Zlaté časy chilských plnicích per aneb Hoďte na něj síť!
Během návštěvy Miloše Zemana v Rakousku zaujal Zpětné zrcátko novinový titulek: „Prezident, který už nevěděl, že je prezident!“ Ukázalo se ale, že řeč je o alžírském prezidentu Buteflikovi (82), který je už řadu let na vozíku, nechodí, ani nemluví a zemi za něj řídí poradci. Holt, všude je něco! Horší je, že mezitím náš Mr. Bonmot, jsa v Rakousku na státní návštěvě, promluvil a už první věta byla pecka, když délkou své řeči slíbil dorovnat řečnické ejakuláty hromadného vraha Fidela Castra.
Poté, co přítomní pochopili, že jde o vtip, vybuchla exploze smíchu, která nebrala konce, ale přesto se vtipu smál nejdéle a sám náš prezident Zeman. Standing ovation těch, jimž nepraskla bránice, ukončil chaos, když Miloš Zeman trval na přesazení svých milců do první řady, kterou museli opustit ti, co k jeho kamarile nepatří. Poté, co mluvčí J. O. uvedl poslední opozdilce na nová místa, se v sále rozhostilo napjaté očekávání. Miloš Zeman označil vídeňského exstarostu Häupla za lakomce, jež za 24 let vlády neposlal českojazyčné škole ve Vídni ani šilink a okřikl jej za nesouhlasný výraz, neb se nemá co urážet, je-li Zlatoústý Miloš upřímný, protože nikdy nikomu (státníci pod 165 cm se dle mluvčího J.O. nepočítají) nikam nelezl.
„Proto jsem vydržel v politice třicet let, o šest let déle než vy (blbečku)!“ řekl Miloš Zeman, když bez mrknutí oka vynechal roky 2002 – 2013, během nichž – po útěku přes dámské WC Pražského hradu po nářezu v prezidentské volbě – jedenáct let jen objímal stromy na Vysočině a rovnal místním myslivcům chcíplé veverky podle velikosti.
Mě nemůže nikdo obelstít
Jako první bod programu státní návštěvy uvedl Miloš Zeman kouření s domorodým prezidentem, kterého vzápětí natřel za jeho někdejší předsednictví u rakouských Zelených, ale v závěru pochválil Rakousko za popelníček a zapalovač na stole. Ach, zlaté časy chilských plnicích per!
A pak to šlo šupem! Harant z Polžic a Bezdružic, poprava českých pánů, táflšpicem živ je člověk, snad se kuchyně v restauraci Plachutta nezhoršila. Setkám se se Sobotkou (předseda Národní rady parlamentu Rakouska, pozn. aut.), pro hloupější poznámka: „Typicky české jméno, není-liž pravda! S ním si řeknu…co vám mám povídat, já jsem byl nejen premiér, nejen prezident, já jsem byl také předsedou sněmovny, takže mě nemůže nikdo obelstít.“ (cit.)
Co myslel, když nemyslel
Co tím myslel, neví zřejmě ani on sám. Nezapomněl zmínit kanál Dunaj – Odra – Labe a v souvislosti s ním 2. světovou válku, Karla IV., Franze Josefa I., Tomáše a Jana Baťu a závěrem uvést: „Čtvrtý jsem já. Musíte uznat příjemné sousedství. Dva císaři a jeden i druhý skvělí podnikatelé.“ V rámci podpory českých investic jmenoval prezident jen Sazku, která „se zmocňuje rakouského loterijního průmyslu a já vás všechny prosím, buďte na ni hodní!“(cit.) Poté, co se ukázalo, že „lakomec“ Häupl dal v posledních deseti letech českojazyčné škole ve Vídni 40 000 000,- Kč, se Zeman omluvil, že je to vina velvyslankyně.
Zpětné zrcátko se domnívá, že přednostně by se měl Miloš Zeman omluvit všem duševně zdravým občanům České republiky, které nebaví v zahraničí vysvětlovat, jak to prezident Zeman myslel, když nemyslel a proč si myslí, že myslí, když nemyslí.
A to je dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík.
