy předstíraného zájmu a vztahu s cílem parazita využít momentální moc svého nositele.
Ať v nevadské poušti, na srázu Grand Canyonu, hrázi obří arizonské elektrárny Hoover Dam či v centrech velkoměst nezaznamenalo Zpětné zrcátko nejmenší zájem o dění v lánské oboře či na JIP ÚVN. Všude však exoticky znějící jazyk zbudil otázky: „Odkud jste!“ a po odpovědi: „Z Evropy, z Česka!“ následovala pravidelně reakce: „Czechoslovakia! Great!“, s obvyklým dodatkem – „Havel!“
Dobrá značka totiž svůj zvuk neztrácí a naopak, jak říká přítel Zpětného zrcátka, pan Procházka: „Každá svině je nějak poznamenaná!“ Takový už je život!
A to je dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
