Vladimír Mertlík: Ještě větší blbec, než jsme doufali. Scénář a režie Andrej Babiš, v hlavní roli ANO
Minulé ohlédnutí Zpětného zrcátka s titulem Lež, Schillerová a Havlíček mají krátké nohy se přes svou expresivnost ukázalo být jen slabým čajovým odvarem reality. Svědkům Babišovým zřejmě nestačí ponížení, které si přivodili výmluvami k popravě jednání o důchodové reformě na Pražském hradě. Političtí analytici marně pátrají po kořenech sebezničujícího chování vedení hnutí ANO, jež ze sebe každou výmluvou dělá zas a znovu protagonisty parafráze filmu Ještě větší blbec, než jsme doufali podle scénáře a režie Andreje Babiše.
Bohužel jde o běžný stav celé opoziční scény, která nemajíc relevantní protinávrhy k vládním rozhodnutím, se bez rozpaků a studu stylizuje do role „informátor Pepek Vyskoč“ ve filmovém Poslušně, hlásím. Cíl je snadno čitelný, co nejvíce se mentálně přiblížit těm, kteří s potěšením zbaští cokoliv, je-li zdarma. Lež v této zemi se stala argumentem nejen díky komoušům, socanům, náckům a hnutí ANO. Její měnovou hodnotu nastavili dlouho předtím Václav Klaus st. a Miloš Zeman, kteří přitom měli být z funkce samotné strážci politické čistoty a morálky. Bohužel opak byl a je dosud pravdou! Česká společnost je v situaci, kdy je nejvyšší čas konat.
„Zvedá mě ze židle, jak se lež a pokrytectví staly běžnou věcí. Šálí mne snad paměť, když vzpomínám na časy, kdy politik, který evidentně lhal, byl na odpis. To, co jsme viděli během volební kampaně na Slovensku, se může záhy zrcadlit i u nás a nebylo by to poprvé, když si připomeneme hnůj v prezidentské volbě 2013 a 2018 od Miloše Zemana,“ prohlásil nedávno partner Zpětného zrcátka v podcastu Klíčovou dírkou, Otta Seemann.
Připravme se na to, že v červnu, na podzim i za rok a půl v parlamentních volbách se zřejmě bude dít znovu totéž. Myšlenka, že boj na politické scéně může zůstat čistý a spravedlivý, je poněkud úsměvná, neboť politika, stejně jako život jsou bojem. Na začátku bojem o lopatičku a kyblíček na pískovišti, později o holky a nakonec o moc a peníze. Přesto existuje výjimka, kde i boj může být čestný, Angličané pro něj mají termín fair play. Věc je poněkud složitější. Neočekávejme ze strany politiků odpor k nečestnému a nesportovnímu chování, jak by řekl Mirek Dušín, protože ne každý, kdo se stal politikem, byl předtím slušným a čestným člověkem. Nečekejme od nich tedy po jejich zvolení přerod v anděly, opak může být pravdou. Co bychom ale očekávat měli, je větší inteligence voličů, jimž jsou lži určeny. Horší než vyřčená lež, je pouze lež přijímaná. Společnost ve své mase zvolna hloupne a se zvyšujícím se přepychem života ztrácí přirozené obranné mechanismy, že je jen na čas. Evoluce morálky byla na čtyřicet let vládou komoušů přervána. Na jedné straně se lež stala státní politikou, na druhé byla často jedním ze způsobů přežívání. Obojí společnost ničilo. Měřítkem elit přestala být pravdomluvnost a čest, ale postavení a známost s řezníky, zelináři a veksláky. Proto je lež přijímána!
Za kývnutí pro mne dostaneš víc, než máš, a víc, než má soused, aniž hneš prstem. Jak lákavé pro lemply a hlupáky, kteří věří, že něco na světě může být zadarmo. Ale stačí jen kývnout…to přece není moc, vždyť kývnout nebolí. Stačí jen přijmout lež za normu, jako pravdu. Informační prostor je aktuálně přesycen množstvím informací, dezinformací, pololží, polopravd i stoprocentních lží, kdo se v tom má vyznat. Počet těch, kteří umí číst písmena a z nich dokážou tvořit slovo a holou větu, zůstává. Roste však počet negramotných, kteří přečtou text, ale nevědí, co je jeho obsahem, a proto nejsou schopni si jej ověřit. Nejhrozivější negramotnost! Chybí čtení knih, nauka, jak nepovažovat text za náhodný shluk písmen, ale sdělení, jež je třeba číst i mezi řádky. Chybí znalost stavby vět a skladby řeči i psaní.
Místo toho média zúžila text na titulky, jež většinou nesouvisí s obsahem. Místo toho lákají čtenáře příslibem: „Čtení textu trvá max. 2 minuty!“
Přesto Zpětné zrcátko zůstává optimistou. V minulých dnech mu partner v debatě o budoucnosti přiznal strach z toho, „co bude v budoucnosti s těma dnešníma mladejma, když to půjde takhle cestou“. Ale právě díky nim zůstává Zpětné zrcátko optimistou. Ať volí, jak cítí, však si zvolí svou budoucnost, protože budoucnost Zpětného zrcátka i jeho vrstevníků je zítřek, příští týden. Ještě zajet do Pelhřimova, aby vidělo, do čeho jde… Tam je budoucnost jasná. Za naprostý omyl, ne-li hloupost má Zpětné zrcátko příspěvek na internetu od člověka, jemuž dle jeho profilu bylo málo přes sedmdesát. „Mladí ničemu nerozumí, jsou ještě hloupí, naivní a je otázkou, zda by vůbec měli mít právo rozhodovat o naší budoucnosti...“ bylo krédo příspěvku. Ach, kdeže je moudrost starců. O jaké budoucnosti je řeč? Je to jejich budoucnost, ne naše. Naopak, my rozhodujeme ještě pořád o jejich budoucnosti a my bychom měli hledět na to, co jim zanecháme, protože zítřejší budoucnost bude pozítří minulostí.
A to je dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
