Domnívat se pouhou chvíli, že Rusko již nemůže víc šokovat naprostou absencí úcty k lidským životům a tím méně k tak zbytečným a pro ně nebezpečným věcem, jako jsou svoboda a demokracie, je fatálním omylem i ztrátou času. Přesto však sledovat tamní politickou scénu i chování veřejnosti stojí za to. Bez ohledu na vládnoucí režim – carský, bolševický či dnešní nacionální – vždy probouzelo Rusko v pozorovateli na jedné straně znechucení ze státu, který má své obyvatele – ať jim aktuálně říká mužici či soudruzi – tradičně za stádo skotu, i z toho, že ruský lid se jako masa odpovídajícím způsobem chová. Příčina je v chybném vývoji dějin, absentujícím období renesance i pozdější buržoasní revoluci.
Země s hrstkou vzdělanců a masou nevolníků – de facto otroků – v níž přenos zprávy z jednoho konce impéria na druhý trval dlouhé měsíce, skočila od středověkého absolutismu carského režimu do parlamentní demokracie přelomu 19. a 20. století. Stalo se tak za potoků krve, aniž by se na respektu a úctě k právům jedince něco změnilo a aniž by to až na výjimky hrdinů hodných obdivu ruskému lidu vadilo. Náplastí na ekonomickou, morální i duševní bídu většiny je jako kdykoliv předtím několik. Nikdy a nikde nekončící agrese ruského imperialismu a boj s nepřítelem, kterým je každý, kdo není ochoten přijmout ruský mír bez ohledu na prostředky a oběti obou stran. Civilizační zaostalost Ruska, kterou nenahradily ani někdejší úspěchy sovětské kosmonautiky, je vydávána za tradiční křesťanské hodnoty, které je třeba chránit i válkou před dekadentním Západem. Z toho plynoucí bída ekonomická, která již jednou vedla k rozpadu sovětského impéria, je vydávána za přechodné, od roku 1917 trvající období (sic!), které po globálním vítězství Ruska skončí nekonečným blahobytem.
Meziválečná léta i dobu poválečné okupace střední a východní Evropy podrobně přiblížilo ohlédnutí Zpětného zrcátka ze 7. 7. 2024. Prozatím se prostý Rus mohl těšit ze znovuzrození velkého Ruska a směsi strachu s odporem, který Rusko budilo v civilizovaném světě a nazývalo ho respektem. Právě touha po revanši za zhroucení sovětského gulagu, z nějž Putin nikdy nepřestal vinit Západ, je skryta za útokem na Ukrajinu, novou metastází rakoviny imperiálních choutek Ruska a touhy stanout na březích kanálu La Manche.
Jako by nestačilo, že v době, kdy Viktor Orbán potvrzuje mírovou misí více azimutů na ose Budapešť – Moskva – Peking tvrzení sapéra Vodičky, že „Každej Maďar může za to, že je Maďar“, předsedá Rusko Radě bezpečnosti OSN. Na slavnostním obědě k této příležitosti, konaném krátce po zásahu kyjevské dětské nemocnice ruskou raketou, znovu Rusko potvrdilo vkus a vychování řeznického psa, když hlavním chodem byl Chicken Kiev!
Zameťme si však především před českým prahem. Na dráze osy Praha – Moskva – Peking létal před Orbánem nejvyšší český řiťolezec Miloš Zeman s takovou intenzitou, že se jej dodnes marně snaží dostihnout jiný ruský šváb Václav Klaus. Mluvit o celé rusofilní kolaborantské scéně je nošením dříví do lesa zvláště poté, co aktuální vláda v roli fořta za tento les zodpovědného se tváří, jako by se jí to netýkalo.
Jak jinak může vypustit český poslanec, byť ze sekty nácků, následující vyjádření:
„Česká republika poskytne v rámci iniciativy dodávek munice pro Ukrajinu částku 865 milionů korun… To je naprosto nehorázné. Peníze, které Fialova vláda poskytne zkorumpovanému ukrajinskému režimu na zabíjení, mohly sloužit českým občanům. Hnutí SPD podporuje mír, ne válku. Chceme zastavit válečná jatka a prosazujeme mírová jednání! Nesouhlasíme s členstvím Ukrajiny ani v NATO, ani v EU, protože jde o zkorumpovaný režim a zatáhlo by nás to konfliktu proti Rusku!“
Na Okamurovu mírovou iniciativu navázal Dmitrij Rogozin, exšéf Roskosmosu, senátor okupovaného Záporoží návrhem na řešení speciální vojenské operace na Ukrajině, když řekl: „Je čas spálit všechno ukrajinské až do kořene, aby po tom nezůstala ani stopa. Jakékoliv příměří, natož usmíření, je jistou smrtí pro naše děti a vnuky. Musíme všechen ukrajinismus vypálit do kořene. Spolu s jejich bastardskou literaturou, bludnou historií, kanibalismem starých ukrů, fašistickou ‚estetikou‘ a servilitou vůči Západu!“
Nemůže být dál omluvou, že Tomio Okamura má hlavu pravděpodobně jen k tomu, aby mu nepršelo do krku, stejně jako výše jmenovaní. Je-li terčem „nevzdělaných idiotů či vzdělaných kolaborantských sviní“, jak je nazvalo v jednom z ohlédnutí Zpětné zrcátko: integrace EU i NATO, (podle Ruska) soumrak prohnilého Západu, etnické menšiny a cílem svět komoušského pořádku pod kuratelou Ruska, pak se nabízí snadné řešení. Splnit jim vlhké sny o životě ve stínu ruského dubiska a všechny bez ohledu na dřívější funkce vysídlit В дом империи, jak to podle pravidla Heim ins Reich učinili s českými Němci oni či jejich předkové. Severní Korea Tomia Okamuru a Rusko ty ostatní jistě všechny přivítá s otevřenou náručí.
A to je dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
