Vladimír Mertlík: Únor bílý – komouš sílí. Někdo by měl KSČM říct, jaký je rok a v jaké zemi žijí
Nic na světě se nemění – jen kostýmy a kulisy, tvrdí Zpětné zrcátko při historických ohlédnutích. Věčnou konstantou je i fakt, že ráno slunce vyjde na východě a pak rychle míří na západ, i když komunista a herecký ochotník Julius Fučík – který se proslavil rolí profesora Horáka – se to snažil zpochybnit tvrzením, že na východě leží země, kde zítra znamená včera. Neměnný je i cyklus jaro, léto, podzim, zima, který katastroficky postihoval bolševické zemědělství a bránil, aby na scelených lánech vykvetl sám od sebe blahobyt. Většina z nás se obvykle už od poloviny února, syta bramborového salátu a zimních radovánek, těší na předjaří, kdy šum křídel skřivanů slibuje, že i letos tito poslové jara přece jen přiletí. Tušení zrodu změny žene v těchto dnech mízu i brouky na světlo boží. Mravence, stonky květin, ale i všechny rusy a šváby v přesvědčení, že přišla jejich chvíle, tlačí teritoriální pud vzhůru či vpřed. Zpětné zrcátko si povšimlo, že tyto cykly jsou pozorovatelné i u lidské havěti a že z lidských druhů láká únor nejvíc komouše.
Psal se rok 1948 a od vzniku svobodného československého státu uplynulo pouhých třicet let, když se ve dnech 13.–25. února KSČ, platformě lumpenproletariátu a páté koloně země, placené bolševickým Ruskem, povedlo dokončit rozvrat země a zahájit její ničení. Je nutné ale připomenout, že se tak nestalo ze dne na den a že na rozkladu orgánů demokracie čeští bolševici pracovali stejně usilovně jako rakovina na lidských orgánech po začátku procesu zhoubného růstu buněk.
Pád do žumpy plné krve probíhal minimálně již pět předcházejících let i za pomoci některých politiků tzv. demokratických stran v čele s tehdejším prezidentem Edvardem Benešem, lhostejno zda z vypočítavé touhy po návratu k moci či z pouhé politické naivity a hlouposti. Ve výše uvedených dnech proběhlo finále antické tragédie. Za dupotu ozbrojených komand LM, komunistické Bezpečnosti a dohledu armády pod velením ministra obrany Ludvíka Svobody – jak přízračné jméno pro agenta bolševické tajné policie a sovětské KGB – bylo dokončeno 25. února s pomocí 400 členů zvláštní brigády KGB speciálního určení, která přijela do Prahy zvláštním vlakem už v lednu 1948.
Odpověď na otázku, proč Zpětné zrcátko v týdnu 17.–25. února 2019 tyto události a časový sled podrobně připomíná, je snadná. Uplynulo téměř třicet let od druhého pokusu o zrod svobodného československého, resp. českého státu 1989 a vnitřní situace země dnes je té z roku 1948 velmi podobná. I dnes je v čele země muž paralyzovaný touhou po moci, nenávistí k odpůrcům, pýchou na svou jedinečnost a sžíraný chorobami, které limitují jeho základní fyzické předpoklady pro výkon funkce, kladením věnců počínaje. Jednotného odporu neschopná opozice vede místo politického boje jen řečnická cvičení a dohaduje se mezi sebou stejně, jako když se malí kluci přou, čí táta je větší.
Vládu tvoří slepenec kryptobolševických či bolševických politiků a přiznaných či nepřiznaných agentů StB a KGB. Tak dlouho se zkrátka bolševici jezdili učit do Moskvy, jak vládě demokratů zakroutit krkem – jak kdysi řekl v parlamentu 1. republiky jejich krvavý guru Gottwald – až ji pod krkem drží i teď, osmdesát let poté! To všechno pouhých třicet let od listopadu 1989, kdy většině z nich stačila ke štěstí naděje, že snad nebudou viset. Teď bolševici chtějí výš a má maminka, být živa, by na to řekla: To vám nějak rychle otrnulo, mládenci!
Gulášová mentalita
Těch, kteří aspoň v poslední chvíli prozřeli k pocitu viny a spáchali sebevraždu, bylo tak málo, že by na jejich vyjmenování stačil jeden řádek. Zato ti, co nezpanikařili a věřili v gulášovou mentalitu většiny českého národa, dnes vidí, jak je důležité míti Filipa! A kam se ztratily ty rozzářené obličeje volající s mrznoucí párou dechu: Ať žije Havel? Kam že se propadly ty tváře, které mne dodnes na obrazovce dokážou dojmout, tváře lidí, revolucionářů-amatérů, dožadujících se důstojnosti a svobody? Jsou mezi námi, jen se cítí podvedeni, protože jim tehdy nikdo neřekl, že svoboda nechutná stejně jako bůček! A tak stejně jako v roce 1946 tahle většina věří lžím a pro vlastní mlaskání neslyší pravdu.
Současná situace je proto dnes skoro stejná jako v roce 1948 a stejná je i záminka pro posílení bolševické moci. Bolševici jsou nespokojeni s prací ministrů vlády, v níž nejsou a za niž nenesou odpovědnost. Místo dřívější politické agitace v uličních výborech – ustavených podle vzoru nacistických blockleiterů – kráčejí za pozornosti kamer státotvorně po schodišti obřího sídla v ulici s příznačným jménem – Politických vězňů – na zasedání a tam mudrují, kdo bude a nebude ministrem. Nelíbí se nám ministr dopravy, říkají ti, kteří tento stát sami dopravili jen do "psí prdele". Preláti ať platí daně ze zlomku, jenž se jim vrátil z toho všeho, co jsme jim ukradli. Jsme demokraté, proto nemusí platit příbuzní těch, které jsme umučili, povraždili, spálili a rozsypali po silnicích ve prospěch bezpečnosti dopravy nebo zahrabali do šachet s biologickým odpadem.
Nic jiného ti nenažraní preláti ani nebyli, říkají rudí spoluvládci. Jeden o tom dokonce napsal knihu – Ve znamení kříže – je prý historik. Možná měl napsat knihu Ve znamení elektrických drátů na varlatech, jistě by k tomu našel doma v tatínkově albu řadu dokumentárních fotografií a poznámek z práce. Krym je ruský, Ukrajina jen z části, ale dočkej klasu, za blížící se hladomor ve Venezuele mohou USA! No, jak by ne! Kdyby to byl hladomor bolševický, to by byla jiná káva! Při tom posledním, co zavedl Stalin na Ukrajině jako politický nástroj, se prodávali u řezníků porcovaní sirotci a doma matky nejslabšími sourozenci krmily zbývající, kteří ještě měli naději. Ministr zahraničí prý dělá politiku, která je proti zájmům státu! Řekl někdo Stanislavu Grospičovi (Nomen Omen), jaký se píše rok a v jaké zemi žije? Ale změna tu je! Dnes chtějí ministra zahraničí vyhodit jen z vlády, před sedmdesáti lety ho vyhodili polonahého z okna rovnou na dlažbu. A pak že KSČM není moderní demokratická strana!
Bolševici jsou jako oheň – dobrý sluha, ale zlý pán
Ale nechme žertování! Zvláště premiér by se měl mít na pozoru a častěji se ohlížet přes rameno! Však je zná zevnitř! S bolševiky je to jako s ohněm – i oni jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Poznal to i prezident Beneš, když si myslel, že je přečůrá a nakoupí u nich pomoc bez placení. Nakonec splakal nad výdělkem nejen on, ale celá země. Pro jiného chytrolína, socana Laušmana, který bez výpalného dokonce utekl, si bolševici dojeli až do Vídně a oddělali ho až na rodné hroudě. Kdepak, všude dobře, doma to jde nejlíp! Z mafie se neodchází! Skutečnost, že za prostituování s bolševiky zaplatili socani čtyřiceti lety nicoty, by měla být varovná i pro jiné, zvláště poté, co se jednička evropské kandidátky KSČM nechala slyšet, že EU má poslední šanci se změnit, jinak zanikne. To aby v Bruselu zamkli!
I Pražáci se musí mít na pozoru, protože všechno zlo pochází z Prahy. Ví to i paní Ondráčková, manželka veselého chlapíka a starého komunisty Jaroslava, která se nechala slyšet: „Prahu oplotit pětimetrovým plotem a nechat je tam vychcípat, protože všechna ta revoluce se vždycky vyvážela odtamtud.“
Paní Ondráčková je maminka Zdeňka Ondráčka, toho hrdiny, co dostal medaili za to, že v listopadu 1989 zmydlil obuškem i ženskou. Šťastná to žena, ta paní matka, radost takového kluka oženit! Ten se ve světě neztratí! Tvrzení Zpětného zrcátka – košile hnědá spodky rudé – potvrzuje i další dáma, členka SPD a kamarádka toho důchodce, jenž aby se nebál černochů, vyhazoval vlaky do vzduchu.
„V Praze bydlí samý fetky, divný lidi a kavárníci. Takže si myslím, že Praha měla být vymetená do vzduchu!“ řekla paní Blanka Vaňková, která ví, co říká, protože sama má vymeteno už dávno!
Jeden darmožrout na 144 komoušů
Zkusme ale vést naše kroky z intelektuálních suterénů směrem vzhůru. Cosi jako výroční zpráva KSČM prozradila, že dobré výsledky bolševiků mají základ v dobré politické práci, ale i v pevné základně! A co se týká stranické zaměstnanosti, jsou komouši pašáci, zaměstnávají nejvíc lidí v zemi a napříč politickým spektrem nemají konkurenci. Na 37 000 členů zaměstnává KSČM 257 lidí, to je jeden darmožrout na 144 komoušů v politickém zákopu, to vše za cca 50 milionů Kč ročně.
„To se nám to hoduje, když nám lidi dávaj z daní!“ řekl by feldkurát Katz. Strana se prý ale potýká s úbytkem členské základny – jen za poslední čtyři roky KSČM přišla o 14 tisíc členů. Ze strany se neodchází, tak asi umřeli. A pak že nepřicházejí i dobré zprávy! Je ale pravdou, že volební výsledek v roce 2017 ve výši 7,76% je proti roku 1946, kdy KSČ získala 43,25 %, trochu nic moc a zdá se, že soudruzi z KSČM někde udělali chybu.
Na národ, který si o své Pyrrhovo vítězství v únoru 1948 řekl sám a mohl si tak spolu se soudruhy čtyřicet let zpívat: Tak už máme, co chtěli… je ale spolehnutí i nadále a nic se na tom nemění. Prokázal to nedávný průzkum společnosti CVVM, která u veřejnosti provedla šetření o nejdůvěryhodnější osobnost mezi světovými státníky! A vyhrál…? Ano! Přepište dějiny, zlatá brána politiky se otevírá! Vítězem průzkumu o nejdůvěryhodnější osobnost mezi světovými státníky (!) se stal Miloš Zeman! Na druhém místě skončil Andrej Kiska a na třetím Viktor Orbán. A na to se napijeme! Výsledek průzkumu je srovnatelný s výsledky pořadu Nikdo není dokonalý – to je ten pořad, který se vysílá proto, aby každý z diváků, pokud má potřebu, mohl mít pocit, že někdo je na tom ještě hůř než on.
Volit smí je ti, co umějí číst a psát!
Průzkum ale hlavně přinesl jasný důkaz světového rozhledu českého voličstva, když až na dalších místech skončili Theresa Mayová, Emmanuel Macron a hned za nimi slovenský premiér Peter Pellegrini. Malý háček je v tom, že Vladimir Putin skončil až na pěkném 11. místě, dvě místa za Donaldem Trumpem a prezident Si Ťin-pching získal dokonce až 19. místo. Tady mají soudruzi ještě rezervy. Překvapením také bylo, že se v první dvacítce neobjevil Jaromír Soukup. S ohledem na výsledky průzkumu je ovšem s podivem, že prezident Miloš Zeman chybí na celosvětové bezpečnostní konferenci v Mnichově, přestože o jeho účasti Lány s Mnichovem jednaly. Tisk sice Zemanovu neúčast nekomentoval, ale pozornost při jednání o Zemanově účasti vzbudila poznámka Theresy Mayové: To zas bude v alejích nablito!
Mezi únorové události patřily i oslavy a výstavy k 100. výročí narození cestovatele Miroslava Zikmunda. V té souvislosti si Zpětné zrcátko všimlo na výstavě v deníku pánů Zikmunda a Hanzelky poznámky z 8. ledna 1949 z cesty v Brazílii v oblasti amazonských pralesů, kdy si pánové do deníku mj. napsali zajímavý postřeh:
Volby na Amazonce: volit smí je ti, co umějí číst a psát!
Zpětné zrcátko se domnívá, že na realizaci dobrých nápadů není nikdy pozdě…
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
