Vladimír Mertlík: Masová emigrace Slováků do Ruska. Zaorálek končí v ohrožení života na kolonoskopii
Šestnáct let od válečné agrese Ruska proti Gruzii sledují slušní lidé na celém světě expanzi ruského nacibolševismu. Hybridními válkami, korupcí, pátými kolonami, volebními podvody, terorismem i otevřenou válkou se Putinovo Rusko snaží obnovit sovětské impérium a rozšířit ho. Koná tak stále víc neomaleně, posíleno korektností Západu a jeho snahou udržet mír, což Rusko vždy považovalo za slabost.
Zároveň to posiluje sebevědomí a drzost komoušských satrapů domnívajících se, že „poslední bitva (znovu) vzplála“. Nejvíc zasažena ruskými šváby a štěnicemi je střední Evropa, jmenovitě Maďarsko a Slovensko jako by ztratily kolektivní paměť z let 1956 a 1968. Ani my bychom však neměli být „falešně skromní“! Jsme také denně svědky událostí i projevů existencí, jejichž návrat si duševně zdravý jedinec po Listopadu 89 neuměl představit. Zdá se však, že se blýsklo na konci tunelu!
Událostí roku 2024 se zdá být zpráva ruského velvyslanectví na Slovensku, šířená na síti X, která si zaslouží sdílení řetězových mailů přežvýkavců z řad komoušů, socanů, kryptokomoušů a nácků:
Velvyslanectvo Ruska na Slovensku / Посольство России в Словакии
Milí čitatelia,
radi bychom vás informovali, že v Rusku sa oficiálne začalo fungovat hnutie Vitajte v Rusku! Jeho hlavním cieľom je pomáhať ľuďom, ktorí zdieľajú ruské tradičné hodnoty a chcú v Rusku nájsť duchovno-morálne útočisko. Počet žiadostí od tých, ktorí sa chcú presťahovať do našej krajiny, každým dňom rastie. Po tom, čo ruský prezident Vladimir Putin podpísal dekret „O poskytovaní humanitárnej podpory“ osobám, ktoré zdieľajú tradičné duchovno-morálne hodnoty, sa počet záujemcov o možnost presidlenia zvýšil na viac ako 500 nových účastníkov denně. Viac informácií o hnutí Vitajte v Rusku najdete na odkaze (https://welcome-to-russia.com/) #Rusko
Sláva! Tak šup, šup, Jaruno, Jarku, Tomáši a ostatní švábi a štěnice, ať nezmeškáte! Fronta žadatelů o přesídlení do ráje tradičních duchovně-morálních hodnot začíná u dveří ruského konzulátu na adrese Ukrajinských hrdinů 19/6 v Praze 6 – Bubenči a končí na 6. nástupišti Hlavního nádraží ve vlaku na Lanžhot, odkud další transport nových Rusů zajišťuje slovenská strana. Panoptikum má za to, že humanitární sbírka na podporu žadatelů o jednosměrné jízdenky do cílových stanic Vorkuta a Solovecké ostrovy je tím nejlepším, co můžeme pro budoucnost našich dětí a vnuků udělat.
Zdá-li se laskavému čtenáři uvedená informace přitažená za vlasy, stačí ohlédnout se do historie a korespondence posledního komoušského prezidenta Gustáva Husáka, který v roce 1944 psal do Moskvy: „Po obnovení republiky a návratu starých časů ČSR touží tu lidé právě tak (málo) jako po svatoštěpánské koruně. Proč máme hledat spásu v Benešovi, když osvědčený recept je u Stalina. Chceme být součástí SSSR. Když by byla dána možnost hlasováním rozhodnout, kam chtějí Slováci státoprávně patřit, aspoň 70 % hlasovalo by bylo za připojení k SSSR, 20 % za novou ČSR, zbytek je ve strachu zmatený.“
Ptá-li se čtenář, mám-li na mysli TOHO Husáka, odpověď zní ANO. Husáka stalinistu v letech padesátých, Husáka reformistu s lidskou tváří v letech šedesátých, Husáka normalizátora v letech sedmdesátých a osmdesátých. Toho Husáka, jemuž se před pár dny u hrobu poklonila slovenská elita, premiér Robert Fico a místopředsedové sněmovny, Ľuboš Blaha a Andrej Danko, aby poté soudruzi k hrobu položili věnce a kytici. Fico pak napsal na Facebook, že Husák sehrál rozhodující úlohu, aby zabránil represáliím v normalizačních 70. letech, a dodal: „Vždy s ním byla spojována vzdělanost a inteligence. Udělal i chyby, ale kdo je nedělal a nedělá. Já cítím, že je mu třeba projevovat úctu a respekt.“ Ale nic nového! Již loni v srpnu před volbami Fico Husáka označil za jednu z nejvýznamnějších postav slovenské historie, když prohlásil: „Domnívám se, že přijde čas, kdy tomuto člověku dáme takové místo ve slovenské historii, jaké mu patří...“
Ale netřeba se naparovat v českomoravské kotlině, i u nás jsme po únorovém puči 1948 nastoupili cestu za připojení k Sovětskému svazu, byť to nikdo neříkal nahlas. Prakticky povinné členství ve Svazu čs.-sovětského přátelství, povinná výuka ruštiny na školách od 4. stupně, nucená a zkoušená četba sovětských spisovatelů, přidělení sovětských pionýrů žákům od 5. stupně k dopisování, masová účast všech věkových skupin obyvatelstva v LKR (Lidové kurzy ruštiny)… To vše s fantasmagorickou vizí, že po deseti patnácti letech bude „československý“ národ schopen plynulé asimilace v náruči Sovětského svazu jako Česká a Slovenská sovětská socialistická republika. Koneckonců dvojjazyčné, rusko-české či spíše jen ruské nápisy v Karlových Varech jsou historií velmi nedávnou.
Tím zoufalejší jsou pokusy šířit bláboly, na které upozornil podcast Novinky.cz, že vláda Petra Fialy tajně povýšila němčinu na úřední jazyk. Idiotskou lež šíří i stejně idiotský fakeweb Aeronet s komentářem, že „Fialova banda“ se tak snaží o plíživou germanizaci veřejného prostoru jako za protektorátu Čechy a Morava. Jde přitom jen o to, dát němčině dle Evropské charty regionálních či menšinových jazyků nejvyšší stupeň ochrany, jako má na celém území Česka slovenština a v okresech Karviná a Frýdek-Místek polština. Chartu, platící od roku 2007, schválila v říjnu 2019 i vláda Andreje Babiše ve funkci předsedy Rady vlády pro národnostní menšiny. Slovák díky Chartě může na úřadech mluvit slovensky, Polák v městech sousedících s Polskem polsky a Němec žijící v Česku má právo vzít si na náklady státu tlumočníka, pokud by mu na úřadě nerozuměli. Charta však neřeší případy některých nezařaditelných jazykových menšin, k nim patří i jazyková mutace, kterou hovoří expremiér Andrej Babiš, jehož projevy označují i nejlepší lingvisté za „takový překladatelský oříšek“.
Fakt, že Lubomír Zaorálek, někdejší ministr zahraničí, resp. kultury, rozumí kultuře tak jako zahraniční politice a zahraniční politice jako kultuře, je všeobecně znám, ale přesto je málo těch, kteří dokážou jako on říct tolika slovy tak žalostně málo. Svou roli jistě sehrálo i to, že do oblasti kultury vstupuje v roce 1982 po studiích na Filozofické fakultě Univerzity J. A. Evangelisty Purkyně v Brně v oboru marxisticko-leninská filozofie a politická ekonomie. Pokud tvrdí, že během studií neobdivoval marxismus či leninismus, ale především se zajímal o Tomáše Akvinského, tak asi kecá. Po studiích pracoval v ČT Ostrava, kde se jako dramaturg podílel na seriálu Velké sedlo a byl do roku 1990 profesně uváděn jako politický pracovník. V tomto případě dle vyjádření ke znovuotevření katedrály Notre-Dame zřejmě nekecá, když se do dějin světové kulturní historie zapisuje takto: „Čemu se to vlastně klaníme v té dnešní slávě kolem chrámu Notre-Dame? Katedrála byla stavěna od 12. století, kdy jak ukazují čerství nositelé Nobelovy ceny Acemoglu a Robinson, šlo na stavbu náboženských budov až 20 % produkce Francie. Zatímco živořící lid se dožíval v průměru 25 let, všechno bohatství z rozmachu technologií spolykala úzká elita stavějící ohromující chrámy drtící běžné obyvatelstvo. Není divu, že se s Trumpem prý přijede kochat i Elon Musk. Jeho rakety k Marsu ukazují stejným směrem jako včerejší katedrály a dávají šanci na únik vybrané elitě, která už nebude chtít mít nic společného s upadajícím lidstvem.“
Z vyjádření vyplývá, že je nejvyšší čas, aby exministr kultury Lubomír Zaorálek neprodleně absolvoval na nejbližší klinice gastroenterologie vyšetření kolonoskopie, protože se mu evidentně obsah tlustého střeva ukládá v dutině lebeční, což může být životu a kultuře nebezpečné.
Podle průzkumu si svou budoucnost mimo Česko představuje stále více teenagerů a zůstat v Česku plánuje polovina dotázaných. Kdo četl pozorně výše uvedené, jistě uzná, že se jim nelze divit!
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
