Doma mám schovaný fax od pana Svěráka, vzpomíná Dominik Hašek na zlaté Nagano
Málokterému brankáři se dostalo tolik pozornosti jako právě Dominiku Haškovi. Maskovanému muži s číslem 39 na zádech pomohla k nesmrtelnosti zimní olympiáda v Naganu, kde byl jedním z důležitých, ne-li nejdůležitějších hráčů reprezentačního týmu. Tehdejší prezident Václav Havel se dokonce obával o svůj post, protože fanoušci na Staroměstském náměstí chtěli na Hradě právě Dominátora.
„Jako malý jsem si nikdy nemyslel, že bych mohl jednou chytat za národní tým,“ vzpomíná po letech Dominik Hašek, který do československé nejvyšší hokejové ligy nakoukl jako šestnáctiletý jinoch. Následoval draft, v němž po něm sáhlo Chicago, tam ale pouze kryl záda zavedené jedničce. „Bylo to hrozné, dokonce jsem volal trenérovi, ať mě nechá jít,“ říká na adresu svých začátků muž, který fanouškům učaroval specifickým brankářským stylem.
Po dvou letech vyměnil tým a začal oblékat dres Buffala. Tam doslova rozkvetl a po sezoně měl důvod k úsměvu, protože získal trofej pro nejlepšího gólmana celého ročníku. „Snil jsem o tom. Turnaj jsem bral jako něco mimořádného,“ komentuje události z roku 1998. Po nástrahách základní skupiny dokázal mužstvo podržet v zápase se Spojenými státy, následoval vyhrocený duel s Kanadou. „Nechtěl jsem Kanaďanům nic vracet, prostě jsme chtěli vyhrát,“ dodává upřímně.
Utkání dospělo až do samostatných nájezdů, kde brankář předvedl One Hašek Show. Česko, které sledovala prakticky celá republika, nastoupilo ve finále proti Rusku. „Kdybych si měl na někoho vsadit, tak Petr Svoboda by byl ten poslední hráč, kterému bych věřil, že dá gól,“ směje se Hašan. „Byla to ta největší úleva,“ říká i po letech legendární brankář ohledně vítězství. „Do dneška si lidé pamatují, co v den finále dělali,“ podotýká gólman, který získal i Stanley Cup.
