Vladimír Mertlík: Zeman podpořil kolaboranty, Klaus dál kecá a Vondráček chce být ministr
Miloš Zeman v duchu svého oblíbeného hesla: „Jen blbec nemění své názory!“ opravdu zůstal svůj a na svých názorech a chování nic nezměnil. Petrovi Fialovi vložil do úst slova, která premiér nikdy neřekl, jeho vládu označil za amatéry a vyzval k občanské neposlušnosti i další podpoře proruských kolaborantů a volbě opozice v podzimních volbách 2025, která rozvrátí současný stav. To nevadí!
Václav Klaus vystoupil s projevem na chodníku před Prašnou branou již v listopadu. Před asi třemi desítkami blanických rytířů z Příčova natřel všechno, co nenapadlo jej samotného, což domácí kolaboranti spolu se zahraničními turisty a dalšími zevlouny odměnili standing ovation, Turisté, kteří považovali Klausovo vystoupení za busking, marně hledali klobouk na vhození mincí, zatímco ti, kteří jej poznali, mu vnucovali psací pera. Přes sklizený úspěch Václav Klaus v pořadu 360° na CNN Prima NEWS vyloučil návrat do politiky slovy: „…že bych se vracel do politiky, to ne! Já jsem v politice tím, že do ní mluvím, že do ní kecám…“ S tím se lze jen souhlasit!
Hitem ruských vánočních gratulací je TV spot, v němž Santa Clause, přejícího Rusům Happy New Year 2025, sestřelí z oblohy raketou Děda Mráz, ukrytý v zákopu spolu s ruským vojákem. Inu, tradiční ruské Světu mír!
„Proto, prosím, nevěřme různým prodavačům strachu, kteří tuto náladu schválně šíří. Šíří ji, aby v lidech vzbudili závist, nenávist a pochyby. Jejich cílem je, aby lidé nevěřili sobě a nevěřili ani druhým. Pokud totiž dost lidí bude takto pochybovat, naši společnost to oslabí a bude snadno podléhat manipulacím. A možná se nakonec vydá na nebezpečnou cestu, kdy se lidé vzdají odpovědnosti za svůj život a předají ji nějakému vůdci. Tak, jak to dnes bohužel opět vidíme v některých evropských zemích,“ varoval smířlivě, na rozdíl od jedovatých slin obou zombie české politiky, premiér Petr Fiala. Z kejhání potrefených hus SPD a ANO je jasné, kdo se v projevu našel.
„Nejsem proruská! Jen nechci dovolit Petru Fialovi, aby nám vládnul další čtyři roky a předváděl tu hrůzu, ve které tady žijeme“, vyhlásila předsedkyně komoušů třídní boj s tím, že pro splnění cíle rozvrátit zem udělá cokoliv. Lze si představit, jak večer co večer, si před fotografií Klementa Gottwalda, prvního z prvních českých masových vrahů opakuje: „A my, my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry!“ Rudá Kačenka by však neměla zapomenout na to, že ve chvíli, kdy komoušům došly krky třídních nepřátel, zakroutili krky i vlastním soudruhům, kteří moc vystrkovali hlavy. Camille Desmoulins: „Revoluce, jako Bůh času Saturn, začíná požírat své děti!“ (jeden z vůdců Velké francouzské revoluce na popravišti r. 1794)
Kateřina Konečná není proruská asi tak jako Emanuel Moravec nebyl pronacistický, když v knize „Ve službách nové Evropy“ ubezpečoval: „Jdu za Adolfem Hitlerem cestou necestou“, případně když v projevu z roku 1944 (viz Chad Bryant: „Praha v černém, nacistická vláda a český nacionalismus“) řekl: „My ty Němce vlastně známe. Mají rádi českou muziku, české národní kroje, a když se jim nehážou klacky pod nohy, jsou to zcela srdeční lidé.“ Měl však tolik soudnosti, že v pravou chvíli svůj hanebný život ukončil vlastní rukou. Stále platí Fučíkovo: „Lidé, bděte!“
Vláda konečně místo mirkodušínovských keců o tom, že kolaborovat s nepřátelskou cizí mocí a pokoušet se o státní převrat je „nečestné a nesportovní“ schválila paragrafy, podle nichž lze trestat „neoprávněnou činnost na území ČR pro cizí moc“(cit.) až pěti lety vězení. Zvláště, děje-li se tak „v úmyslu ohrozit či poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost ČR anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se ČR zavázala“.
Jako když hodíte kámen mezi popelnice nebo vstřiknete za rám obrazu Raid Max a hlodavci, švábi i štěnice se dají úprk. Stejnou reakci vyvolalo schválení Lex Ukrajina v těch médiích, spolcích a z úst těch existencí, od nichž se nic jiného nedalo očekávat. Ke kejhání potrefených hus politiků hnutí ANO i SPD se přidaly Parlamentní listy, Echo 24 i Společnost pro svobodu slova, aby odsoudily „Největší útok vlády proti svobodě projevu v ČR či Návrat před rok 1989“ (cit.). Nejzábavnější byl komentář Echo 24, který odsoudil skutečnost, že si tajné služby zpřísnění zákona v parlamentu „prolobbovaly“. A k čemu jinému než k lobbování za bezpečnost země, mají tajné služby sloužit?
„Už Miloš Zeman zmínil, že bych byl výborný ministr zahraničí“, tetelil se všude zvlhlý Radek Vondráček po štědrovečerní nadílce od vizionáře politiky všech azimutů, aby rovnou přeložil svou vizi příští české zahraniční politiky: „Mezinárodní politika je tvrdé řemeslo. Vždycky se nakonec prosadí pragmatismus. A o servilitu v podání vlády Petra Fialy prostě už nebude zájem. Proto neustále upozorňuji, že musíme konečně začít dělat realistickou zahraniční politiku, abychom jako Česko v tomhle tvrdém světě obstáli,“ napsal mudrující Vondráček na sociální síti X. Jeho chvála hanebnému hlasování europoslanců ANO, komoušů a celé proruské páté kolony v EP proti Ukrajině a na podporu agrese Ruska byla drobkem proti jeho výlevu v Moskvě v roce 2018: „Měli bychom se snažit, aby se naše národy lépe poznaly, protože nyní vyrostla nová generace, která nemá o Rusku žádné podrobné informace, která se ve škole neučila rusky. A my musíme hledat ne to, co nás rozděluje, ale to, co nás spojuje,“ vymáčkl se tehdy Vondráček jako předseda sněmovny. Lépe by to Němcům v roce 1942 ani Emanuel Moravec neřekl.
