Vladimír Mertlík: Strach je nejlepší kuchař aneb Co vám slíbí jiní, Babiš vám slíbí dvakrát
V minulém ohlédnutí Zpětné zrcátko jen těžko hledalo slova, která by dostatečně vyjádřila ohromení nad tím, že chamtivost dokáže zplodit vyděrače zaštiťující se životy bezbranných a nemocných nebo kolaborací s nejhnusnějším řádem, jaký kdy civilizace zplodila. Ohromené hloubkou dna, na něž se tito vyděrači i jejich vůdci dostali, se Zpětné zrcátko ptalo, kde je hranice, za niž nepůjdou. Bylo na rozpacích, zda mírou bezohlednosti vůči většině společnosti bude komoušská lůza, maskující tvář příslušností k pracujícím, či vzdělaná svoloč, kterou opovrhuje i její profesní stav.
Způsob vzpoury pedagogů za přilepšení nepedagogickým zaměstnancům i zvláštní důvody požadavků lékařských tovaryšů odmítla většina jejich profesí. Demonstrace i stávka byly překvapením a střízlivě uvažujícím způsobily šok. Zástupci školství se až na jednoho hned druhý den ohradili vůči marně zapíranému incestu Josefa Středuly a jeho kamarily s rajchlovci, tušlovci, čermákovci, komouši a spol. Dali najevo, že se změnou v prospěch požadavků jsou spokojeni a s dalšími vyčkají na vhodnější dobu. Nikdo ale netušil, že neomalená lékařská menšina ještě nedosáhla dna a že chamtivá arogance v jejím případě nemá hranice. Jak jinak nazvat po zbabělém ústupu vlády a násobném zvýšení odměn za přesčasy vystoupení kmotrů bílé mafie s požadavky na navýšení odměn za přesčasy.
„Nikdy toho nechceme tolik, abychom nemohli chtít víc,“ řekl prezident České lékařské komory Milan Kubek, jehož smysl pro aktuálnost je zřejmý i z účesu vzor skuhravý model ´90. Rozum zůstává stát, když po nových požadavcích jeho oveček, mentálně bližších prodejcům kastrolů než lékařům, šokoval v souladu s přezdívkou skuhráním o doživotní rentu lékařů! A korunu všemu nasadil, když na dotaz o výši nákladů na rentu odpověděl: „Na hloupé otázky nebudu odpovídat... ano, vaše otázka je hloupá!“ Zpětné zrcátko považuje za relevantní otázku, zda by v rámci péče o zdraví neměli být tito lékaři a odboráři místo náplastmi z bankovek léčeni psychiatry a následnou lobotomií.
Za pozornost stojí v současné době volební průzkumy, v nichž pohnutí ANO zřejmě brzy dosáhne magické hranice 99,4 %, kterou si z dob bolševika pamatují příslušníci střední a starší generace. Na druhé straně barikády padají tradiční strany k hranici volitelnosti a některé dokonce pod ni. Jde o výsledek volby zoufalců a kverulantů, kteří si pletou bídu se závistí, že soused může házet do popelnice víc než oni. Jejich tábor má legendární rozhlasový pořad Pozor, zákruta! za varování před užíváním mozkových závitů, které jsou u nich rovny úsečce. Z hlouposti a chamtivosti se tulí k falešným prorokům, aby jim z údajně bídných platů a důchodů odevzdávali tisíce na sanaci dluhů a exekucí. Patří sem i ti, co přisáti na štědré bradavce státu žijí raději z podpor, než by zaplnili prázdná místa pracovního trhu, a jejichž přínos do prasátka státu je nula. Snadnou nápravou křivky průzkumů v těchto případech by byla před vydáním volebních průkazů kontrola daňových přiznání a zkouška gramotnosti. Jinou skupinou na této straně barikády, geneticky poškozenou, ale upřímnou, jsou ti, kteří věří, že myšlenky vynálezce bídy Lenina jsou stále živé jako on, Elvis Presley a Michael Jackson. V jejich případě by bylo podle Zpětného zrcátka vhodné udělení statusu ohroženého druhu a umístění do národních parků a skanzenů.
Nebezpečím v obou případech ale není to, co si podle zmíněných průzkumů údajně myslí většina respondentů. Zpětné zrcátko nepodezřívá ani agentury z falšování výsledků. Problém sílícího podebrání zánětu a infekce společnosti zhoršuje obsah a komentáře médií. Právě média jsou tím, kdo v zájmu prodeje přilévá benzin do ohně. Zpravodajství je dnes především byznys a nejlíp se prodávají špatné zprávy. Byznys plán tohoto typu jako první přijala média typu Hrom, No, vida, Slepičí proudy a Kravské rozhledy s tituly dvouhlavých telat, double vagin a krásy silikonu. Smutný je fakt, že na této vlně začínají surfovat pod maskou korektnosti a objektivity zpravodajství i veřejnoprávní média. Opak je však pravdou!
V evropském průzkumu spokojenosti obyvatel skončilo Česko v EU na devátém místě. Vždy hysterická a lůze podléhající televize, tvářící se jako světová zpravodajská instituce, však přináší headline: „Čekají nás drahé Vánoce i nedostatek zboží! Co ještě zdraží?“ Má snad proto dát Zpětné zrcátko dnešnímu ohlédnutí titulek: „Chce se mi zvracet!“
Prastarý židovský vtip tvrdí: „Za všechno můžou cyklisti a Židé!“
„Proč cyklisti?“ ptá se naslouchající.
„A proč Židé?“ opáčí vypravěč.
Taková je situace a nálada v zemích Koruny české. U kritiky „Fialovy bídy“ i v bodech se znaménkem mínus chybí objektivní připomínka, že stav, v němž se země nachází, je dílem vnějších vlivů – mj. ruské války na Ukrajině – jež se rychle může stát válkou za ploty nejen Kardašovy Řečice, ale i vedením země v minulých letech s filozofií feldkuráta Katze: „To se nám to hoduje, když nám lidi pučujou!“
Nemáme-li jít řeckou či venezuelskou stopou, pak nezbývalo než říci: S holým zadkem si nelze vyskakovat. Politika ANO je z hlediska voleb přirozená, jejím cílem je pod heslem „Co vám slíbí jiní, já vám slíbím dvakrát!“ volby vyhrát – ještě jednou, dvakrát – a stačí! Pokud tuto politiku adorují voliči, připravují dětem a vnukům budoucnost, která už tu byla: poukazy na dvanáct let čekání na auto, otlučené fasády domů, chůze po chodnících, kde na vás pod lešením neprší, ale může na vás spadnout balkon, rvačky o šunkový salám, fronty na vložky a cokoliv jiného od ranního kuropění, zkrátka takové hovno v obchodech, že zas dojde i hajzlpapír.
Ano, koalice má problémy s komunikací svých kroků směrem k veřejnosti. Možná i proto, že není estrádou entertainerů, kteří se často z bavičů stávají kašpary. Rozhodla se šlápnout na brzdu, aby sešup z minulých volebních období šel ještě uřídit. Není to legrace a je těžké lidem říkat, že na něco teď fakt není.
„… Opticky se zdá, jako by vláda Petra Fialy opakovala chyby Petra Nečase. A možná to také částečně dělá… Z novin a televize posloucháme tirádu o domnělé chudobě, pro niž se tedy z většiny rozhodli hlavně novináři. A tak se místo toho, co zlepšit, přemýšlí, jakou jinou cestou bychom se zase měli vydat, co nového zkusit… Možná by bylo dobře dívat se alespoň trochu kolem sebe než neustále lidem vnucovat, že tady všichni umírají hlady…“
Opozice se rozhodla prodávat strach, který jde na odbyt. Je teď na médiích, touží-li si přivydělat u ANO a SPD ve stánku, nebo plnit svou úlohu bez ohledu na kšeft.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
