„Je něco hroznýho, když mámě musíte říct, že jí umřel syn, to se nedá popsat,“ říká generál Miroslav Hlaváč

Co jste dělal 11. září 2001, kdy teroristé zaútočili na Ameriku?

Byl jsem na misi SFOR v Bosně a Hercegovině. Zpravodajství CNN jsem sledoval na operační skupině velitelství divize. V první chvíli jsem si říkal, že běží nějaký film… Byl to šok.

Sedmého října 2001 začala operace Trvalá svoboda, na niž navázaly další vojenské mise. Vy jste od února do srpna 2011 v afghánském Lógaru v rámci operace ISAF velel 7. provinčnímu rekonstrukčnímu týmu.

Byla to náročná mise. Víte, že pokud něco v přípravě podceníte, může se vám to vymstít. Nesmíte opomenout sebemenší detail. I ten nejlepší výcvik vás však nepřipraví na vše, co může v takovéto operaci nastat.

Bylo těžké unést, že na vašem rozhodnutí závisejí životy ­druhých?

Tu odpovědnost musíte přijmout. Pořád se sám sebe člověk musí ptát, jestli udělal vše dobře. Při rozhodování a vydávání rozkazů jsem chtěl splnit úkol, ale zároveň jsem se snažil minimalizovat riziko pro jednotku. Za každým raněným a mrtvým vojákem totiž vidíte jeho rodinu… Někteří vojáci prahli po odznaku za bojový kontakt, jenže proto tam nebyli. Případnou touhu jednotlivců po dobrodružství musí velitel ukočírovat.

Zažil jste sám nějaký kritický moment?

Naše patrola, kde byli Američané, Afghánci a čeští vojáci, byla na odloučeném checkpointu takzvaně nastřelená. Nejednalo se o velký, komplexní útok, vyhlédli si nás dva osamocení útočníci. Naši koaliční partneři do prostoru, odkud na nás pálili, impulsívně nasypali „dvě tuny železa“. Češi, byli tam se mnou Chrudimáci, ­ovšem přesně dodrželi, co měli – provedli pozitivní identifikaci cíle, až pak stříleli. Já na ně byl tak ­hrdej! Na jejich profesionalitu.

Jak jste přistupovali k povstalcům, kteří na vás útočili?

Při studiu ve Spojených státech nám američtí veteráni říkali: „Nikdy nepodceňujte protivníka! Musíte ho respektovat.“ Vysloužilý plukovník, který jako poručík bojoval ve Vietnamu, mi říkal: „Podívej, my jsme ve své době považovali vietnamskou pěchotu za nejlepší na světě.“ Zdůrazňoval: „Vždycky si važ svého nepřítele. Snaž se uvažovat, co bys dělal, kdybys byl na jeho místě. Jinak ho podceníš – a on tě dostane. Jakmile si ho přestaneš vážit, je to pro tebe cesta do pekel.“ Když jsme se připravovali do operace v Afghánistánu, věděli jsme, že hlavní způsob povstaleckého boje je guerillové válčení.