Vladimír Mertlík: Vánoční fronty politiků před sexshopy na slevy v oddělení pomůcek
Jen sedmkrát se ještě děti vyspí, přijde Ježíšek a zanechá jim pod stromečkem dárky, z nichž o některé si děti samy předtím i napsaly. Povinností dětí je být překvapené a divit se, což jde jen těžko dělat naráz. Obvykle dělají překvapené, když najdou dárky, o které si nepsaly, moc o ně nestojí a rodiče Ježíška chválí slovy: „No, vidíš, hezký! To se ti bude hodit.“ Diví se v okamžicích, kdy najdou pod stromečkem věc, o kterou si psaly, a jeden z rodičů prohodí: „To jsem zvědavý/zvědavá, jak dlouho tě to bude bavit!“
Těch sedm nocí, vždy trochu stejných, a přece jiných, je čas čekání a naděje, a proto čas krásný a vzrušující. Ještě v 1. třídě obecné mělo Zpětné zrcátko náboženství jako dobrovolný předmět, ale nijak jím oblíbený. Když totiž jednoho dne Zpětné zrcátko odevzdalo obrázek Jak se dal Josef bratrům poznati, pan katecheta ho seřezal rákoskou přes prsty a křičel přitom: „Bože na nebesích, takhle by Josefa nepoznalo ani prase!“ Snad proto byly ten rok Vánoce smutné, přestože to Zpětné zrcátko neudělalo schválně. Ale Ježíšek vidí všechno a jako Boží trest přinesl Zpětnému zrcátku jen rádiovku a pumpky. „Jsou z pravé anglické vlny,“ řekla maminka, když Zpětné zrcátko plakalo, protože chtělo stavebnici Merkur. Možná z vlny, ale určitě hnusné, čehož si všimli i kluci a jejich nositeli se posmívali. Pumpky se sice brzy schválně náhodou roztrhly, takže se nedaly nosit, baret Zpětnému zrcátku ukradl Miloš Schlossinger, ale Vánoce to i tak byly moc smutné.
Až na pumpky bylo dětství v padesátých letech poučné, pestré a hlavně veselé až do Vánoc 1953, kdy se Zpětné zrcátko dozvědělo, že Ježíšek už dárky nenosí. Prezident Antonín Zápotocký v rádiu dětem vysvětlil, že Ježíšek vyrostl, dospěl, zmoudřel a je z něj děda Mráz. Odstěhoval se na Sibiř, přestal nosit dárky, což nechal na rodičích, a sám nosí dětem to nejcennější – světový mír! Tatínek na to poznamenal, ať Ušatý torpédo místo keců vrátí prachy, o které lidi okradlo při měně, protože takhle ty děti dostanou kulový s mašlí. Protože odmítl svou poznámku blíže vysvětlit s odkazem, že na to je Zpětné zrcátko ještě moc malé, Zpětné zrcátko si samo odvodilo, že Ušatý torpédo poté, co pracující lid vítězně splnil z 50 % 1. pětiletku, je nástupcem Ježíška, zatímco ten byl dle tehdejších zvyklostí pověřen jinými úkoly, a měny je jen jiný výraz pro další úspěšnou změnu.
Nejvíc se Zpětné zrcátko těšilo na kulový s mašlí, což znělo moc tajemně, ale nakonec dostalo jen dříve toužebně očekávanou stavebnici Merkur bez mašle. „Ve škole drž klapačku,“ řekla maminka se zvednutým prstem na nápad, že se Zpětné zrcátko zeptá soušky úči, která soudruha prezidenta zná. Jinak by nemohla vyprávět, že soudruh hraje moc hezky na tahací harmoniku a napsal knížku Rudá záře nad Kladnem o tom, jak se jako malý na demonstraci dělníků za jejich práva přejedl kvašených okurek, až se pokakal. Z týdeníků v Kině mladých před pohádkami se Zpětné zrcátko dozvědělo, jak dělnická třída s družstevníky a pracující inteligencí dosáhla v bratrské spolupráci se Sovětským svazem obrovských úspěchů. Patřilo mezi ně i odhalení keťasů, kteří si po znárodnění ukryli před lidem na půdu, pod podlahu nebo zakopali na zahradě zboží z doby, kdy bylo jejich. Dědu ale nikdo neodhalil. Někteří byli tak lstiví, že se maskovali jako komunisté, ale Strana a její ocelová pěst Lidové milice je odhalili a pověsili. Děda naštěstí nebyl tak lstivý, nemaskoval se jako komunista, a proto ho nepověsili.
Později už nic nenosil ani děda Mráz, všechno jsme dostávali od Sovětského svazu, ale to už bylo Zpětné zrcátko na pohádky moc velké…
Jen sedmkrát se ještě dospělí vyspí, přijde Spasitel a dvanáct apoštolů Andrej, Tomio, Filip, Václav, Miloš, Robert, Jiří, Jindřich, Radim, Karel, Vojtěch, Xaver se bude tvářit, že i oni věří v jeho poselství o životě v pravdě, ač by jej obratem prodali ve slevě i za míň než třicet stříbrných. Svaté Kateřina, Alena, Klára, Zuzana a Jana budou na Tik Toku tvrdit, že znají tajemství neposkvrněného početí. Všichni dohromady i učedníci jejich budou slibovat nebeskou manu, ač z jejich rohů bude padat jen žluč, zvratky, zrada, nenávist a zloba… Jako vždy, když na sebe lstivý ďábel vezme podobu kůru andělského…
Vzděláním advokát, profesí politik, charakterem krysa a kolaborant Jindřich Rajchl dostal dle zjištění Seznam Zpráv od České advokátní komory pokutu 50 tisíc korun za nepřímou výzvu k zabití předsedkyně sněmovny Markéty Pekarové Adamové, ministryně obrany Jany Černochové a předsedkyně Úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové výrokem: „Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země!“
Připomeňme, že válku, jež bude v budoucnosti nazývána začátkem 3. světové války, začalo (bolševické) Rusko, stejně jako 2. světovou válku, tentokrát jen bez podpory nacistického Německa. Zpětné zrcátko tedy považuje za příhodné říci: „Věřím, že všichni ti, kteří z ní těží, kteří si z ní udělali byznys projekt a přispívají tím k jejímu pokračování, by měli být už dávno za zdmi žalářů, pokud by neměli aspoň tolik pozdní cti či strachu ze spravedlivé odplaty jako Emanuel Moravec, aby se už dávno zastřelili sami!“
Alena Schillerová, zmítající se na videích Tik Toku jak málo vychlazený sulc, se místo psychiatrické prohlídky nechala na serveru Novinky.cz slyšet: „Na TikToku tančím, abych přitáhla pozornost! Studenti na můj Tik Tok chodí, aby se něco dověděli, a já, byť poměrně bizarními výstupy přitahuji pozornost k důležitým tématům. Dělat si ze sebe legraci není nic špatného.“ Fajn, paní exministryně financí se však v několika věcech mýlí.
Za prvé: neumím-li získat pro svou věc pozornost myšlenkou, bude někde chyba – buď v nositeli myšlenky, nebo ve věci samé. Za druhé: ani při snaze získat pozornost by člověk neměl ztrácet důstojnost a měl by se chovat, jak říká klasik, úměrně věku, váze a postavení. Za třetí: dělat si ze sebe legraci neznamená dělat ze sebe idiota. Paní Schillerová lže nám i sobě! Jediné, co ji zajímá, je totiž ona sama, proto se zmítá jak bratři Marxové ve filmech Omlazovací prostředek (1931) a Kachní polévka (1933), aniž by si stačila všimnout, že rok 1980 už byl a dýza U Polcarů už skončila.
Zpětné zrcátko musí uvést na pravou míru tvrzení zlých jazyků, kteří politickou sílu Motoristé označují za mobilofily. Zavádějící pojmenování z Motoristů dělá příznivce sexuálních libůstek s mobilními telefony, zatímco postižení preferují intimní vztah ke dvoustopým i čtyřstopým motorovým vozidlům, speciálně k výfukům. Sexuologové v případě Motoristů mají za to, že sexuální preference k výfukům jejich miláčků není láskou, jen snahou o vzrušení, kdy si postižený při samohaně místo pornomagazínů kupuje Svět motorů, ev. sbírá prospekty motocyklů či silných vozů s dvěma výfuky. Znalci oboru psychologie zabývající se sexuálními úchylkami, jež se objevují s rozvojem techniky, preferují pro tuto libůstku nenápadné pojmenování původem z angličtiny – outlet.
A to je dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
