Gottwald splnil, co slíbil – z trapného šaška šíleným Jokerem
Přelom ledna a února přináší tradičně prudkou změnu politického ovzduší, jak mj. potvrzuje Krvavá neděle v Rusku 1905, vnitrostranický převrat na V. komoušském sjezdu v Karlíně 1929 či finále Vítězného puče 1948 na Václavském náměstí. I dnes v ulicích řve lůza vyzbrojená šibenicemi, zatímco v chodbách Sněmovní 4 zní kroky expremiéra, který jak Bludný Holanďan marně hledá v sálech parlamentních výborů Piráty. Jednacím sálem burácí celé hodiny hlas Vůdce v boji za práva soukmenovců a jeho slovní průjem je střídán eroticky dráždivým altem Paví princezny přibližující lidu materii ministerstva financí. Ale dost legrace a příměrů!
Ve směšnosti těchto projevů je ukryto ďáblovo kopýtko obsahu a nenávist, která snadno bolest smíchem protržené bránice změní na křeč chodidel zatnutých v pěst marnosti. Víckrát v dějinách se smích trapného šaška překvapivě změnil ve škleb šíleného Jokera.
Právě níže uvedené fragmenty stenozáznamu vystoupení poslance Klementa Gottwalda na 7. schůzi Poslanecké sněmovny ČSR v sobotu 21. prosince 1929 jsou varováním před rčením „kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe“:
Gottwald (pokračuje): …V sovětském Rusku se proletáři učí stříleti proti kapitalistům, proti vám, tam se staví šibenice na vás, tam se dělají tanky proti vám…
(Výkřiky poslanců čsl. str. nár. soc. a bouřlivá veselost.)
…
Gottwald (pokračuje): … váš člověk sociálfašista Dundr …v senátě obhajoval vaši třídní, buržoasní justici a prohlásil ji za pilíř vašeho státu.
(Posl. Jaksch [německy]: Co jest se žaláři v sovětském Rusku?!)
V žalářích v sovětském Rusku sedí protirevolucionáři a vrahové, tak jako vy budete seděti v československých žalářích. …v sovětském Rusku sedí v žalářích, jsou stříleni, jsou věšeni. (Výkřiky)
Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.
…
Gottwald (pokračuje): Říkáte, že bojujeme proti státu… Bojujeme proti státu, v němž většina pracujícího lidu je hospodářsky i politicky zotročována. My porušujeme zákon a budeme porušovat zákony, podle kterých má proletář pouze právo mlčet, dřít a dát se odírat… podle nichž se z hladových mezd dělníků strhují daně a podle nichž se miliony odpisují kapitalistům. Vy říkáte, že štveme a že rušíme klid. Ano, my štveme a rušíme váš klid. Zkrátka my budeme štvát a rušiti váš klid. (Výkřiky.) Nedáme vám ani na chvíli pokoje, abyste nemohli v klidu stráviti to, co jste vydřeli z proletariátu.
(Posl. Zeminová: Pan předseda by měl konati svou povinnost!)
My budeme, madame Zeminová, rušiti váš klid, který znamená pro chudobného člověka klid žaláře nebo hrobu. My bojujeme za skutečný klid proletariátu. . . (Výkřiky. - Hluk.)
Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.
Gottwald (pokračuje): . . . kterého bude dosaženo teprve tehdy, až budete smeteni.
(Posl. Zeminová: My jsme si stát budovali, a ne vy! - Posl. Slavíček: Vy máte o to malou zásluhu!) O váš kapitalistický stát nemáme věru zásluhu, my bychom se styděli za to, kdybychom o váš kapitalistický stát měli zásluhu… Říkáte konečně, že jsme pod komandem Moskvy a že si tam chodíme pro rozum. (Výkřiky. Hluk.) Vy jste pod komandem Živnobanky a … Společnosti národů, to jest společnosti imperialistických dravců, vy si chodíte pro rozum k Petschkům, Weimannům, Rotschildům a Preisům, abyste se naučili vydírat pracující lid ještě lépe než dosud. A my, my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutiti krk. (Výkřiky. - Veselost.) A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry! (Výkřiky.)
Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.
Gottwald (pokračuje): Nás nekoupíte, nás nezlomíte! … Pořádali jste na nás pravé štvanice…ale přesto 3/4 milionu voličů nás volilo. Sta našich lidí, tisíce funkcionářů sedí v kriminále a další tisíce to čeká, ale desetitisíce budou státi na jejich místech. Nás nezlomíte, nás nekoupíte!
(Posl. Brodecký: Vy se sežerete sami mezi sebou!)
Na to si, pane Brodecký, počkáte, to budete pradědečkem, než se to stane! (Veselost.) Napřed rozvrátíme vás. My vyhlašujeme vám a vaší sociálfašistické vládě nejostřejší boj… Přejde vás smích. My svůj boj povedeme bez ohledu na oběti, houževnatě, cílevědomě do té doby, až vaše panství bude smeteno…
(Potlesk komunistických poslanců. - Výkřiky a smích koaličních poslanců.)
Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo panu poslanci Tučnému.
Tučný: Slavná sněmovno! Po hodině zábavy, kterou nám připravil pan předřečník, chtěl bych pozornost vaši obrátiti zase k vážným věcem. (Výborně!) Chápu, že řeč, kterou jsme právě slyšeli, není možno bráti vážně, že není možno nic jiného než smáti se, ale vážení pánové a dámy, kdo při tom myslí na dělnictvo, nemůže se ubrániti tísni (Souhlas) a dere se mu zoufalá otázka, co se to děje s inteligentním a všestranně vyspělým českým dělnictvem, že dopustí, aby v nejvážnějším sboru, kde se o jeho osudech rozhoduje, bylo representováno 30 takovými pány, jako je ten, který mluvil přede mnou.
(Výkřiky komunistických poslanců. Potlesk čsl. socialistických poslanců.)
Nebojte se, že někomu z řeči pana předřečníka naskočila husí kůže. (Veselost.) Přežili jsme již podobných řečí velké tucty a přežili jsme již kurážnější radikály než pana Gottwalda. Ale viděli jsme, že právě ti největší radikálové, kteří byli schopni s panem Gottwaldem licitovati, šli jeden po druhém do Canossy, když se přesvědčili, že komunistické dělnictvo nepodepíše ani jedinou větu z celého toho dlouhého sermonu, který jsme byli nuceni zde vyslechnouti. (Potlesk.)
Stýkáme se snad s vaším dělnictvem více než vy sami, a proto se usmíváme vašim strašákům a hrozbám, poněvadž kdybyste se opovážili jen jednu z nich splniti, vaše komunistické dělnictvo společně s vámi vás v tom okamžiku smete.
(Výborně! - Potlesk. - Různé výkřiky) Konec záznamu.
Národně socialistický politik a novinář Alois Tučný, odborový předák, poslanec a mnohonásobný ministr se hluboce mýlil. Za necelých dvacet let od svého projevu z 21. prosince 1929 se poslanec Gottwald stal prezidentem státu, který chce podle výše uvedených slov zničit. Svůj slib splnil. Alois Tučný byl v té době – snad naštěstí pro něj – již devět let na věčnosti, když 10. dubna 1940 zemřel.
Místopředseda sněmovny Msgr. Alois Roudnický, poslanec za Československou stranu lidovou a katecheta v Praze na Žižkově, zemřel již v roce 1939. Stojí za zmínku, že výše citovaný projev Klementa Gottwalda byl jeho prvním (!) poslaneckým vystoupením.
Prorocká věštba Viléma Brodeckého, novináře a odborového předáka: „Vy se sežerete sami mezi sebou!“ se začala do slova a do písmene naplňovat vzápětí po jeho smrti v roce 1950.
Fráňa Zeminová, národně socialistická politička a představitelka feministického hnutí, měla méně štěstí. V parlamentu důsledně prosazovala svůj program – zasadila se mj. o zrušení celibátu učitelek a zrovnoprávnění žen s muži v zaměstnanosti, vyzývala k politické aktivitě žen. Z politiky odešla na protest proti únorovému puči 1948, ale přesto byla o rok později – v 68 letech (!) – odsouzena k 20 letům žaláře. Po dvou infarktech jí byl zbytek trestu prominut amnestií prezidenta Novotného v roce 1960. Zemřela o dva roky později ve věku 80 let.
Wenzel Jaksch i jako sudetoněmecký politik viděl v Henleinově SdP překážku pro dohodu Němců s pražskou vládou a varoval, že: „Hitlerovo Německo se sudetským Němcům silnou propagandou jeví v kouzelném hávu národního osvoboditele.“
V roce 1939 emigroval do Londýna, kde se pokoušel zabránit poválečnému vysídlení německého obyvatelstva z republiky. Jeho neúspěšná snaha vyústila již během války k roztržce mezi ním a Benešem. Po válce přešel Jaksch do Západního Německa, kde vedl zemský úřad pro vysídlence, uprchlíky a evakuované a od roku 1964 až do své smrti v roce 1966 byl mj. prezidentem Svazu vyhnanců.
V roce 1989 v nás převládalo přesvědčení, že něco takového, jako byl Gottwald už nikdy nepřipustíme. Pokud vám jeho výstup něco připomíná, pak projev Miloše Zemana z roku 1998: „Vláda, která toleruje zloděje a tuneláře, je sama objektivně vládou zlodějů a tunelářů.“ Pokud se Gottwald jezdil učit do Moskvy, jak zakroutit krkem poslancům, Zeman „jezdí do Číny, nikoliaby poučoval o lidských právech, ale aby se naopak naučil, jak stabilizovat společnost!“ Je na čase, aby zvítězilo přesvědčení, že něco takového, jako je Zeman, už nikdy nepřipustíme.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
