Olympiáda jako tsunami: Olympijské hry se trefily do špatných nálad Japonců

Prohlášení japonského císaře Naruhita k zahájení olympiády v Tokiu vyšlo ve dvou jazykových verzích. V japonské chybí slovo „iwai“, které se používá pro oslavu, slavení. To použil i dědeček současného panovníka, císař Hirohito, v rámci olympiád v Tokiu v roce 1964 a v Sapporu o dvanáct let později. Ale i jeho otec Akihito k Naganu 1998. Místo slavení byl ale tentokrát použit výraz „kinen suru“, což se významově blíží slovu připomínání. Ovšem v anglické verzi pro svět zůstalo slovo „iwai“.

Už tento drobný posun naznačuje, že Japonci jsou v pohledu na olympiádu rozděleni a z původního nadšení zbyly spíše rozpaky a obavy.

Zákulisní hra

„Pokud hry způsobí větší nárůst nakažených nemocí covid-19 v Tokiu, mohlo by to poškodit integritu císařské rodiny. Což je to poslední, co si palác přeje. Císař se měl ­držet od olympiády dál. Měl se rozejít s tradicí a na slavnostním zahájení měl za něj učinit prohlášení premiér,“ říká k vypuštění slovíček v palácovém prohlášení profesor Jasuhiró Sakaue, který se na univerzitě Hitocubaši v Kunitači (město nedaleko Tokia) věnuje propojení sportu a politiky i jejím sociálním a společenským dopadům.

Jenže kdyby císař nepřišel na slavnostní zahájení, olympiáda by ve světě i v Japonsku dostala definitivní punc něčeho naprosto nevítaného a nemilého, něčeho, co se mělo úplně zrušit.