Končí právní stát, řekl Zeman. Komouši řídí zahraniční politiku. Vepřové zdražuje, ale sviní je dost
Ve čtvrtek 19. září se v reakci na 4,5 procenta podpory ve volebních průzkumech KSČM objevil v MFDnes policejní udavač Pepek Vyskoč alias předseda komoušů Vojtěch Filip. Pod titulkem „Babišovi vysvětlím dějiny“ varoval premiéra za důrazného klepání prstem na stůl před jejich schůzkou. Už má řady věcí dost a vypadá to, že na brífinku oznámí výsledek schůzky souvětím: „Právě jsem se vrátil ze Strakovy akademie…“
Je proto čas připomenout předsedovi rudé gerontologické sekty pár faktů. Prvním je výhružka Miloše Zemana, kterou KSČM poslal při jmenování předsedy Vrchního soudu v Olomouci těmito slovy: „Různí novináři, různí pětiprocentní neúspěšní politici a tak dál se rozhodují, že oni budou říkat, jak má vypadat rozhodnutí státního zástupce nebo jak má vypadat rozhodnutí soudce. Podle mého názoru je to neobyčejná drzost, protože pokud nám bude tato skupina lidí, nekvalifikovaná skupina lidí, ne radit, ale naléhat – nebo dokonce diktovat, jak má vypadat rozhodnutí, pak končí právní stát a nastává vláda ulice. A to už tu jednou bylo v únoru 48 a já bych si velmi přál, abychom se toho nedožili rovněž znova!“
A pak, že to nejde! Jako by Zpětnému zrcátku z duše mluvil. Snad bude mít Pepek Vyskoč tolik filipa, aby si jeho slova vzal k srdci. Nějak se ale soudruzi nemohou shodnout na hodnocení událostí, neboť to, před čím Zeman varuje – ač jinak pro to dělá, co může – nazval Filip „masivním vystoupením lidu proti tehdejšímu zmatku ve společnosti, které bylo v souladu s ústavou“.
Zlatá slova, někteří zmatkovali až tak, že bylo třeba je v souladu s Ústavou pověsit či postřílet! Soudruh také odmítá nazývat vstup vojsk Varšavské smlouvy do země v roce 1968 „vpádem“, neboť podle něj šlo jen o „realizaci tehdy platných mezinárodních smluv“. A má zase pravdu! Stejný případ je integrace Sárska do Třetí říše za přispění Wehrmachtu 1935, záchrana sudetských Němců v ČSR 1938, přijetí Rakouska do rodiny německých národů v témže roce či ČSR do ochrany Vůdce 15. března 1939. Nesmíme však v těchto věcech upřít historické zásluhy Sovětskému svazu, který byl Třetí říši příkladem už 1917 až 1921 v kavkazské oblasti či na Ukrajině, kde byla pomoc Rudé armády podpořena i vyvoláním hladomoru. Připomeňme i přátelské vstupy Rudé armády do Litvy, Estonska, Lotyšska i do Finska 1940. Úspěch mírové politiky SSSR a bolševiků je proto dodnes součástí jejich tradiční diplomacie v Osetii, Abcházii, Gruzii, Moldavsku i na východní Ukrajině a Krymu.
Komouši už řídí i zahraniční politiku
Zřejmě proto, aby to všechno našli na mapě a pobrali, vzal si po zahájení schůze Poslanecké sněmovny slovo předseda klubu komoušů Pavel Kováčik a oznámil, že si berou přestávku na poradu. „Při zahájení schůze došlo k situaci, kterou poslanecký klub KSČM nemůže nechat ležet bez povšimnutí. Od pana kolegy Dolínka došlo k útoku na svobodu slova pana místopředsedy Filipa, předsedy ÚV KSČM, a její klub se musí k tomuto problému nějakým způsobem postavit,“ oznámil Kováčik a odešel. Vzhledem k tomu, že po poradě o poradě nepadlo ani slovo, není zatím jasné, co se komu a jakým způsobem postavilo.
„Komunistická strana Čech a Moravy nesouhlasí s rozhodnutím zastupitelstva městské části Praha 6 ze dne 12. září letošního roku o přemístění sochy maršála Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva,“ oznámil vzápětí v sobotním stanovisku strany. „KSČM na základě historických faktických událostí žádá, aby se vláda, ministerstva obrany a zahraničních věcí zasadily o zachování sochy maršála Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva na náměstí Interbrigády v Praze 6. Pro KSČM je rovněž nepřijatelná pozice ministerstev obrany a zahraničí, která v tomto sporu nedokážou hájit historickou skutečnost a pouští se do spekulativních úvah, kdo hlavní město Prahu vlastně osvobodil a přinesl rozhodující podíl na osvobození celého Československa,“ uvedli komouši. Tak komouši už řídí i zahraniční politiku, no vida!
Krátká paměť pana Dolínka
Ztroskotanci a samozvanci z řad imperialistických agentů a jejich zaprodanců však zřejmě otrávili jedem duši mladého socana, který prohlédl poté, co ztratil předešlou funkci. Je nějaký cimprlich, ten Dolínek, když útočí slovy: „K mé osobní lítosti už téměř neřešíme, že v nejvyšších ústavních funkcích nás zastupují lidé s minulostí agentů zpravodajských služeb či tajné státní bezpečnosti komunistického režimu. Co je moc, je ale moc!“ řekl v narážce na Pepka Vyskoče, registrovaného a placeného agenta StB. Fajn, jen si měl socan Dolínek všimnout, že to platilo i v minulém volebním období. Ale lepší pozdě než nikdy! „Mě zvedá ze židle, když se dozvím, že někdo lže a vyvolává nenávist kvůli koncentračnímu táboru v Letech. Tvrdit, že vepřové zdražilo kvůli uctění památky romského holokaustu, je lež. A nejenom lež, je to zlo neslučitelné s druhým nejvyšším funkcionářem této ctěné Poslanecké sněmovny,“ opřel se Dolínek do Filipa také za výrok, jak se zvýšila cena vepřového kvůli odprodeji vepřína v Letech v místech, kde byl koncentrační tábor pro Romy.
Ano, odpovídá Zpětné zrcátko, je to zlo, ale je slučitelné i s druhým nejvyšším funkcionářem naší ctěné Poslanecké sněmovny. Proč? Protože je to komouš a protože to tak v posledních třiceti letech hlavně socani zařídili. Budíček! Vždyť Filip jen bojuje za právo pracujících na vepřové, když říká: „Připomínám všem, kteří se rozčilují nad stále se zvyšující cenou vepřového masa, že vláda vedená Bohuslavem Sobotkou vykoupila vysoce efektivní podnik v Letech za půl miliardy a uzavřela ho bez náhrady a snížila tak produkci českého vepřového pod 30 procent naší spotřeby. To byl zločin!“ Blahopřejeme, soudruzi, Eichmann a Heydrich by to lépe neřekli! Zpětné zrcátko neví, zda mají pravdu ekonomové, kteří označili Filipova slova za nesmysl, protože podle nich vykoupení vepřína nemělo na cenu vepřového žádný vliv, nebo zda má pravdu soudruh. Každopádně Filipova slova a myšlenky přivedly Zpětné zrcátko na myšlenku, že je možná méně vepřového, ale sviní je stále dost.
Rakovinový nádor zase napadá organismus společnosti
Připomeňme v té souvislosti, že ještě na začátku léta 1990 se komouši plížili ulicemi jak smrad a jejich představitelé zasaženi jim dosud neznámou chorobou conscientia mala – špatným svědomím – i předpíráni strachy z odvety předešlých obětí páchali sebevraždy. Poté, co zjistili, že i tentokrát jsou zbraněmi českých revolucionářů jen dechovky v ulicích a trikolory na klopách, otrnulo jim. Ti schopnější a chytřejší jak filcky vyskákali z vymrzlých trenclí milicionářů do hřejivých kožichů nových stran a začali řídit podniky, které ukradli už jednou – v roce 1948. Ti blbější nedokázali ani to a zůstali v partaji, která má sesterské organizace už jen na Kubě, v Severní Koreji a Venezuele. Ani přejmenovat ji nedokázali! Stačila pouhá jedna generace, aby se jak špatně vyříznutý rezistentní rakovinový nádor vrátili, a znovu zkouší napadnout organismus společnosti, oslabený šedesáti lety působení jedu závisti a nenávisti. Snižuje se jejich četnost, ale nikoliv agresivita a neuvěřitelná drzost. Můj přítel Krištůfek se diví, že nenašli sebereflexi k omluvě. Jak by mohli, najde snad sebereflexi k omluvě klíště, pijavice, veš, štěnice? Omluvili se snad někdy členové SS a Einsatzkommand?
Zatím se věci mají tak, že komouš Filip může z projevu jejich zakladatele a masového vraha uvést jen remake: „Právě jsem se vrátil z blázince. Pan primář všechny mé návrhy, jak jsem mu je předložil – přijal!“
Bylo by ale omylem, brát za nadbytečné to, že věnuji celé Zpětné zrcátko jedné existenci. Ruština má kouzelné slovo, pod nějž se dají shrnout všechny dřívější i nynější funkce soudruha Vojtěcha Filipa: Svoloč! Proto stojí za to na ně nezapomínat. Však oni také nezapomněli. A hlavně nám neodpustili. Lhostejno, v jakém sáčku nastrojeni.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
