Vladimír Mertlík: Chtějí jít Slováci s Ruskem? Tak ať za sebou zavřou dveře, Putin je jistě rád „ochrání“
Máme za sebou víkend, během něhož se volil prezident Slovenska a blýskalo sa nie len nad Tatrou. Dosti divoce a zaujatě byl průběh i výsledek probírán na českých sociálních sítích a v médiích. Kolega Zpětného zrcátka Otta Seemann z podcastu Klíčovou dírkou po prvních výsledcích a komentářích napsal: „Vážně budeme mistrovat Slováky zrovna my, kteří jsme u nás nechali řádit osm let Babiše a deset let Zemana?“ Obsahem prakticky všech komentářů bylo poučování a úsměšky, kam že to Slováci upadli a jak se jim to mohlo stát.
Odpověď je prostá: Stalo se jim to úplně stejně, jako se to stalo nám! Místo chytrých keců je na místě se spíš bát, abychom za necelé dva roky, letošním podzimem počínaje, nedopadli stejně. Zpětné zrcátko má Slováky, a zvláště Slovenky, rádo a užilo si na Slovensku spoustu potěšení na koncertech i po nich na večírcích. Za zamyšlení stojí, proč se stejně intenzivně nepíše a nekomentuje průběh voleb třeba v Albánii nebo Černé Hoře, což není nic proti Černohorcům, Albáncům ani proti Slovákům. Vždyť podobná situace už dlouho trvá v Maďarsku, donedávna to platilo i pro Polsko a odpověď na otázku, bude-li ruská žumpa hlubší pro Maďary či pro Slováky, se ukáže. Bouře ve sklenici vody, kterou vyvolala volba v zemi s počtem obyvatelstva evropské metropole, vyplývá z tradičního klišé o výjimečných vztazích.
Ptejme se tedy, v čem jsou ukotveny ony výjimečné vztahy? Ve dvaceti a po šestileté přestávce v dalších necelých šedesáti letech společného státu? Státu, v němž nám měli Slováci právem za zlé, že jsme je hned na začátku podfoukli a pak zapřeli i nos našich slibů mezi očima? Státu, kde jsme jim sice hospodářsky pomohli, ale také je trvale měli za outsidera? Obě strany v prohlášeních vztah plný české přezíravosti, na němž opravdu nic výjimečného nebylo, eufemisticky nazývaly vztahem a pohledem staršího bratra. Mezi vzdělanci obou národů se přesto vytvořil přátelský vztah daný řadou společných problémů, zájmů a blízkými jazyky. Zkrátka city buď jsou, nebo nejsou, a jsou-li, trvají. Nedají se nařídit ani zrušit.
A nadstandardní vztahy mezi Čechy a Slováky? Zaplať Bůh za ně, přinášely a budou přinášet dál spoustu legrace, potěšení a vzájemného obohacování. Na rozdíl od teatrálních společných zasedání obou vlád, která vždy přinesla jen velký pšouk, protože má-li mezistátní spolupráce přinést prospěch, pak po bilaterárních jednáních expertů dané problematiky.
Česká vláda ale se Slováky nepřerušila styky. Jen nechce na společných jednáních probírat problémy strategie obrany Česka i spojenců proti imperialistickému Rusku. Slovensko je totiž kvůli výrokům svých reprezentantů momentálně nedůvěryhodný partner, který navazuje nadstandardní vztahy s naším nepřítelem. A Moskva je náš nepřítel. Sama to několikrát deklarovala.
Halasné vytrubování, že prezident Peter Pellegrini přece jen přijede na první státní návštěvu do Česka, je dnes stejně důležité jako hlášení příjezdu vlakové soupravy ze stanice Vlkov pod Oškobrhem na pátou kolej Hlavního nádraží Postůpky-Miňůvky. Občané obou obcí nechť Zpětnému zrcátku prominou. Je lhostejné, zda prezident Slovenska nepojede na první státní návštěvu do Ruska či jiné díry, jak sliboval poděs Andrej Danko. A stejně málo důležitá je i návštěva Petera Pellegriniho, který přijede se zaťatými zuby do Prahy, kde ho přijme se stejně zaťatou dásní prezident Petr Pavel a premiér Petr Fiala. Současná politika Slovenska se tím nezmění ani zbla a věřme, že ani ta česká! Nakonec platí to, co platilo a bude platit i po další tisíciletí: Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží! Platilo to vždy a všude a platí to i pro nás! Plyne-li ze slovenských událostí nějaké poučení, pak hlavně z volební kampaně, která potvrdila, že lež se stala normou, a zdá se, že lidem to vůbec, ale vůbec nevadí.
Je tu ještě jedna výhrada k českým komentářům na konto slovenských voleb. Nejenže jsme tady nechali řádit osm let Babiše a deset let Zemana. My jsme po nich dosud nedokázali ani uklidit a vyvětrat, přestože do dalších parlamentních voleb zbývá pouhý rok a půl! Nejde jen o poněkud podivuhodné známosti ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Zas vylézají z politických hrobů zombie Jaroslav Paroubek či Michal Hašek, jehož bůhvíproč současná vláda potřebuje jako experta? Média servilně citují opilce a certifikovaného vlastizrádce Miloše Zemana, který rozdává hraběcí rady i požehnání k volbám u sousedů a v ložnici přijímá státníky s charakterem mnoha azimutů, jaký má on sám. Ve vysílání televizního kanálu CNN Prima Russia Today News dopodrobna rozebírají s ekonomickými poradci poradců Klausův ekonomický plán. Koho probůh ještě zajímá ekonomický plán Václava Klause? Možná Viktora Koženého a nebožtíka Františka Mrázka. Není lépe si vzít ze slovenských voleb poučení, že nejlepší je hledět si svého, hledět si sami sebe? Maďaři si také před lety vybrali a teď nevědí, jak z toho ven. Kde byly dnešní desetitisícové davy při volbách v minulosti? Poláci již dostali rozum a dělají, co můžou, aby si doma vymalovali, vyvětrali a prostor k životu deratizovali. A my?
Přes výše uvedené odmítnutí komentářů ke stavu politiky na Slovensku si Zpětné zrcátko jeden neodpustí. Netýká se prezidentské volby, ale vládní garnitury, která není jen proruskou bandou přizvukující v zájmu moci negramotné lůze. Zásadní je návrat vlády sympatizantů a zčásti spolupracovníků živlů kriminálního podsvětí. Stav věcí a šetření vraždy Jána Kuciaka a partnerky Martiny Kušnírové je alarmující a připomíná éru mečiarismu i s jejími únosy syna prezidenta či vyhazování aut do povětří, jak v Chicagu třicátých let. Kde byli o volbách lidé z přeplněných náměstí volající: Dost bolo Fica! Pokud se však Slováci ve své většině opravdu rozhodli, že půjdou cestou Ruska, ať jdou. Pokud však ústy své vlády říkají A, měli by jasně říct i B. Chcete jít s Ruskem? Tak za sebou zavřete dveře od NATO a EU zvenčí! Ať vám dá prachy Rusko, má jich dost. Ať vás Rusko i chrání, je to jeho oblíbená činnost. Chcete-li tohle, pak s námi ale nemůžete být v jedné partě, protože sedět jednou prdelí na dvou židlích se nedá. Je to nečestné a nesportovní, jak by řekli hoši z Rychlých šípů!
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
