Vladimír Mertlík: Vládní karbanictví, obědy a výživné z našich daní, dluhy socanů na věčné časy
Není pravdou, že peníze kazí lidi, ony, tak jako alkohol a moc jen odhalují charakter. Dělostřelecká předvolební kanonáda slibů a dárků trumfujících se vládních stran je toho důkazem. Jejich chování připomíná zoufalce půjčující si na vánoční dárky a exotické dovolené či gamblery čekající, že jim karta přijde i v příští hře. A přihlížející publikum – daňoví poplatníci – přitom hýkají nadšením, netušíce, že v banku jsou jejich peníze. Získání přízně publika se přitom řídí pravidlem sicilské rodiny: „Koupit se dá každý, jde jen o výši nabídky!“ A tak se na čele této steeplechase oslů střídají lidé řídící se filozofií feldkuráta Katze: „To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou!“
Není divu, slibem nezarmoutíš a sliby se mají plnit nejen o Vánocích. Vždyť bude líp, jak říká slogan strany s vedoucí úlohou ve společnosti. A tak se licituje a trumfuje jak U starýho Růžičky a nikdo nevnímá, že se lízaný šestákový mariáš zvolna, ale jistě mění v plátýnko! Pánové a dámy z Růže se sice nejsou schopni dohodnout ani na tom, kdo z nich hraje nejlíp, ale rozhodně nechtějí u stolu, kde se hraje za cizí, zůstat pozadu. Co chvíli proto volají: Trumf!, přestože mají v ruce jen plonkovou sedmu a trumfy drží někdo jiný. A třetí u stolu jen čumí prvním dvěma do karet a kibicuje, aniž by vsadil. Co nelze socanům upřít, je míra odvahy nebo svaté prostoty. Pouštět se do hazardu s jednou partou, která se mě chystá zaříznout, zatímco druhá to už před desítkami let úspěšně provedla? Na to musí být jeden kabrňák!
Obědy zdarma pro všechny a klidně až do osmnácti
Ale kdo by měl starost o to, co přijde, když na horní palubě ještě hraje orchestr! A tak důchodci, bohatí i chudí, jezdí po silnicích i kolejích prakticky zdarma, stejně jako studenti! Šest miliard ročně stojí tenhle štych, ale ještě máme v rukávu parníky a letadla. Nejen to, hra teprve začíná! ANO, vy na nás dopravou? A socan nese! Obědy zdarma, nejlépe pro všechny děti v mateřských školách i na prvním stupni! A proč ne i na druhém a na vysokých školách? Co na tom, že školní oběd má cenu poloviny krabičky cigaret či dvou piv. „Budeme hledat kompromis, který by se týkal jen rodin, které skutečně nemají na to, aby dětem obědy platily,“ řekla ANO ministryně financí. To je krásná příležitost pro nový úřad, který onen kompromis bude odborně řešit, a parlamentní komisi, která ten úřad bude kontrolovat.
Daňové přiznání 2019 je nutné dodat nejpozději do prvního dubna, přehled příjmů o měsíc později >>>
Úroveň českého vzdělání se propadla až na 19. místo, daleko za Polsko i Rusko, ale ministr školství z ANO je proti zavedení minimální bodové hranice pro přijetí na střední školu. Máme přece na víc. Ministryně sociálního dobra navrhuje zavést v rámci „boje proti chudobě“ povinnou školní docházku do 18 let. No, to je pecka! Obávám se jen, že škola v Chánově bude praskat ve švech! Co se na těch školách vůbec bude učit, když už teď dělá většině národa problém shoda přísudku s podmětem a trojčlenka? Malý Klaus, syn svého otce, dědic dědičné opozice proti všemu, navrhuje v první řadě škrtnout ze škol vzdělávání v duchu evropských hodnot. No, a na to se napijeme!
Kdy si za stravenky konečně nakoupíme televizi?
Ale ještě jsme neskončili a reality show „Hýřil roku 2019“ pokračuje. Nejde přece o studenty, důchodce či děti, jde o voliče! A tak přichází na řadu „maláčovné“, respektive zálohované výživné, laskomina, s níž přišla již před lety jiná „matka Tereza“ Jana Volfová. Politička, která byla kdysi ředitelkou školy a za jejíhož ředitelování v roce 2004 se v oné škole ztratily všechny peníze, zřejmě na obědy všem dětem nebo na výživné některým. Cíl sociální vymoženosti zálohovaného výživného spočívá v tom, že ti, co jsou zodpovědní a nerozvedli se nebo aspoň řádně platí alimenty, je zaplatí za ty, kteří je neplatí. A kdo to všechno zaplatí? No, přece vy a mezi vámi i ti, kdo toho část pak dostanou zpět v podobě té zálohy za ně uhrazené z daní nás všech a o to méně budou mít na to, aby mohli něco zaplatit. Pokud vám to není jasné, nevadí, je to pro vaše dobro! Vždyť to tolerují i bolševici, kontrolní orgán současné vlády. Bolševici s heslem: S lidmi pro lidi!
Nějak nám v posledních letech uniklo jiné téma, po kterém se Zpětné zrcátko ohlédlo zpět. Až patnáct miliard korun projedí Češi v dotovaných a nikým nezdaněných stravenkách. Proč mají být daněny? Inu, protože doplatek na stravenku je příjem příjemce – zaměstnance. A nejen to, příspěvek dává zaměstnavatel do nákladů a nedaní ho tak ani on. Zpětné zrcátko pátralo, kdo a hlavně proč stravenky zavedl, a je na stopě. Důvodem prý byla obava eráru o zdravý životní styl a pravidelnou stravu našich pracujících. Možná by tedy z úhrad stravenkami měl být vyjmut bůček s knedlíkem a zelím a měly by sloužit jen k úhradě dušené brokolice s vařeným bramborem. Realita? Rodinné nákupy v obchodech, útrata za večírek s kolegy. Mám nápad. Co kdyby se za našetřené stravenky dal koupit třeba televizor? Není v televizi dost pořadů o zdravém stravování?
Správný socialista dluhy neplatí
Na dluhy a placení jsou sociální demokraté vůbec pašáci. Dluh sociálních demokratů vůči advokátu Altnerovi ve výši (při posledním soudním rozhodnutí) 337 milionů trvá a mimo soudu kněžny Libuše socany k jeho úhradě odsoudily všechny instance v této zemi. Přesto se platit nebude. Důvod? „Jde nám o přežití, proto nezaplatíme!“ prohlásil již před lety expředseda strany Bohuslav Sobotka ze svého bytu pořízeného za náhrady dopravného, bytného, slzného a dalších příspěvků nutných k přežití poslance. Jak řekl sexy mozek socialistů a jejich dřívější vůdce Paroubek: Dluhy se neplatí!
Bývalý člen ČSSD, jistý Zeman, z jehož vůle byla dotyčná smlouva podepsána, se k tomu chlápkovi Altnerovi neznal ani za jeho života, natož teď když umřel. Navíc je zarážející, že když umřel chlap, neumřel dluh s ním. Myslím, že je to důvod zavolat si opět na konzultaci bývalého předsedu a nyní soudce Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu a naznačit mu, co by s tím měl udělat. Mimochodem sympatická byla i dřívější starost socialistů o to, aby peníze pana Altnera nezkazily, a oprávněně si proto kladli naléhavé otázky: „Co s těmi penězi Altner udělá? Komu je dá? Peníze kazí lidi, to je známá věc!“ Ale no tak, milí socialisté, peníze, lidi nekazí, jen stejně jako alkohol a moc odhalují charakter. A to i v případě sociálních demokratů.
Vzpomínka na tátu: Nebejt svině a nebejt blbej
Dovolte mi osobní vzpomínku. Uplynuly již dva roky ode dne, kdy jsme pohřbili mého 94letého otce, s nímž jsem nedlouho před jeho skonem zažil na nákupu pikantní situaci při výběru šunky. Táta byl mlsný a hledal tu nejlepší.
„To je strašný, co, pane?!“ dal se do hovoru s otcem důchodce s vozíkem plným zboží.
„Co je strašný?“ ptal se táta.
„Jak je všechno drahý! No, nebylo za komunistů líp?!“ pohlédl na otce onen muž.
„To jste musel bejt pěkná svině! Protože nikdo jinej se za komunistů dobře neměl. Anebo jste blbej!“ ukončil můj 94letý otec politologickou diskuzi o životní úrovni dříve a dnes. Mezi všemi vzpomínkami, které mi na tátu zůstaly, září tohle dědictví jako poklad: Nebejt svině a nebejt blbej! A ve hvězdách je i to, kdo v tom boji zvítězí? Nebo je to v nás? Přemýšlejme o tom!
Stačí zakázat hlavičkování
Americká lékařská studie prý odhalila, že drobné údery do hlavy při hlavičkování způsobují chronickou traumatickou encefalopatii, která vede k zániku mozkových buněk a k demenci. A je to jasné. Stačí státním úředníkům a vládě zakázat ve volném čase hlavičkování. Možná by také pomohlo jmenovité zjištění autorů novelizací výše uvedených zákonů i těch, kteří pro ně budou hlasovat. A další novelizací by jim pak měl být vysloven zákaz pro chronickou traumatickou encefalopatii, aniž by byli při hlavičkování přistiženi.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku. Váš Vladimír Mertlík.
