Pandemii covidu střídá pandemie hlouposti. Klaus, Ševčík i Šándor mají těžký průběh
Minulá ohlédnutí věnovalo Zpětné zrcátko trvalé snaze panoptikálních politických existencí, u nichž termín, kdy konzumace jejich myšlenek nepoškozuje psychiku uživatele je dávno za hranicí expirace.
Mezi favority soutěže Russian Idiot, parafráze americké TV show American Idol, zařadilo Zpětné zrcátko exministra MUDr. Ivana Davida, šířícího zaručené informace o tajných ukrajinských laboratořích, vyrábějících biologické zbraně a financovaných USA či obviňujícího Ukrajinu z raketového útoku na vlastní civilisty v Kramatorsku 7. dubna 2022. Uvedený myšlenkový průjem tak posunul Davida mezi Goliáše ruských švábů jakým je Jiří Paroubek, zářící na scéně ruských webů díky tvrzení, že vrbětické výbuchy jsou: „…promyšlený tah českých zpravodajských služeb, ale jehož kontext a pozadí mohou být širšího charakteru. Je to součást dávno rozhodnutého zápasu o to, kdo zde bude mít rozhodující vliv. Už před lety jsme se stali členy NATO i EU. Já sám vidím tento boj jako dávno rozhodnutý… je to nepříjemné a pro česko-ruské vztahy smrtící“.
Zpětné zrcátko uzavřelo své konstatování zjištěním, že věřit pohybům těchto částic v místech, kde zdravý jedinec má obvykle buňky šedé kůry mozkové, může pouze ten, kdo si činí naděje na finále zmíněné soutěže Russian Idiot.
Zároveň varovalo, že to jak psychiatrický samopacient David, tak sexy bezmozek Giorgino, nebudou mít snadné, neboť v čele peletonu ruských švábů šlapou esa i exprezidentské kategorie.
Události následujících hodin varování Zpětného zrcátka potvrdily. Nechme stranou mimo MUDr. Davida zbývajících cca šest členů SPD. Mávněme rukou nad rudými přizdisráči Vojtěcha Udavače Filipa, kteří se ve chvíli, kdy konečně „poslední bitva vzplála“ a „rudá záře nad Kladnem“ hrozí nejen nad Ukrajinou, ale nad celou Evropou, nedali „na pochod přes spáleniště, přes krvavé řeky, s hřmícími pluky neochvějně dál“.
Vojtěch Filip, který vedením partaje naplnil text „v mládí jsem se učil hrobařem“, hitu komoušských večírků, jak jsme viděli v uniklém videu ze zasedání ÚV KSČM, se za současné světové krize zmohl jen utrousit slova o svobodě slova na podporu úči, která před vyučovací hodinou v kabinetu zřejmě narazila hlavou na ptáka.
Kolektiv představitelů mládí světa se pak zmohl jen na žebrání o almužnu formou odevzdání poloviny odstupného posledních, a to doslova, komoušských poslanců. Dlužno dodat, na skuhrání strany nikdo ze soudruhů ani rublem nereagoval.
Nechme koneckonců stranou i údajného prezidenta Miloše Zemana, který zradou drahého přítele Vladimira, jehož nazval šílencem, jen dokázal, že má páteř pevnosti plaza. Ten se totiž od zmíněného výkřiku pod kuratelou Gangu tří znovu tiše propíjí do stadia nového záchvatu deliria tremens, po němž se, díky obvyklé komplexní výměně tělních tekutin, opět zázračně uzdraví „z lehkého stavu nechutenství“.
Přesto fronta užitečných idiotů, jak je nazýval vynálezce bídy a první masový vrah Lenin, roste a sílí. Zpětné zrcátko ale nemá na mysli šašky typu Martina Konvičky, Daniela Landy či Lubomíra Volného. Vstali noví, sofistikovanější bojovníci! Na jedné straně latentní komouš, „spící“ agent kominterny, děkan fakulty VŠE a expert Trikolory, Miroslav Ševčík. Na druhé poněkud překvapivě i bezpečnostní analytik a bývalý šéf vojenského zpravodajství, generál ve výslužbě Andor Šándor, jenž patří k lidem, které je složitější prvoplánově označit za prokremelského užitečného idiota. Jeho charisma, o němž ví a kterého, resp. jehož dopady rád užívá ve světlech kamer, je právě onou maskou, před níž je třeba se mít na pozoru. Ukázal to nedávno odkaz na Šándorův video rozhovor pod názvem „Jediný, kdo na současné situaci neprodělá jsou Spojené státy…“ pro web ac24.cz, jenž Zpětnému zrcátku nevyžádaný přistál na stole v PC.
Když se chtělo Zpětné zrcátko pro účely tohoto ohlédnutí k videu vrátit, bylo pod odkazem nejen jako předtím červené varování: Pozor na obsah. Web šíří nepravdivé a zavádějící informace, ale přístup do souboru byl již zablokován. Pohled jmenovaných na věc je víceméně shodný a lze jej označit za jakési soft politic porno, zdánlivě méně proruský a více objektivní. Lavíruje mezi úzkoprsou korektností při vynechání kořenů příčin s hloupě prostou naivitou bojovníků za mír, ležících na kolejích vlečky do vojenského prostoru, jak si je pamatujeme z dob studené války: …Nemělo by se válčit, válka je odporná, oběti obyvatelstva i vojáků jsou strašné a zbytečné, bylo by třeba jednat a zaujmout realistická stanoviska a cíle, konflikt by se neměl eskalovat zasíláním munice, zbraní a zbrojních systémů. Je třeba vnímat situaci i její příčiny, je třeba chápat oprávněné obavy Ruska a jeho zájem o ochranu ruských občanů, žijících i na cizích územích. Nelze pominout a nevnímat zájmy Ruska, vyplývající z jeho velmocenského postavení. Je naopak potřeba přestat slepě přehlížet, že jediný, komu tento prospěch prospívá, jsou Spojené státy americké, kterým se podařilo do konfliktu zatáhnout EU a v jejich vleku postupující NATO.
Z jiné kategorie je faraón vědomostí, znalostí a umění všech azimutů, Václav Klaus st. V hodnocení solidarity Evropy i světa vůči Ukrajině jde daleko až za hranice zdravého rozumu, když říká: „Teď najednou ze všech přímo tryská láska k Ukrajině a Ukrajincům. Není tato láska jenom „…zástěrkou nenávisti k Rusku?“, táže se ho prý nějaká pisatelka. A Klaus jí prostřednictvím médií odpovídá: „Nenávist k někomu je špatným a chatrným motivem lásky k někomu jinému. Pomocí lásky a/nebo nenávisti se tragická situace na Ukrajině vyřešit nedá. Musí nastoupit rozum a chladný pragmatismus.“
Ten, jehož sláva i na jeho vrcholu kariéry končila v dveřích konzumu ve Waidhausu. Státník, který se do světových médií zapsal jen uloupením protokolárního pera na státní návštěvě v Chile. Prezident, jenž nikdy nepřekročil ani stín svého předchůdce, zato ze stínu sklepa přivedl na balkon prezidentského zámku v Lánech bez ohledu na svou proklamovanou orientaci následníky rudých vrahů.
Tato současná politická nula si dovoluje hodnotit jednání dvou zemí, z nichž jedna je agresorem a druhá obětí a kritizovat jejich personální obsazení, podle něj druhotřídní, ne-li třetitřídní.
Ten, který pro důkaz, že je chlapák, jemuž nic lidského není cizí, najal statistku a filmový štáb, aby sehrál děvkaře ve dveřích pronajatého činžáku. Ten nyní prohlašuje, že by měl Vladimir Zelenskyj „dostat za svou roli Oskara“?
Pak je třeba říci, že Václav Klaus st. je za svou roli zralý spíš pro svěrací kazajku či tepláky pro pobyt ve vyšetřovací vazbě.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
