Vladimír Mertlík: Sen o pondělní stávce hudebníků. Čím méně diváků – tím vyšší honorář!
Včerejší protestní stávka hudebníků byla ráznou odpovědí všem pochybovačům o síle hnutí pracovníků domácího show businessu. Jejich odhodlání dosáhnout svých oprávněných požadavků vyjadřovala již semknutost řad hudebníků s transparenty pod hlavním heslem stávky: Čím méně diváků – tím vyšší honorář!
K protestu, který se stal noční můrou vlády, se přidali i nehudební profese oboru – rapeři, zvukaři, bedňáci a topiči v letních amfiteátrech, jejichž platy jsou hluboko pod honorářovým průměrem. V předvečer akce se k ní po jednání s hudebníky na krátké swingers party přihlásila i organizace Fakt Davey, sdružující ženy pracující v nočních provozech zábavního průmyslu. Stalo se tak po potvrzení zástupců hudebníků, že původní heslo stávky – Bez nás si nevrznete! – se netýkalo výše zmíněné profese, ale vlády! Zástupci hudebníků vyjádřili stanovisko, že situace jejich podporovatelek je zřejmá již z označení jejich profese eufemismem – lehké ženy – ač jde o těžkou práci.
Po interních konzultacích umlkly v řadách hudebníků i kritické hlasy sarkasticky přijetí dohody odmítající slovy: „To už můžem vzít i manažery a producenty!“ Mohutnému protestu neublížila ani neúčast zrádců, kteří s trapnými výmluvami na své vyprodané koncerty, snahu o zlepšení vlastní hry či nutnost zkoušení repertoáru na protestní pochod, nedorazili. Ozdobou akce byly naopak výsledky práce českých plastických chirurgů demonstrované na demonstrantkách z řad influencerek, celebrit, moderátorek a zpívajících modelek, které jako důkaz nejvyšších ambicí „vynesly“ nejvyšší rozparky.
V čele protestujících kráčeli bývalí členové KSČ, v StB spoluúčinkující kandidáti spolupráce a laureáti festivalů Sovětská píseň Ostrava, Politická píseň Sokolov či Zlatý palcát Tábor, skandující „Nechte zpívat Mišíka!“ a požadující s nataženými dlaněmi finanční podporu za volání: „Máme holé ruce!“
Ani nohu!
Po příchodu před Poslaneckou sněmovnu vystoupil jako první řečník někdejší vítěz autorské soutěže vojenských písní s titulem Pochod Varšavské smlouvy, který se zapsal do dějin československé hudební scény sloganem: „Hlásíme se k odkazu Leninovu a přes hranice nepustíme ani nohu!“
Ve své řeči zdůraznil, že protest je teprve začátkem tlaku na vládu, a rozhodně odmítl její tvrzení, že výše honorářů a odměn za koncert se odvíjí od příjmu pořadatele z prodaných vstupenek. Zdůraznil, že základním požadavkem stávkujících je nejen zvýšení honorářů na úroveň běžnou v jiných zemích EU, ale i záruka jejich jednotné výše bez diskriminačních limitů stanovených podle toho, kdo jak umí hrát a jaký je o jeho tvorbu zájem. „Je přece přirozené,“ podotkl řečník, „že ten, o koho s ohledem na jeho tvorbu není zájem, má daleko horší pozici než ti, kteří hrají výjimečně! Mohl bych uvést řadu případů, sám jsem jedním z nich. Tuto diskriminaci je třeba bezodkladně odstranit, proto jsem se také organizace a vedení tohoto protestu ujal.“
Jako příklad relevantních honorářů odpovídající potřebám hudebníků uvedl mluvčí stávkujících několik jmen kolegů švédské a anglické provenience, mimo jiné Stinga, hudební skupinu ABBA, Eltona Johna a zpěvačku Pink.
Kapela StB
V zájmu rozvoje české hudby trváme na požadavku uzákonění nevratných půjček hudebníkům na nákup zvukových aparatur a hudebních nástrojů. Ministr kultury musí najít prostředky na proplácení naplánovaných zimních koncertů v letních amfiteátrech umělcům v těch případech, kdy se z důvodů povětrnostních podmínek tato představení neuskutečnila.
Nezájmem publika postižení demonstranti z řad hudebníků za pokřiku Cizí muzikus, náš exitus! zablokovali vchod do sněmovny nepoužívanými kytarami, vyřazenými reproduktory Tesla a zapálili odmítnuté partitury. Někteří z protestujících, kteří se v posledních letech opakovaně neúčastnili voleb, marně zkoušeli předat do vrátnice sněmovny petici s prohlášením. Ta byla určená údajně se stávkujícími sympatizujícímu kytaristovi Vojtěchu Filipovi, vystupujícímu pod pseudonymem Falmer za kapelu StB. Marné byly i snahy některých novinářů petenty informovat o tom, že již delší dobu hraje zmíněný kytarista jen na pohřbech zbývajících členů KSČM. Když na opakované výzvy demonstrujících „Vylezte, krysy!“ vycházeli stále jen poslanci ANO a SPD, byl protest ukončen. Za zpěvu skladby Zítra se bude tančit všude se stávkující rozešli…
Probudil jsem se zbrocený potem a zvolna jsem se s vytřeštěným zrakem vracel do reality! Po chvíli jsem si s ulehčením pomyslel, že účastníci akce v mém šíleném snu by přece museli skončit logicky v blázinci nebo šatlavě. Po zapnutí zpravodajského televizního kanálu jsem však znejistěl a přitížilo se mi. Díky přímému přenosu mého šíleného snu jsem pochopil, že politická realita v této zemi se zřejmě logikou neřídí, protože jinak by obě výše zmíněná zařízení byla již dávno plná. Bojím se proto teď usnout, stejně jako se podívat z okna…
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
