Vladimír Mertlík: Řítíme se do řiti, jako by se nechumelilo! Anebo se chumelí?
Hladinu veřejného dění rozvířila nedávno žaloba Tomáše Kluse na bezpečnostního experta a publicistu Milana Mikuleckého, který v reakci na Klusovo video k situaci v Pásmu Gazy označil na začátku měsíce Kluse na síti X mj. za „užitečného a prolhaného idiota“ těmito slovy: „V prvním okamžiku mě napadlo, že Klus je jen užitečný idiot (prosťáček, který nevědomky šíří propagandu). Po zhlédnutí jeho videa jsem dospěl k názoru, že je to prolhaný idiot…“ Jádro sporu je v tom, že Klus ve videu označil izraelskou odvetu v Pásmu Gazy za masakr ze 7. října 2023 za etnickou čistku, o níž prý média neinformují objektivně, a zpochybňoval i bezpodmínečnou podporu Izraele ze strany české vlády. Právník žalované strany se nebránil soudem navržené dohodě o smíru, když vtipně souhlasil s tím, že: „Pan Klus si ponechá svůj názor a my si ponecháme své hodnocení onoho názoru.“
Návrh odmítl Klusův právník slovy: „Není pravdou, že by výroky byly pouze hodnoticí soudy, jsou směsí hodnoticích soudů a faktických tvrzení. Byť se k dané problematice (Klus) vyjádřil hodně zjednodušeně…“
A s tím lze jen souhlasit! Výroky Mikuleckého jsou opravdu „směsí hodnoticích soudů a faktických tvrzení“, v níž „hodnoticími soudy“ jsou výrazy „užitečný, prolhaný“, zatímco termín „idiot“ je z oblasti „faktických tvrzení“. Také s tvrzením žaloby, že příspěvky žalovaného jsou „citelným zásahem do Klusových práv… Byť se (Klus) k dané problematice vyjádřil hodně zjednodušeně…“(cit.), lze beze zbytku souhlasit, neboť Listina základních lidských práv skutečně zaručuje každému člověku právo vyjadřovat se úměrně jeho inteligenci. Proto se Panoptikum rozhodně připojuje k žalobě Tomáše Kluse na Milana Mikuleckého, jenž označil Kluse za „užitečného a prolhaného idiota“, neboť ten v žádném případě není užitečný a prolhaný jen trochu.
Když Robert Fico v Pamětní den obětí holocaustu a rasového násilí ostře odsoudil zprávy, že za Ukrajinu ve válce proti Rusku údajně bojují jednotky s fašistickými symboly, stalo se tak prakticky v den výročí vydání žilinského Manifestu slovenského národa ze dne 6. října 1938, v němž se hned v první preambuli říká: „...Vytrváme po boku národov bojujúcich proti marxisticko-židovskej ideológii rozvratu a násilia.“ Neučinil tak kupodivu v některé z ulic pojmenovaných po dr. Jozefu Tisovi, i tak si však jeho slova s účastí vyslechli pozůstalí po 70 000 Židech deportovaných do vyhlazovacích táborů během samostatnosti Slovenska v letech 1939 až 1945. Škoda, že Ficovy Noviny strany SMER nepřipomněly projev Jozefa Tisa na dožínkách v Holíči, který otiskl deník Slovák 18. srpna 1942 před odjezdem tří posledních transportů se zbývajícími slovenskými Židy pod titulkem „Čo nám patrí, z toho nikomu nič nedáme.“ Prezident mj. prorocky řekl: „Ešte by som sa zmienil o jednej otázke, ktorá sa spomína, a to o otázke židovskej. Vraj, či je to kresťanské, čo sa robí. Je to ľudské? Nie je to rabovanie? Ale pýtam sa aj ja: Je to kresťanské, keď sa národ slovenský chce zbaviť Žida, svojho večného nepriateľa? Je to kresťanské? Láska k sebe je príkazom božím a tá láska k sebe mi rozkazuje, aby som od seba odstránil všetko to, čo mi škodí, čo mi ohrožuje život. A že Slovákovi židovský živel ohrožoval život, myslím, o tom nikoho netreba presvedčovať…“
S ľuďáckým pozdravom: Na Stráž, bratia!
Severokorejci splácí dluh
Zpětné zrcátko během přípravy tohoto ohlédnutí zjistilo, že Ficova strana SMER-SD sídlí v Bratislavě v ulici Súmračná. Že by stopa naděje pro slušné lidi na Slovensku?
Ukrajinská a jihokorejská rozvědka přinesly zprávy doložené videem, že na cvičišti Sergijiv v oblasti Dálného východu probíhá výcvik 11 tisíc severokorejských vojáků, z nich bude 2600 záhy nasazeno ve válce proti Ukrajině v Kurské oblasti, kde probíhá ukrajinský protiútok. Severokorejský režim tak splácí „půjčku na oplátku“ za nasazení ruských vojáků v severokorejských uniformách v tzv. korejské válce. Jde o nepřesné označení největšího válečného konfliktu od konce II. světové války, který v roce 1950 vyprovokovali severokorejští komouši napadením Jižní Koreje, podporovaní skrytě sovětskými „dobrovolníky“. Na obranu Jižní Koreje byla vyslána vojska OSN složená z jednotek dvaceti (!) zemí světa pod vedením 302 000 Američanů, která v roce 1953 odvrátila hrozbu osudu, který o dvacet let později potkal jižní Vietnam. Opět tedy platí mantra Zpětného zrcátka: Nic na světě se nemění, jen kostýmy a kulisy!
K předpokladu, co nás podle těchto indicií čeká, jen P.S.: Zanedlouho po vypuknutí korejské války se do ní na straně Stalinových a Kim Ir-senových komoušů přidala i Mao Ce-tungova Čína. Pátral-li laskavý čtenář po pramenu „živé vody“, jež v poslední době nalila do krve ruských švábů a rudohnědých vší drzost a sílu, pak odtud vítr vane!
Rudohnědá debilizace společnosti
Billboardy SPD na Václavském náměstí, setkání kolaborantů v Příčovech a Choceradech, sebevědomé výstupy komoušů a nácků, kteří měli být za výroky a styky ohrožující bezpečnost státu dávno postaveni před soud, nic z toho, zdá se, ani o píď nehnulo s občanskou letargií hodnou teplomilných ještěrů. Přestože se rudohnědá lůza ani netají cílem změnit režim a zavléct zem zpět do komoušského hnoje a ruské okupace. Bulvár v zájmu prodat co nejvíc času, stránek, rádio vln a TV obrazu co největšímu počtu negramotných blbů ječí po náměstích o údajné bídě a cenzuře. Média kryjící kolaboraci kydy o nutné korektnosti a vyváženosti zpravodajství nezůstávají pozadu a stávají se výkladní skříní kolaborace s nepřítelem. Moderátorku televize žádající odpověď na otázku vykřičí uječená domovnice usvědčená z rozkrádání veřejných financí. Vládní politici předstírají, že seriózní dialog a korektní argumenty povedou sílící pátou kolonu k rozumu a geneticky narušené voliče komoušů a nácků k volbě demokracie. Ti zatím veřejně hrozí liberálním voličům koncentračními tábory „až to vemem do ruky“!
Únor 1948 je zas Vítězný, pražské jaro kontrarevoluční, Srpen 1968 bratrskou pomocí a ten normalizační rok poté vedoucí ke klidu na práci. Nejde však o noční poluce zločinců, snících o převzetí moci. Nejde jen o debilizaci společnosti pomocí seriálů a filmů o tom, jak bylo „za socíku“, či programy zábavné tím, že někdo jiný na obrazovce je ještě blbější než soused. Kdy už morální kodex Součkovy zlehýnka se normalizující České televize nařídí moderátorkám i plavkovou challenge, na níž ukážou křivky, které divákům nedovolí podívat se jim do očí? Nasadí místo Otázek Václava Moravce reality show, v níž půjde o největší gumový zadek, silikony a nejdelší kačeří pysk?
Zatím se na obraze producíruje japonský neonacista poučující domorodce, kdo je a kdo není Čech. Nikoho nešokuje komouška urážející politické oponenty tím, že jsou komouši! Téměř 35 % přežvýkavců z řad voličů ANO hýká nadšením, že byli Vůdcem zavlečeni do party se sídlem na dlaň blízko řiti Evropského parlamentu. Marně se Zpětné zrcátko rozhlíží, kde je oněch 300 000 tisíc občanů, kteří se na Letné snažili bránit pádu země do odpadových stok Evropy. Co se to děje se společností, v níž se jeden ze symbolů pádu režimu masových vrahů, disident Saša Vondra tulí k jeho pohrobkům a novým ctitelům, jako by se nechumelilo. A ono se opravdu nechumelí! Nebo snad ano?
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
