Marie Versiniová: Byla ztělesněním nevinnosti s hlubokýma očima, do níž se lze tak nějak platonicky zamilovat
Nekonečná fronta před kinem, narvaný sál se zcela vydýchaným vzduchem, lidé sedící kdekoliv a jakkoliv, klidně na zemi v uličkách. A jedna ze vzpomínek, které určují dětství. Když si čtete na sociálních sítích reakce na smrt herečky Marie Versiniové, která zemřela 22. listopadu ve věku 81 let, je vám jasné, že byla součástí něčeho zcela výjimečného. Já to nezažil, ale podobný kult mě fascinuje.
Versiniová byla podle všeho ráda ženou jedné role, totiž Nšo-či, dcery náčelníka Apačů a sestry Vinnetoua ve stejnojmenném filmu z roku 1963. Pořádně se v něm objeví až v jeho druhé polovině, proto toho musí opravdu hodně stihnout: především se během dvou minut fatálně zamilovat do Old Shatterhanda, jejž Apačové zajali. „Lžeš, máš strach před smrtí a já ti věřila, že jsi muž!“ říká Nšo-či zraněnému muži, ale už v další scéně prohlašuje, že „když Old Shatterhand zemře, nechce žít ani ona“.
Do dokonale naivní západoněmecké nápodoby westernu podle díla Karla Maye však její hrdinka, jejíž jméno znamenalo Krásný den, zcela zapadala. Vedle Vinnetoua a Shatterhanda, stoických herojů, hraných Pierrem Bricem a Lexem Barkerem, kteří byli tak chrabří, až neměli žádnou mimiku, přinášela Versiniová jako jediná aspoň nějaké emoce.
Nepůsobila ani jako prvoplánový sexsymbol, byla spíš ztělesněním nevinnosti s hlubokýma očima, do níž se lze tak nějak po klukovsku platonicky zamilovat. I proto samozřejmě musela na konci filmu v náručí Old Shatterhanda zemřít, aby byla její úloha nedostupně čistého, ryzího symbolu něhy a lásky zpečetěna.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
