Kdo je lump a kdo je hrdina aneb Když dva dělají totéž…
Před dvaceti lety začala být americká námořní základna Guantánamo na Kubě užívána výhradně jako vězení pro bojovníky Al-Káidy. Stalo se tak po teroristických útocích 11. září 2001, při nichž zahynulo 2 977 nevinných obětí. Portál Seznam Zprávy přinesl minulý týden dojemnou fotoreportáž nikoliv nad jejich zmařenými životy, ale nad osudem vězněných teroristů.
Otřesný život vězňů, vesměs zatčených se zbraní v ruce na území ovládaném Al-Káidou, dokládá fotografiemi mužů s pouty klečících za plotem ze žiletkového drátu se zakrytými obličeji. Tím prý jsou vystaveni smyslové deprivaci. Jak snadný výběr orientace měly přitom obětí Al-Káidy, které si mohly 11. září 2001 svobodně vybrat, zda zahynou v unesených letadlech, uhoří v budovách WTC či vyskočí z oken jejich 93 až 99 patra. Možnost volby měli všichni účastníci tohoto happeningu, bez ohledu na vyznání i věk, jak dokazuje 75 obětí muslimského vyznání, 8 dětí od 2 do 11 let či seniorů ve věku 79 a 82 let. Na ulici pak bylo zabito hořícími troskami a těly skokanů z oken WTC 292 dalších lidí. Marně podle Seznamu Zprávy žádaly EU, Amnesty International i Mezinárodní výbor Červeného kříže, aby byl teroristům v souladu s Ženevskou konvencí udělen status válečných zajatců a dosáhli tak na zlepšení podmínek svého bydlení a stravování.
Je prokázáno jejich brutální mučení i jídelníčkem, v němž byla jídla z vepřového masa. Zatčeným bylo také bráněno dobrovolně zemřít a získat 27 panen, když hladovku držící byli krmeni a udržováni na živu násilím, sondou zavedenou jim do žaludku. Vláda USA zatčené zbavila i jejich práv, přestože neměly ve chvíli zatčení důkazy o jejich napojení na Al-Káidu či na útoky z 11. září 2001, aby později ty, jimž přímou účast na terorismu nedokázala, v tichosti propustila. K dnešnímu dni je ve věznici z původních několika stovek posledních 39 vězňů, z nichž 10 stane před soudy a 13 bude propuštěno. Není divu, že drtivá většina vězňů po propuštění díky poškozené pověsti a snížené možnosti společenského uplatnění našla volná místa v jednotkách džihádu. Teror americké vlády neutichá ani dnes, jak dokazují urážky vězněných, označovaných za „nepřátelské bojovníky“, zatímco správný statut je „mudžahedíni“.
Je škoda, že stejnou pozornost nevěnuje portál novinářům v Rusku, kteří jsou stříleni jak prašiví psi, aktivistům, otráveným agenty FSB či v lepším případě odsouzeným k mnohaletým žalářům za pořádání opozičních demonstrací. Jejich seznam by byl delší než výše uvedené fňukání nad osudem teroristů z Guantánama.
Inu, když dva dělají totéž…
V posledních hodinách vlády poHnutí ANO, za přispění užitečných idiotů z řad socanů a pod kuratelou nácků a komoušů, stihla Alena Schillerová mezi tiskovkami svého zrcadla, kterého se pravidelně ptala: „Kdo je nejkrásnější ministryně na světě?“, nabrat do vysokých funkcí sedm desítek úředníků z řad kumpánů ANO.
Není divu, že Seznam Zprávy přinesl minulý týden zdrcující titulek: „První oběti vládních čistek. Škrtal hlavně Blažek a Jurečka“ pod nímž uvedl jména čtyř odvolaných náměstků z řad ANO a socanů. Největší paseku zřejmě napáchá odvolání náměstka pro boj proti korupci Jeronýma Tejce, který, jak známo řezal korupci hlava nehlava a přítele Richarda Brabce, exministra pro životní prostředí a vyšetřování hromadných úhynů ryb, Vladislava Smrže, jehož jméno patří k nejvíce skloňovaným v souvislosti s lidmi ze svěřeneckého fondu Andreje Babiše. Skutečnost, že předtím pracoval Smrž dlouhou dobu jako personální ředitel Lovochemie je pouhou hrou náhod.
Inu, když dva dělají totéž…
Vláda v Paříži pokročila v plánu na zákaz incestu, který v zemi není nezákonný od Velké francouzské revoluce (!). Podle francouzských zákonů je incest nepřípustný jen ve chvíli, kdy zahrnuje nezletilé. Adrien Taquet, státní tajemník pro ochranu dětí, se nechal slyšet, že vláda chce kriminalizovat i incestní vztahy, v nichž je zúčastněným více než 18 let. Incest, rouhání a sodomie byly vyňaty z francouzských zákonů jako zločiny už v roce 1791 za Velké francouzské revoluce, která odstranila „křesťanskou morálku starého režimu“. Z tohoto pohledu by měla být považována za incestní a zločinnou i smlouva Molotov – Ribbentrop z roku 1939, sloučení českých socanů s komouši v roce 1948 či opoziční smlouva socanů a ODS z roku 1998. Dohoda o koalici vlády ANO a prostituujících socanů měla také všechny znaky incestu, ale skrytá podpora komoušů a nácků z ní udělala spíš swingers party resp. grupáč, kde „jebe každej s každým“ bez ohledu příbuznost i pohlaví.
Inu, když dva až čtyři dělají totéž…
„Češi svého Babiše už vyhnali. Pevně věřím, že se to povede i Maďarům s Viktorem Orbánem,“ prohlásila předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová. Učinila tak v reakci na Orbánovu podporu kazachstánskému prezidentovi Kasymu-Žomartu Tokajevovi, který k potlačení demonstrací pozval do země jednotky armád bývalého Sovětského svazu a nařídil ostrou střelbu do demonstrantů bez varování!
Z propasti svého Institutu zapomnění se poté ozval Václav Klaus st., zombie české politiky: „(My, Václav II.) Vyzýváme vládu, aby se od vystupování Markéty Pekarové Adamové oficiálně distancovala a ujistila maďarskou stranu, že to není oficiální postoj České republiky. Vyzýváme Poslaneckou sněmovnu, aby svoji předsedkyni z její funkce odvolala,“ napsal exprezident, který přivedl komouše zpět ze suterénu společnosti na jeviště do záře reflektorů, aby tím prý zdůraznil, že Pekarová Adamová nemá co zasahovat do vnitřních záležitostí spřátelené země.
„Solidaritu nepotřebuje prezident, který nechá bez vyzvání střílet do demonstrantů. Solidarita patří obyvatelům Kazachstánu,“ zastal se Pekarové Adamové na twitteru český ministr zahraničí Jan Lipavský.
Inu, když tři dělají totéž…
Vzápětí však vrcholový tenista a Srbofil Klaus st. v reakci na kauzu účasti Novaka Djokoviče na Australian Open vykřikuje: „Povolení startu Djokovičovi je na pád (australské) vlády!“, protože podle Klause st. je Austrálie vedle Kanady a Nového Zélandu „nejfanatičtější anticovidovskou zemí“ a veřejné mínění bude silnější než soud. „Tam by to bylo na pád vlády, kdyby mu povolili start,“ prohlásil ironicky.
Jeho mudrování vrcholí prohlášením: „Mně je Djokovič velmi sympatický. Že není miláčkem médií západního typu, to už souvisí s humanitárním bombardováním Bělehradu!“ Inu, když jeden dělá totéž, není to vždy totéž…
Skončil konečně případ i dalšího „cintání si na mašli“, tentokrát Miloše Zemana, který tvrdil, že Ferdinand Peroutka byl autorem článku „Hitler je gentleman“. Peroutkova vnučka Terezie Kaslová vedla se státem spor o tento lživý výrok, který vyhrála. Případ se táhl několik let a skončil tím, že soud nařídil státu se za prezidenta omluvit neboť ten je za své kroky nesvéprávný. S tím lze jen souhlasit! Omluvu za tři jiná prezidentova tvrzení soudci zamítli. Kancelář prezidenta republiky z toho vyvodila, že součet rozsudků je důkazem, že celkově soudní spory vyhrála 3:1 (sic!). Soudy prý navíc, podle kanceláře, konstatovaly, že Miloš Zeman nebyl veden zlým úmyslem, ale chtěl varovat „před pomýlením v určitém čase, kdy ještě nebyly zřejmé zrůdné následky nástupu nacistické totality“.
Zpětné zrcátko se domnívá, že přesné znění citovaného usnesení chtělo spíš varovat před „pomýlením v určitém čase, kdy ještě nebyly zřejmé zrůdné následky nástupu alkoholu v jeho organismu“.
Jak Zpětné zrcátko již dříve uvedlo, Kancelář prezidenta republiky zaplatila za právní zastupování ve sporu „Peroutka vers. Hitler gentleman“ celkem 729 000,- Kč, jak jinak než z peněz daňových poplatníků.
Inu, když tři dělají totéž…
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
