Projevy našich státníků přinesly očekávanou nudu. Zeman pouze zapomněl na tradiční Claudii Schiffer
Jak Zpětné zrcátko předpokládalo, minulé dny byly přehlídkou komentářů a úvah nad obsahem projevů našich představitelů. V hluboké víře ve vlastní moudrost zazněla z úst prezidenta, předsedů Poslanecké sněmovny i Senátu a premiéra slova, která měla vzbudit dojem, že tryskají z jejich srdcí, jak z černocha blues. Obsah projevů se – až na malé výjimky – dal přitom shrnout do věty: „Sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten tu ryje.“
Zpětné zrcátko to vrátilo do doby, kdy žilo ve světě hudebníků, světě různorodém a lidsky pestrém. I mezi rockovými virtuózy jsou chytří i chytráci, moudří, kteří mlčí, i takoví, co mlčí, aby vypadali moudře. Limitovanou částí jsou ti s nelimitovanou potřebou mluvit ke všemu a na vše mít názor, aniž by měli ponětí, o čem je řeč. Jejich řeč vždy obvykle – bez ohledu na téma – začínala větou: „Tak o tomhle náhodou něco vím!“ případně: „Tak o tomhle mám doma (mezerou mezi palcem a ukazovákem zároveň ukázali tloušťku) takovouhle knížku!“ Jedinou možnost eliminace těchto projevů ukázal otec jistého kytaristy, projevy neomylnosti a vševědoucna pověstného, když syna veřejně okřikl: „Kolikrát jsem ti říkal, Tondo, že vždycky, když chceš něco říct, tak mlč!“
Kde je lidu jasno, není projevů třeba
Stejně jako Tondovi spoluhráči jeho moudrostem, jsou často odsouzeni naslouchat výtryskům prozření svých představitelů občané řady zemí demokratické společnosti. Řeč státníka – v jeho očích – je řečí lidu a státník jeho ztělesněním. Proto například bývá obsah termínu státní recepce definován jako neomezeně bohapustá žranice, na níž lid konzumuje plody své práce ústy svých demokraticky zvolených představitelů. Proto i jejich projevy jsou vyjádřením stavu země a společnosti bez ohledu na to, jak vzdálená je skutečnost a co si společnost sama myslí.
Vánoční či novoroční projevy jsou tradičně v těchto zemích samy tradicí a mají v lidu vyvolat pocit bezpečí, úspěchů a prosperity současné vlády. Tento zvyk se obvykle netýká zemí, v nichž je lidu jasno. Slyšel snad někdo, že by vánoční či novoroční poselství pronesl k lidu Pol Pot, Kim Čong-un či Idi Amin, Jeho veličenstvo doživotní prezident, polní maršál Al Hadži doktor Idi Amin, pán všeho tvorstva na souši i ve vodě, přemožitel Britského impéria v celé Africe a především v Ugandě? I bez vánočního poselství věděli obrýlení Kambodžané, že za nošení brýlí budou v lepším případě mučeni v koncentračních lágrech, ti se silnějšími dioptriemi rovnou ubiti. Že vůdce je božský, země vzkvétá a součástí přírody je místní blahobyt, ví v těchto zemích každý. Kdo bude žalářován, utlučen či sežrán, mají na starost jiné instituce, stejně jako pokyny pro příští období. Je tomu tak i v případě Severní Koreje, kde bylo občanům až do odvolání zakázáno cestovat, ženit se, ale zároveň i umírat a nechávat se pohřbít, protože by se nemohli plně soustředit na radost z toho, že Strana má po letech sraz. Vláda nechává na lidu, jak nařízení vůdce Kima uvádět do života, a zvýšila dokonce i limit povoleného sběru kořínků na obyvatele. Tuto odbočku považuje Zpětné zrcátko za důležitou pro připomenutí, že zmíněné režimy patřily k velkým přátelům našich komoušů a není to tak dávno, co soudruh Filip se svou partou Severní Koreu za účelem poučení navštívil.
Moudro dne: Slunce někdy svítí a někdy nesvítí
V českých luzích a hájích tradici projevů státníků zahájil TGM bez toho, že by v nich měl potřebu nahradit statistický úřad výčtem úspěchů. Smyslem bylo vyslovit spíš to, co prezidenta trápilo v rovině duchovní, a to, co by mohl národ na sobě spravit. Pozdější kecy zastupujících říšských protektorů během čtyřicetileté rudé okupace už přinášely jen výčet úspěchů, které nikdo neviděl, vyhlašovaly boj o zrno, předháněly kapitalismus v produkci ingotů železa na obyvatele, odmítaly měnovou reformu, která vzápětí přišla, a slibovaly „maso vbrzku“, které nikdy nepřišlo. Až Václav Havel dal 1. ledna 1990 prezidentským projevům znovu duchovní a morální smysl s obsahem pravdy. Jaký smysl měly projevy těchto dnů, bude zřejmě úkolem pro vykladače z ruky či autory horoskopů.
Na projevu Miloše Zemana bylo výjimečné snad jen to, že zvlášť nikoho neurazil, ale nepodléhejme ještě radosti. Možná si vzhledem k svému stále se lepšícímu zdraví jen nedokázal na nikoho vzpomenout. Byli jsme ale ochuzeni o jeho velkou srandu s Claudií Schiffer, které se prezident pokaždé znovu nezřízeně směje. Že to neznáte? „To takhle přijdou Klaus a Zeman do pekla. První předstoupí před Satana Klaus. Hodně jsi hřešil, Václave, pohleď na tuto ženštinu, páchnoucí, tlustou, s osmi bradavicemi a třemi bradami! Teď si tě odvede a navěky spolu budete kopulovat. Pak jde na řadu Claudia Schiffer. Hodně si hřešila, Claudie, pohleď tady na Miloše Zemana...“ No, není to k popukání? Všude se tomu smáli, všude. A pokaždé znova. Přesto se v řeči Miloše Zemana objevily pozoruhodné termíny a postřehy: „…vítejte v úspěšné zemi… kde je relativně klesající a poměrně nízký státní dluh…“. Překvapení pro ty, kteří se domnívali, že dluh – a nejen ten – klesá nebo stoupá bez relativity! Velmi zásadní byla také Zemanova zpráva o tom, že před tisíci lety přišla malá doba ledová, což bývala za školní docházky Zpětného zrcátka věc školních osnov čtvrté třídy. „Šokující“ je i informace stran obnovitelných zdrojů, kdy prezident prozradil, že si musíme uvědomit, že jde o zdroje nestabilní, protože „slunce někdy svítí a někdy nesvítí, vítr někdy fouká a někdy nefouká…!“ A na to se napijem!
„... Povšiml jsem si rovněž demonstrací v Praze, jejichž účastníci vyžadovali demisi ministerského předsedy. Na to se dá odpovědět velice stručně. V parlamentní demokracii, kterou jsme a budeme, premiéři přicházejí a odcházejí na základě výsledku svobodných voleb.“ Je třeba připomenout prezidentovi, že někdy premiéři i prezidenti odcházejí dřív – pokud porušují ústavu nebo zákony. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by mimo jiné dnes prezident prezidentem.
Miloš Zeman nezapomněl citovat i tentokrát TGM: „Chtěl bych vám všem popřát, abyste i nadále byli svobodnými osobnostmi, které si vytvářejí svůj vlastní názor a nenechají se nikým manipulovat.“ Fajn! Tak na příští Letné nashledanou, pane prezidente. Budete vítán! Jinak dál už to bylo jen výše zmíněné: „Sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten tu ryje.“
Je Babiš mistrem Cimrmanových slepých uliček?
Ještě větší nuda byl předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček, který se ukázal spíš coby PR mluvčí hnutí ANO a šéfa Babiše. Stran jeho kritiky demonstrací lze pana předsedu odkázat na výše uvedenou poznámku Zpětného zrcátka u téhož tématu v podání Miloše Zemana. V rámci Vondráčkových rock show na pultíku Parlamentu také možná zaniklo, že oznámit podezření z trestného činu zneužití peněz EU není udáním do Bruselu, ale povinností občana ČR i EU. Udávání totiž probíhá a vypadá úplně jinak. Na to se předseda Poslanecké sněmovny Vondráček může zeptat některých místopředsedů. Ale koneckonců nemusí chodit zas tak daleko... Je totiž jedno, zda se za názor udává až do Moskvy, nebo jen na Letnou, jak bývalo zvykem.
Nejsouvislejší řeč vedl předseda Senátu Jaroslav Kubera, díky tomu, že žije s oběma chodidly na zemi a ze skříně mu nepadá rudý kostlivec. Zábavné bylo, že při své razantní obraně životního prostředí a klimatu zamořil okolí nejméně osmdesáti cigaretami.
Andrej Babiš našel novou polohu už v avizovaném – údajně šokujícím – projevu k 17. listopadu. Šokující je jen otočka, odpovídající trojitému Rittbergerovi, kterou provedl. Jeho PR oddělení se rozhodlo udělat z něj nejdřív zapáleného příznivce, nyní dokonce Havlova učedníka a následovníka. Může ale jít jen o jednu z Cimrmanových slepých uliček. Používání literárních vsuvek, příměrů a odkazů troskotá ve chvíli, kdy řečník není jejich autorem, nemá roli nastudovanou a umělost z jeho projevu pak ční jak vystoupení dřevěné marionety. Těžké je pro něj havlovsky střídavé tempo, frázování projevu a intonace. Řečník není dramatik, aby si uměl text představit na scéně. Rada zdarma – pomáhá učit se text čtením nahlas! Jde o Babišovu reakci na Letnou a jeho snahu získat část elektorátu z Letné.
Nejzábavnější byla pasáž o investičním plánu až pro 11 milionů lidí, protože premiér nechce, aby náš národ vymíral, a kdyby mohl, využil by k tomu i svou kouzelnou hůlku… A tak to má být – osobní iniciativa, základ úspěchu! Pokud by se prý premiérovy plány proměnily ve skutečnost hned, byli bychom druhým Švýcarskem. Z logiky věci vyplývá, že by se mezitím museli Švýcaři vrátit na stromy a do jeskyní, aby se přestali vyvíjet. A dál už: „Sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten tu ryje.“
Význam zmíněných vystoupení potvrdil v diskuzi o projevech na ČT 24 nositel ceny Žvanil roku Tomio Okamura, z nějž vylezlo, že mimo prezidentova projevu ostatní neslyšel ani nečetl. To bude koaliční partner!
A to je vše, co jsem dnes viděl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
