Ženské ragby v podání, které se feministkám nelíbí. A jak to vypadá naostro?
Když se řekne ženské ragby, mnoha mužům se vybaví spoře oděné slečinky válející se po sobě v lechtivých pózách. Profesionální ragbistka by jim ale za takovou dehonestující představu mohla klidně ukázat nějaký pořádně bolestivý zákrok ze svého repertoáru. Ragby je totiž ve skutečnosti sport tvrdých chlapů a ještě tvrdších žen.
Ragby má své kořeny až ve středověku, oficiálně se však jeho vznik datuje do 19. století do anglického městečka Rugby. Koncept si mimochodem „vypůjčili“ i na druhé straně Atlantského oceánu, kde je hra známa jako americký fotbal. Ačkoliv jde v podstatě o odnož ragby, dnes už je považováno za samostatný sport, který se nejen v USA těší velké popularitě. Souboj o olympiádu však nakonec to vyhrálo to původní, anglické v tzv. sedmičkové verzi (tedy sedm hráčů na každé straně).
Příležitost profesionálně závodit mají dnes i ženy, jejich cesta k tomuto sportu byla ale dosti trnitá. Veřejnost z počátku nebyla vůbec nakloněna jejich participaci na tak kontaktním sportu a dokonce kvůli tomu vznikaly nemalé nepokoje. Ragbistky se tak své zálibě mohly věnovat jen potají a o jejich počátcích se ani nedochovalo moc záznamů. Rozmach tohoto sportu začal až v 60. letech minulého století (tedy asi sto let po mužích), kdy se zformoval první dámský ragbyový svaz ve Velké Británii. První mezinárodní turnaj se konal v roce 1990 a v roce 2016 byly zařazeny rovnoprávně po boku mužů zpět do programu olympiády, kde ragby po více než 80 let absentovalo.
Profesionální ragbistky však vyhráno ještě úplně nemají. Ve světě i u nás se totiž občas objevuje tzv. sexy liga, která jejich opravdové úsilí poněkud degraduje a kazí jim image tvrdých žen, které si v ničem nezadají se svými mužskými protějšky. Ženy v této lize se však objevují zpravidla v bikinách a samotná hra tak nabízí i bez lechtivých póz spousty vzrušení, o čemž se můžete přesvědčit v galerii.
