Vladimír Mertlík: Kdy komouši znárodní i vzduch?
Zpětné zrcátko se minulý týden věnovalo fenoménu retrománie a autodestrukci, jež působí nevratnou poruchu imunitního organismu společnosti a její schopnosti bránit se již jednou léčené otravě komunistickým jedem. Příznaky infekce lze vidět již nyní, nejen na chování komunistů, jimž je rozklad společnosti vlastní a přirozený, stejně jako rakovinovým buňkám. Vždyť co jiného byl jejich nedávný lakmusový papírek v podobě návrhu řešit nedostatek vody zdaněním, zpoplatněním a znárodněním? A proč ne, že!? Kdo vlastně vlastní vodu?!
Buržousti, kulaci a tím i sudeťáci, revanšisté a američtí váleční štváči. Kdo by mluvil o pravých vinících. Rozhlédněme se! Kdo poručil před sedmdesáti lety větru, dešti? Kdo narovnal vodní toky do betonových koryt? Kdo zasypal vodní plochy a rozoral meze a remízky? Kdo vykácel stromy v ulicích a nechal zpustnout parky? Měli snad strach, aby se stromy jednou nestaly nástrojem pomsty? Ale to v téhle zemi nikdy nehrozilo, neboť Češi nejsou jen mistry improvizace, ale hlavně umaštěných kompromisů.
Zbytečná byla dobrovolná smrt gangsterů Viliama Šalgoviče a Antonína Kapka, když si vědomi zločinů ve strachu z odplaty vzali životy. Prozřeli, zabilo je svědomí? Ó, nikoliv, jen měli slabší nervy! Ostatní před deratizací zalezli do kanálů a děr. A hle! Netrvalo dlouho, otrnulo jim, a když zničili vše, co bylo po staletí přirozenou součástí krajiny a života předků, chtějí znovu řídit zeměkouli. Mají po boku staré soudruhy i dorost. Nenapravitelní a nepoučitelní socani, jejichž význam pro budoucnost je přitom stejný jako dnešní trakaře.
Piráti, salonní komunisté, podobní těm z 19. století, namyšleným vzdělaným snobům a vynálezcům bídy. Za nimi hloučky darmožroutů, bez ohledu na barvu vyznání pod praporem, na nichž je symbolem Žlab. Náměsíčně naslouchají kouzelné píšťale v rukou cizince, který slíbil vyhnat z města Hameln krysy, jdou za ním dál a blíž k propasti. Jsou jako rybář Sepp Jörgen, který není hloupý, ale má jen pomalé myšlení a uvědomuje si vždy až den poté, co mu bystřejší řekli včera. Proto se stále víc naši hamelnští stávají objektem posměchu okolí. Jim to nevadí, jdou za kouzelnou melodií flétny, na konci cesty je prý prostřen bohatý stůl a váš posměch uslyší až den poté…
Ještě jedno retro může Zpětné zrcátko nabídnout. Píše se prosinec 1989 a Zpětné zrcátko se rozhodlo ukázat svým dětem svět, který je jednou čeká. Vyrážíme za kouzelnou bránu a končíme až v Salzburgu na vánočních trzích. V pohledech malých holčičích Zpětných zrcátek je úžas a pocit, že hrají ve filmu, Staré Zpětné zrcátko trpělivě odpovídá na fontánu otázek – vždyť přece otec ví vše – až do chvíle, kdy rodina stojí v úžasu před stánkem s ovocem a zeleninou. A Zpětné zrcátko ve svých pětačtyřiceti letech existence zjišťuje, že u třetiny vystavených plodů přírody nezná jejich jméno, chuť ani způsob úpravy před konzumací. Zmrazí ho to a klesá do hanby nevědomosti. „Jak to, že to nevíš? Jak to, že to tu mají?“ žasnou malá Zpětná zrcátka. „Protože u nás byli komunisti! A protože tady nebyli!“ vyhrkne Zpětné zrcátko jediný argument na omluvu nevědomosti. Vánoční retro, které nechci znovu zažít.
Kašpar Zeman
Šéf Pirátů Ivan Bartoš požádal koncem června Miloše Zemana o schůzku, aby s ním probral aktuální politickou krizi. Zeman Bartošovi nabídl termín v druhé polovině srpna, tedy téměř za dva měsíce! Zdání, že Miloš Zeman je zaneprázdněn, vyloučil poslanec Stanislav Polčák informací, že Zeman není zaneprázdněn, ale že je kašpar.
Spravedlnost a státní orgány jsou v naší zemi jako jeden muž a s nikým se nemazlí. Kancléř Vratislav Mynář dostal za černou stavbu rybníka pokutu 50 000 Kč a za pouštění hnusů a odpadu tamtéž pokutu 40 000 Kč. Druhý černý rybník našeho Jakuba Krčína orgány neřešily, stejně jako čerpání veřejného vodního zdroje na zasněžování soukromé sjezdovky bez bezpečnostní prověrky. Zdá se, že za ty prachy se už vyplatí načerno postavit i přehradu, ale rezolutní zákrok správních orgánů prý vyděsil k smrti všechny vodníky v povodí.
Vážně mu to projde? Když byznys načerno v tichosti kryje město – znějí titulky k reportáži novináře Josefa Klímy, v níž jde o případ černé stavby, kterou si uprostřed přírody postavil podnikatel, kterému se raději všichni klidí z cesty. Na ruku mu jde i vedení města poblíž idylického místa a komplexu s rybníky. Pozoruhodný na areálu není jen fakt, že je postavený komplet načerno, bez stavebního povolení, ale zejména to, že se dosud jaksi nenašla síla a vůle donutit podnikatele k respektování zákonů. Pokud se laskavý čtenář domnívá, že jde o rybníky Vratislava Mynáře, pak se mýlí. Tam je vše v klidu! Tahle reportáž je z Tachova. Ale když to prošlo v Osvětimanech?
Poltergeist Ovčáček
Kancelář kancléře angažovala vlastního mluvčího poté, co se účty Jiřího Ovčáčka na Twitteru a Facebooku proměnily v lifestyle blog, kde si lidé vyměňují tipy na výlety a recepty. Nejvíc lajků má prý recept na lívanec Jiřího Ovčáčka. Zatím prý nenapadlo nikoho přidat do obsahu účtů i seznamku a prodej erotických pomůcek.
Evropským televizním trhem zábavy otřásla informace, že na obrazovky vstupuje Jiří Ovčáček. Odborníci z oblasti psychiatrie soudí, že Ovčáčkovo účinkování může způsobit převrat ve zkoumání jevu zvaného poltergeist, lomozící duch, který dosud nebyl nikdy vědecky doložen. Jeho poslední výskyt na našem území byl zaznamenán v rodinném domě v Bohučovicích u Opavy na přelomu let 1985 a 1986, kde se děly velmi podivné věci. Samy od sebe začaly v domě létat předměty, pohybovat se nábytek a hořet věci. V domě tehdy byl jen jedenáctiletý Tomáš Smolka se svým dědečkem. Nikomu se nechtělo věřit, že je něco takového možné, a chlapce tehdy zavřeli na psychiatrii.
Václav Klaus mladší sice zatím nikde neukradl pero, ale stran podfucků dělá panu otci na sociálních sítích čest. Po řadě lživých statistik a tvrzení se objevila na jeho účtu fotografie, kterou údajně pořídili Klausovi přátelé na dovolené. Mimo to, že je prokazatelně stažena z veřejně dostupné internetové fotobanky, musí to být podfuk už proto, že Václav Klaus mladší přece žádné přátele nemá!
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku,
váš Vladimír Mertlík
