Vladimír Mertlík: Průzkum jednoho průzkumu. O peníze se bojíme, kšefty se strachem jsou nám jedno
Pokud měl laskavý čtenář z posledních ohlédnutí Zpětného zrcátka dojem přílišného pesimismu a kritičnosti vůči určité části médií, pak dnešní text si klade za cíl vyvrátit tento dojem shrnutím dopadů mediálních komentářů na náladu ve společnosti. Na konci roku 2023 proběhl napříč Evropou výzkum o ekonomických obavách středních tříd a hodnocení životní úrovně v jednotlivých zemích. Výsledky v Česku s ohledem na zdejší náladu vytvářenou některými médii a populistickou opozicí jsou zcela signifikantní.
Připusťme, že s trochou nadsázky lze označit hodnocení životní úrovně společnosti jako finální poměr sloupců má dáti/dal v pokladní knize, jen v opačném pořadí sloupců, tedy: dal/má dáti. Sloupec dal zaznamenává položky kvalita a produktivita práce i služeb společnosti včetně nákladů, zatímco má dáti je naceněním položek zmíněného levého sloupce. Dlužníky pravého sloupce má dáti jsou příjemci produktů a služeb, tj. stát či obchodní partneři – věřiteli jejich tvůrci, tedy pracující společnost. Vzájemné odečty položek v řádcích a plusová či mínusová sumarizace sloupců vytvářejí mezisoučty pokladní knihy zvané státní rozpočet i jeho celkové vyznění – v černých či červených číslech – jako hodnotu životní úrovně. Při sledování nálad tuzemské veřejnosti se však zdá, že lehce nadpoloviční většina tento příměr není schopna chápat, resp. přijmout. Jako by z jejího pohledu neplatila matematicky logická součinnost mezi sloupci dal a má dáti, o níž je výše vedena řeč. Zatímco sloupec dal se stává dobrovolnou veličinou, sloupec má dáti je v očích rudohnědého elektorátu s oranžovým přechodem položkou nárokovou. Výsledkem je proměna výše zmíněné pokladní knihy v bytost, na niž stačí zavolat „Oslíku, otřes se!“
Důkazem tohoto tvrzení jsou výsledky citovaného průzkumu v Česku, v němž z dotázaných:
a) 46 % uvedlo jako největší problém své životní náklady,
b) 31 % vidí jako problém své nízké příjmy,
c) 23 % má obavu z korupce,
d) 21 % má obavy z kriminality,
e) 20 % má strach z chudoby,
f) 17 % se bojí vývoje klimatických změn,
g) 14 % se bojí o své zdraví.
Z prvního shrnutí vychází, že lidé v této zemi se bojí víc o své prachy (a + b + e = 97 %) než o zdraví (g = 14 %), což je výsledek smutný, ne-li tragický. Jednak pro samotnou hodnotu této životní filozofie, za druhé proto, že nezdravý člověk má vyšší životní náklady, nižší příjmy a suma sumárum tedy trpí větší chudobou!
Jak tedy z kola ven, když na kouzelného oslíka může mimo odborářských bossů věřit jen skutečný osel?
A) Snížení nákladů
Snížit životní náklady je poměrně snadné a jednoduché. Mimo jiné nedávat příště do nákupního košíku dvě jedenapůllitrové lahve Coca-Coly, tři sáčky Bohemia chipsů, dvě krabičky cigaret, pět lahváčů a jiné položky, bez nichž se lidská existence obejde. Životní náklady jedince se tím sníží, jeho zdraví se naopak zlepší, což přispěje k jeho výkonnosti, která pak kontinuálně navýší i jeho příjmy.
B) Zvýšení příjmů
Mimo výše uvedeného, kdy je zvýšení příjmů druhotným dopadem, lze dosáhnout i jejich přímého zvýšení. Vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem si představme opět jako rovnici „kolik toho umím a jak intenzivně pracuji = tolik dostávám peněz“. Ani jedna z položek této jednoduché rovnice není neznámou. To nabízí ve chvíli, kdy se zaměstnanci výsledek nezdá optimální díky vyšší hodnotě na jeho straně, dosadit do rovnice vyšší koeficient svého umu i úsilí a tím docílit za rovnítkem napravo zvýšení příjmu. Pokud vyrovnání druhé strany rovnice není objektivně možné, přestože na levé je navýšená hodnota oprávněná, je ideálním řešením namísto nepřiměřeného odborového vydírání odchod zaměstnance jinam. To způsobuje nejen individuální navýšení hodnoty každé rovnice – příjmu každého jedince – ale obecně zvyšuje tlak na její řešení ve prospěch levé strany! Postup je platný, ovšem platí jen v případě, že je na pravé straně rovnice možnost tento tlak reflektovat.
C) Obava z korupce
Obava z korupce patří k položkám, které lze eliminovat jen parciálně odmítáním nabídek typu: „Chcete to, paninko, s účtem, nebo levnější bez něj?“ Ale platí, že tak jako s poctivostí, v tomto případě s důsledností nejdál dojdeš!
D) Obava z kriminality
I obava z kriminality je tou, již lze eliminovat jen parciálně. Podle jiného evropského průzkumu je však Česko v EU na 9. místě v žebříčku zemí s nejšťastnějším obyvatelstvem a přes prosincový, dosud nikdy nevídaný exces je i přiměřeně a tradičně bezpečnou zemí. Naivitou a snad i hloupostí nepoučené tvrzení o nižší kriminalitě v režimu komoušů má kořeny jen v jeho tehdejší hluchoněmosti, která dokázala zamlčet nejen obvyklou kriminalitu, ale např. vlakové neštěstí s více než 120 mrtvými a desítkami zraněných.
E) Strach z chudoby
Plnění výše navržených opatření v bodech a) a b) snižuje strach z chudoby na nulu.
Sociální ochrana je natolik hustá, že pracující její sítí nepropadne. Přesah poptávky po pracujících, tj. po naplnění levé strany rovnice, je přitom tak velký, že prakticky není možné nemít práci. Přesto síť sociální ochrany platí i pro nepracující, pokud jsou ochotni věnovat úsilí aspoň docházce pro podporu. Bezplatná pomoc těm, kteří neměli štěstí narodit se zdraví jako my ostatní, je téměř ve všech případech luxusní samozřejmostí.
F) Obavy z vývoje klimatických změn
Obyvy z klimatických změn jsou pozitivními obavami budícími prospěšnou reakci. Navíc nelze vnímat změny klimatu v měřítku lidského života ani několika generací. Kdo dnes ví, že kdysi byla dnešní Sahara oázou, ne nepodobnou deštným pralesům a proláklina Středozemního moře největší pouští mezi Evropou, Afrikou a Asií. Protikladem je pokrok v boji proti negativním klimatickým změnám, jdoucí ruku v ruce s pokrokem průmyslu a vědy. Pokrok začínající u různobarevných popelnic tříděného odpadu na dvoře našeho domu.
G) Obavy o vlastní zdraví
U obav o vlastní zdraví je na místě mít obavy hlavně ze sebe sama a svého životního stylu. Při dodržování základních pravidel je možné se dožít v relativně dobrém stavu i požehnaného věku, tak jako Zpětné zrcátko.
Zpětné zrcátko postrádá v průzkumu položku obav o mezilidské a rodinné vztahy. Jejich trvalá ztráta je rozhodně větší tragédií než přechodný nedostatek peněz na Coca-Colu, chipsy a cigarety. Neškodily by také větší obavy ze šmejdů prodávajících v zájmu svého kšeftu nejen kastroly a zázračné deky, ale hlavně strach, otravující vzduch, jak dokazuje například následující titulek:
„Chudé a drahé. Lidé o Vánocích budou šetřit, nákupy ztěžuje pokles reálné mzdy, jak napovídají průzkumy…
A to je dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
