Zemřel princ Philip. Celý život ve stínu Alžběty, přesto se zapsal do historie
Britský princ Philip, jehož život se dnes uzavřel ve věku 99 let, stál víc než sedm desetiletí po boku patrně nejznámější panovnice světa, britské královny Alžběty II. Celou tu dobu podporoval svou choť v její roli a zároveň si uprostřed přísných pravidel královského dvora zachovával svůj osobitý styl, pro který si jej královna kdysi vyvolila. Do vysokého věku byl stále vitální a aktivní, z veřejného života se stáhl teprve v roce 2017. Poslední dobou pobýval se svou chotí kvůli pandemii covidu-19 na hradě Windsor.
Také ho trápily zdravotní potíže. Od letošního února do března pobýval v londýnské nemocnici, kde se léčil s infekcí a po neupřesněném zákroku na srdci. Koncem roku 2011 byl hospitalizován kvůli voperování cévního implantátu, v roce 2013 podstoupil operaci břicha.
Na královském dvoře Philipa zpočátku příliš nevítali, protože nebyl "tak úplně prototyp anglického gentlemana". Alžbětu však nezvratně okouzlil jako mladý pohledný kadet svým šarmem, humorem a nezávislostí. Začali si spolu dopisovat, když bylo Alžbětě třináct a jemu osmnáct. Alžběta později prozradila, že šlo o lásku na první pohled.
Philip, princ řecký a dánský, se narodil 10. června 1921 ve vile na ostrově Korfu. Jeho babička z matčiny strany byla vnučkou britské královny Viktorie. Po vzpouře v Řecku v roce 1922 musela královská rodina s malým Philipem uprchnout do exilu. Nejdříve do Paříže, po rozchodu rodičů v roce 1930 býval Philip u sester provdaných v Německu nebo u příbuzných v Anglii.
Zde také začal chodit do školy; nikoli však na prestižní Eton, jako jeho vnuci, ale na Gordonstoun ve Skotsku, kam později poslal i svého syna Charlese. Na vysvědčení mu napsali, že je rozený vůdce se silnou vůlí a téměř bezmeznou ctižádostí. Poté navštěvoval královskou námořní akademii v Dartmouthu, kde se poprvé setkal se svou budoucí manželkou, tehdy mladičkou Alžbětou. Za druhé světové války povýšil až na námořního poručíka. Později se osvědčil u britského námořnictva: skvělou obsluhou lodního reflektoru pomohl potopit dvě italské lodě. Také spoluvelel vylodění na Sicílii.
Kvůli svatbě, kterou si Alžběta nakonec prosadila, Philip s již poangličtěnou verzí jména své matky Mountbatten konvertoval k anglikánům a vzdal se řecké i dánské koruny. Vzali se 20. listopadu 1947 ve Westminsterském opatství. V Británii se poté stal vévodou z Edinburghu, jeho královskou výsostí a britským princem.
Když v roce 1952 v Keni přivezl mladý námořník čerstvě provdané následnici britského trůnu Alžbětě zprávu, že je nyní královnou Británie, změnilo se mnoho i pro Philipa. Musel odejít od námořnictva, aby mohl svou ženu doprovázet při reprezentačních povinnostech doma i v zahraničí. Stal se patronem mnoha veřejně prospěšných organizací. Hlavně léta podporoval Světový fond na ochranu přírody (WWF).
S Alžbětou II. mají čtyři děti (Charles, Anna, Andrew a Edward) a osm vnoučat. Když se prince jednou v tisku ptali na příčinu úspěchu jejich manželství, prohlásil: "Královna je obdařena neobvykle velkou dávkou tolerance."
Philipovy vztahy s jeho dětmi byly složitější. Jeho nejstarší syn princ Charles v autorizované biografii Jonathana Dimblebyho naznačil, že ho v dětství otec často zastrašoval a že se bál jeho přísných pravidel i kousavého výsměchu. Na přísnosti byl založen i Philipův program na podporu dobrodružného ducha a sportovních výkonů mladých, kteří se musejí osvědčit i ve službě společnosti (Duke of Edinburgh Award Scheme). Princ také maloval a sbíral umění. Pověstným se stal také svým osobitým humorem, který se občas dostával až na hranici hrubosti.
V roce 1996 navštívil Philip s Alžbětou i Českou republiku a v roce 2009 se stal nejdéle "sloužícím" manželským partnerem v historii britských panovníků. Rovněž byl nejstarším partnerem vládnoucího monarchy.
V lednu 2019 měl autonehodu, po které se vzdal řidičského průkazu.
