Češi samoživitelkám většinou fandí, litují je, někdy jim ale vyčítají, že se málo snažily
Česká společnost je poměrně otevřená a nelpí příliš na tradičních genderových vzorcích. Pouze 12 % populace tvrdí, že víc práce kolem dětí má zastat žena, zatímco na muži je finanční zajištění chodu rodiny. Na matky samoživitelky je ale často nahlíženo jako na chudinky, které přežívají z ruky do pusy.
Na tom, že se samoživitelky obvykle dostanou mimo svou komfortní zónu, se podle nejnovějšího výzkumu Agentury Behavio shodne nadpoloviční většina české populace. Necelá pětina potom hodnotí jejich ekonomickou situaci slovy "vychází tak akorát". Prakticky nikdo jejich životní okolnosti nevnímá jako pohodlné, zároveň ale jen pár procent lidí míří opačným směrem a očekává zadluženost.
Realita, kterou popisují ty, kterých se tato problematika přímo týká, vypadá ještě trochu jinak. 47 % z nich hlásí, že vychází s financemi tak akorát, z ruky do úst prý žije 24 % z nich, ovšem zadlužených je víc než dvojnásobný počet oproti odhadu společnosti.
Matky, respekt!
Podle dostupných dat skoro polovina Čechů matky samoživitelky nebo otce samoživitele plně respektuje. Panuje ale také jistá obava, že převažující vliv jednoho z rodičů se může negativně odrazit na dětech.
Fakt že většina samostatně pečujících rodičů si svůj stav vybrala jen jako menší zlo, je přitom neoddiskutovatelný.
“Svázal mě kabelem, já se bránila, on mě povalil na zem, klečel mi na hrudníku, jednou rukou mě škrtil a druhou dusil. Prý když mě nemůže mít on, tak nikdo jiný a ať se přiznám, koho mám. Pochopila jsem, že jediná moje šance na přežití je, říct mu, že ho miluji a že ho neopustím. Ve chvíli, kdy jeho útok zeslábl, jsem mu to řekla a on přestal. Pak jsem vůbec nevěděla, co mám dělat. Bála jsem se, že mě zabije, když od něj budu chtít nadále odejít. Tak jsem s ním zůstala,“ nastiňuje svůj neveselý příběh jedna z žen, která se zapojila do projektu Fandi mámám.
Ten funguje od roku 2016 a poskytuje materiální pomoc maminkám samoživitelkám a jejich dětem. Tyto ženy mají totiž obvykle nižší úroveň úspor, často komplikované pracovněprávní vztahy i sníženou schopnost pružně reagovat na změny.
Na startovní čáře
„Říkal, jak lituje toho, co mi provedl a že se polepší. Nějakou dobu to bylo skutečně lepší a já v naivním záchvatu štěstí přišla do jiného stavu. Vždycky jsem chtěla tři děti a myslela jsem si, že už bude naše manželství v pořádku. Ale nic se nezměnilo. Nakonec se mi od něj podařilo odejít ze dne na den díky pomoci rodičů. Když manžel jednou odešel z bytu, rychle jsme s tátou sbalili to nejdůležitější a nastěhovali se k mým rodičům. Bez nich bych od manžela nikdy neodešla. Dnes už jsme rozvedení, děti mám ve své péči a on si je bere jednou za 14 dní na víkend,“ uzavírá svůj příběh sedmatřicetiletá Lenka z Dobříše.
Maminky, které zůstaly na své děti samy, se ve většině případů za svoji situaci stydí a zažívají pocity méněcennosti. Často se obávají odsouzení ze strany veřejnosti. Právě projekt Fandi mámám se je snaží „nakopnout“ správným směrem a vrátit zpátky do alespoň trochu normálního života.
