Babišovy sliby a projev v sanskrtu, Zemanova cukrovka a Hřib zachraňující Prahu před zničením
Událostí minulých dnů se sešlo v českém éteru hned několik a všechny byly dílem verbálních kreací našich vůdců. Koh-i-noorem mezi démanty byla ovšem premiérova odpověď na poslaneckou interpelaci ohledně nedostatku mateřských škol. Autorka přepisu premiérovy řeči byla zprvu zadržena a hospitalizována v psychiatrickém ústavu, ale po ověření správnosti textu naopak odeslána na rehabilitační lázeňský pobyt. Národní ústav duševního zdraví vydal varování, že seznámení s premiérovou řečí je možné jen na vlastní nebezpečí. Preference hnutí ANO po zveřejnění textu prudce stouply, zvláště ve volebních obvodech Praha-Bohnice a Dobřany. Jak dokazuje níže připojený přepis, pochybnosti, zda „bude líp“, zůstávají. Není jisté, na čem premiér ujíždí, ale „matroš to musí bejt slušnej“, posuďte sami.
„… Školky tam chybí, protože jsme téměř je vyřešili. A já když jsem vyzval lidi, tak jsem dostal z té Ostravy, tam se to nepovedlo, myslím starosta Letohradu mi psal. Osm a půl miliardy jsme tam transferovali z evropských peněz. Řešíme ty skupiny. Vaše kolegyně mě tady interpelovala, tak školky tam nejsou, to by byl potom samozřejmě seznam tisíců... Jak vznikl ten seznam? No, ten seznam vznikl tak, že jsme oslovili… všechny resorty to daly, všechny naše státní organizační, hejtmani, oslovili jsme primátory, a kdo nám to nahlásil, tak jsme to tam dali a samozřejmě já jsem rád, že jednotliví ti účastníci s tím pracují. Takže teď jsme otvírali, tedy začínáme stavět ten Baťův kanál, tak tam mají za 1,9 miliardy do roku 2030. Primátor Prostějova mi říká: Není tam oprava zimního stadionu za 168 milionů. Někteří protestovali, že to tam mají, no tak to dáme pryč. To přece není problém. Ale toto není, toto je nástroj na to teď konkrétně, abychom připravovali rozpočet roku 2021. Dneska jsem byl ráno v Litvínově. Chtějí do stadionu 555 milionů. Tak jsme se domluvili, že by majitel, Unipetrol, mohl dát stovku, primátorka nebo starostka stovku, kraj dvě stovky a stát možná stopade. Ano? A těch stopade potom já musím dostat do rozpočtu. A pokud pan hejtman Čunek bude stavět nemocnici, asi ji tady má, no tak si ji postaví. Takže to je pracovní nástroj a sumář a potenciál naší země, protože zkrátka jednotliví ministři o tom ani nevěděli, co tam mají. Nevěděli. Ano? Usnesení vlády 2002, rekonstrukce zámku Litomyšl. A co jako? No nic! Pokud to ten ministr nenarve do rozpočtu, tak tam není. Takže ty podklady dávali všichni a s tím se bude pracovat, bude se to měnit, a pokud samozřejmě někteří protestují, že tam něco je, tak to dáme pryč. Takže to není zákon. To je vlastně potenciál naší země a já myslím, že je to dobře a že s tím pracují ti primátoři, hejtmani. A teď já samozřejmě s tím pracuji, hlavně se věnuji nemocnicím, protože jde o to cash flow.“
„S jakými poznatky se, soudruhu ministře, vracíte z Moskvy?“ ptal se redaktor Rudého práva prof. Zdeňka Nejedlého po příletu vládní delegace.
„Z Moskvy…?“ udiveně opáčil ministr v pokročilém stavu stařecké demence.
„Z Moskvy…? Moskva… to je krásné město!“ bliklo náhle světlo na konci tunelu. „Tam jsem také byl... Tam bojovali sovětští vojáci s Němci… Němci…?“ znejistěl profesor Nejedlý, ale nevzdal se. „…Němci… Němcová… Havlíček… Borovský a jiní… a jiní…?“ ztratil se znovu v houští myšlenek, aby se jeho tvář po chvíli rozzářila.
„…jiní… jíní, jmelí,“ chytil se soudruh „… a vánoční stromeček… kapr… ryba… Ryba, Dobiáš, Jeremiáš… Ti všichni se dostanou na stůl našeho pracujícího člověka!“ dokončil ministr řeč. Inu, jak vidět, nic na světě se nemění, jen kostýmy a kulisy.
V Bílém domě s prsty za zády křížem
Málokdy se premiér Babiš ale bavil tak, jako při rozhovoru o dodržení slibu, který dal během návštěvy u prezidenta Trumpa v Bílém domě. Slib se týkal postupného zvyšování nákladů na výzbroj naší armády až do výše smluvně závazných 2 procent HDP. „Tak my jsme to samozřejmě přislíbili…“ trousil rozpačitě premiér, „Ale vytesáno do kamene to asi jako…“ rozesmál se lišácky. „Jediná jistota, jediný byznys, který funguje… bohužel… je asi to, že jednou všichni umřeme…“ popadal se smíchy za břicho. „Samozřejmě jsme se zavázali, je to i trošku možná absurdní,“ smíchy se zalykal Andrej Babiš, „říct si v rámci NATO, proč vlastně všichni tolik zbrojíme.“
No, řekněte sami, není to k popukání? Jen na připomínku – před třemi měsíci premiér řekl: „Žijeme ve světě, ve kterém musíme zbrojit, a to masivně. Musíme nabírat vojáky.“ A minulý měsíc napsal v Lidových novinách: „Slíbili jsme našim partnerům v NATO, že v roce 2024 dáme na obranu dvě procenta HDP, a to taky splníme. Bohužel, musíme zbrojit, svět takhle funguje.“ Zřejmě však při těchto výrocích i slibu v Bílém domě měl za zády prsty křížem, a to přece každý od malička ví, že přísaha neplatí! Není nad to, být konzistentní! Není nad to, být spolehlivý. Sliby se mají plnit nejen o Vánocích.
Prezidentova cukrovka se povalovala v tramvaji
Pozadu nezůstal ani pan prezident, který našel nového ostrého hocha investigativní žurnalistiky Luboše Xavera Veselého. Jejich první rozhovor je vzorem interview, které se nevyhýbá palčivým otázkám i nekorektním tématům. Prezident s Xaverem řešil hlavně lifestylová témata. Uvedl, že poslední skleničku vína večer si dává s ochrankou. Ale málo, dodal prezident. Vzpomínal i na mládí a matku, která mu jako učitelka dávala vařečkou na zadek. Ale málo, dodává Zpětné zrcátko!
Zdůraznil odlišnost od jednoho ze svých předchůdců – jistého Havla – a zdůraznil, že on – Zeman – své ochrance neutíká. Chce-li jít do hospody, vezme její členy s sebou a koupí jim pivo. Pominul přitom skutečnost, že pokud by chtěl svým bodyguardům utéci, museli by oni v první řadě vzít (jeho) nohy na (svá) ramena. Nezapomněl uklidnit národ také stran svého zdraví, když poznamenal: „V době, kdy jsem měl cukrovku, jsem začal jíst sladká jídla. A pár hlupáků se mi posmívalo, že léčím cukrovku požíváním sladkých jídel. Mohu vám sdělit výsledek – poslední měření cukru 5,3 a přitom hranice mezi cukrovkou a necukrovkou je šest. Cokoliv je pod ní, není cukrovka!“ potvrdil prezident medicínský zázrak ležící jen těsně za Ježíšovým zmrtvýchvstáním. Jeho tvrzení potvrdila vzápětí zpráva Dopravního podniku o výčtu ztracených věcí v MHD. Mezi nejčastěji ztrácenými věcmi, kterými jsou zdravotní pomůcky – zubní protézy, rovnátka, berle, hole, naslouchátka, glukometry – byla i prezidentova ztracená cukrovka. Kancléř Vratislav Mynář v souladu s úrovní své bezpečnostní prověrky momentálně s pracovníky podniku Ztráty a nálezy zkoumá i zbývající ztracené předměty, zda některé také nepatří do výbavy prezidenta.
Prahu nedáme, radši ji zbouráme
Jiný z českých státníků, Ladislav Jakl, bývalý tajemník prezidenta Václava Klause, je více mužem činu než pouhých slov. Důkazem je i pokuta 1000 korun za rvačku, kterou vyvolal v metru. Blahopřejeme! Jakl na Hrad!
Primátor Hřib se vyznamenal v rozhovoru pro ČT, v němž informoval veřejnost, že se rozhodl zachránit Prahu před zničením zákazem pronájmu bytů v soukromém vlastnictví. Jeho řeč se hemžila výrazy: zakážeme, nedovolíme, doporučujeme, nepovolíme. Svazácké velení města je totiž přesvědčeno, že do Prahy jezdí turisté hlavně proto, aby mohli bydlet v systému Airbnb. Možnost tohoto ubytování bude proto magistrátem limitována a trvale snižována. Jakmile bude podle primátora optimální – nulová – bude zaveden stejný proces i na služby hotelového průmyslu a každý hotel bude limitován počtem turistů, které smí ubytovat. Welcome to Prague! My Prahu nedáme, radši ji zbouráme!
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
