První Češka, která si zazávodí na olympiádě. Lukostřelkyně Horáčková bojuje i za zesnulou maminku
Po dlouhých třinácti letech je česká lukostřelba zpátky na olympiádě. Třiadvacetiletá Marie Horáčková v Tokiu přidá do rodiny další účast na Hrách. V roce 2008 v Pekingu závodila její maminka Barbora, která před třemi lety podlehla rakovině v pouhých 49 letech. Na olympijské kolbiště letos vstoupí její dcera jako úplně první český sportovec - v pátek 23. července ve dvě hodiny ráno našeho času, ještě před tím, než večer na novém Olympijském stadionu zaplane oheň Her. Čeká ji 72 ran, výsledky jí pak v poli 64 závodnic určí místo pro vyřazovací boje.
V lukostřelbě se střílí z mety na 70 metrů vzdálený terč, jenž má v průměru 122 centimetrů. Barevně odlišená kola označují bodové kruhy. Bílá je pro jedničku a dvojku, žlutá pak pro devítku a desítku. Ta má v průměru jen 12,2 centimetru, což je velikost většího jablka. „V tréninku nestřílíme nic než žluté desítky, devítky. Před vrcholnou soutěží se snažíme střílet jenom desítky,“ vysvětluje Horáčková. „Vliv má vítr, když fouká od tří, čtyř metrů za sekundu. Když fouká u terče, na terčovišti jsou praporky, podle kterých se můžeme orientovat. Když prší, tak zákonitě padají šípy dolů. Musíme zaměřovat o maličko níž, o milimetr. Už jsme zažili i větry, kdy skoro padaly terčovnice. Někdy se míří i do bílé, aby to padalo do žluté.“
Její maminka, stejně jako další reprezentant Martin Bulíř, na olympiádě v Pekingu vypadli v prvním kole. Horáčková ale nemá malé cíle. Chce v soutěži vydržet až do posledního dne, v pátek 30. července se bude rozhodovat od osmifinále až po boje o medaile.
„V dnešní době se výkony všech posunuly na takovou úroveň, že je jedno, jestli jde první proti poslednímu,“ říká Horáčková. „Moje přání je projít dvě eliminační kola a vydržet až do finálového dne.“
