Poučení z krizového vývoje v roce 2019: S komunisty opravdu nejde žít, soudruhu Kojzare
Dokud se Zpětné zrcátko drželo zásad duševní hygieny a vyhýbalo se konzumaci toxických tiskovin a jejich online verzí, netušilo, co legrace může zažít, pokud ono pravidlo poruší. K pobavení a komentářům mu stačilo sledování salonních rudých baronů z ulice Politických vězňů. Při psaní posledního textu proniklo Zpětné zrcátko do hájemství lidí žijících mentálně v zemi „Kde zítra znamená včera“ a nemohlo oči odtrhnout. Silnou kávou je on-line deník Haló noviny prodávaný za pouhých 7 korun, ačkoliv jde o tiskovinu za všechny prachy. Zvláště to platí, jde-li o díla matadora ideologické nenávisti Jaroslava Kojzara, mimo jiné autora legendárního manifestu Rudého Práva Ztroskotanci a samozvanci, který odstartoval masakrální kampaň proti signatářům Charty 77 a zároveň je i uvedl v zaslouženou veřejnou známost.
Nyní soudruh Kojzar rozvířil stojaté vody žabáku současného komoušského vedení a řekl si o kandidaturu na funkci předsedy klubu Rudých strejdů svými texty mířícími na výročí listopadu 89. Patří k nim i sžíravá kritika pořadu České televize Máte slovo moderátorky a redaktorky Michaely Jílkové. Kojzarův text je spíš než sondou pořadu pohledem do nitra starého stalinisty, který potvrzuje, že starého psa novým kouskům – natož myšlení – nenaučíš.
Pořad patří v Kojzarovic domácnosti k oblíbeným. Není divu! Jde o civilizovanější verzi proslulého Kotle, televizní verze internetových diskuzí, v nichž vítězí větší obscénnost, co nejširší repertoár nadávek a urážek a hlavně křik. Pro diváky páně Kojzarovy letory je atraktivní tím, že v této pavlačové tribuně často vystupují zarudlí či nahnědlí diskutéři s rozhledem krtka.
„Šlo o pořad ,k popukání‘,“ píše soudruh Kojzar: „Už oblečení moderátorky vyvolávalo předzvěst překvapivých očekávání. Byla totiž celá v černém. Že by šlo o nějaký smutek, mohli jsme se ptát. Při tom mělo jít o diskusi souvztažnou k dnešku a k 17. listopadu. Všichni by se přece měli radovat, i oděv by měl k tomu navádět.“
Je pravdou, že kostýmy žensky přitažlivé Michaely Jílkové často patří spíš na Fashion Week Prague než do politické debaty v úrovni hospodské rvačky z Ladova obrázku. Pokud se ale soudruh Kojzar domnívá, že v černém se chodí jen hřbitov, mýlí se. Uniklo mu, že už dávno skončila doba, kdy slova společnost či ples byla vulgaritou a kdy vhodným úborem do Národního divadla byly montérky, případně rozhalená svazácká košile a stejně upravené kalhoty.
Proč se nikdo nezeptá, proč bylo líp?
Soudruh Kojzar v souvislosti s tématem pořadu cituje výzkum, v němž: „... starší občané pamatující dobu před listopadem se z jedné třetiny vyjádřili, že před tímto datem bylo líp.“ Není důvod o poctivosti průzkumu pochybovat, ale není také pravdou, že proto: „… v mnoha komentářích, nejen České televize, zaznívá snaha ponížit minulost a povýšit dnešek.“ Zmíněný průzkum má totiž zásadní chybu v tom, že se nikdo respondentů nezeptal, v čem bylo líp. Je známo, že i mnoho let po válce se poměrně velká množina Němců vyjadřovala o éře nacismu jako o době, která Německu vrátila čest, a to se vydalo na cestu prosperity. Dnes ovšem víme, za jakou cenu!
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
